Swans / Birthing (2025)

Poslední velká deska skupiny. Swans dle vyjádření Michaela Giry nekončí, ale napříště se hodlají zaměřit na menší, příležitostné projekty bez stálé sestavy a koncertních šňůr. Tak tedy ještě jednou "big sound"... jakkoli ve srovnání se staršími alby působí novinka nezvykle klidně, jemně, vlídně a - což je nejvíc překvapivé - snad až radostně. Velebný dojem nenavozuje skrze drásavou intenzitu a dusivé hypnotično, ale čistě svým trváním a pocitem, že je člověk svědkem něčeho mimo běžné souřadnice chápání. 

Dvouhodinová kompozice se rozebíhá jen zvolna, téměř polovinu první dlouhé skladby se čistě jen navozuje atmosféra, než se poprvé propadneme do rytmu, a stejná péče je ve velkém celku věnována hladkému přistání: závěrečná dvacetiminutovka nemá jiný účel než nechat doznít zážitky a v podstatě sestává z kytarového echa. Nebesky klouzavá a smýkavá kytara společně se skandovaným refrénem tvoří též substanci druhé I Am A Tower. Jako reprezentativní ukázku lze doporučit třetí, titulní skladbu, v níž kapela ukáže všechny karty a střídáním výrazových prostředků modeluje scénu i dění.

V polovině desky přichází kratší a výrazná Red Yellow... a dál už při nejlepší vůli nevím. Nevím, co slyším, jen vím, že to ve mně hezky pracuje a rozprostírá všeliké nálady, zvláště za pozdních večerů. Tma Swans sluší, bez debat. Poslech Birthing je trochu jako večírek, na který si všechno důležité donesete sami, deska potřebuje vstřícně naladěného posluchače. Což ostatně platí o celé skupině: Swans musíte mít rádi, abyste je mohli mít rádi. Je to záhada, hlavolam. Ani jednou jsem ale neměla chuť album vypnout, pokaždé mě vtáhne a vždycky si odnáším zážitek. Maximální.

» ostatní recenze alba Swans - Birthing
» popis a diskografie skupiny Swans