Oldfield, Mike / Tubular Bells (1973)

Když jsem ještě jako základoškolák poprve slyšel toto album tak se se mnou svět zatřásl a já kouzlu Mika O. propadl a kupoval a sháněl všechno ostatní od něj. Od prvních tonů jsem měl pocit že to je víc než hudba, že to je snad zhudebněný život a všechny jeho krásy i strasti.Úvodní pomalu se rozvíjející motiv na který se nabalujou další a další- sem tam nějaké cink nebo třísk, tu začně do toho všeho zasněně brnkat kytara, tam někde v dáli zase nějaký andělský chor... a dááááááááááááááál a člověk najednou neví jestli je vzhůru nebo ve snu, na halucinogenech čí kde vůbec je. Celé album jako by vzrůstalo samo, jako nějaký organismus jen z úvodního Mikem stvořeného motivu.
Na konci prvního partu pak velké finále, kdy ceremoniář představuje jednotlivé nástroje které pak zopakují pořád tu stejnou melodii, postupně další překrývají ty předešlé, až nakonec- ...PLUS TUBULAR BELLS... do toho zazní uhrančivý zvuk trubkovytých zvonů...
Druhá část je z počátku klidná kliďounká ale potom si taky začne dělat co se jí líbí.
Nádherné, nadpozemské, syrové, co se týká instrumentálního umu rozhodně ne dokonalé album (není to na škodu- Tubular Bells 2003 je zvukově moderní a dokonalé a jaksi neživé...), přesto moje srdeční záležitost. Rozhodně všem doporučuji. Rozhodně jedno ze zásadních alb hudby 20. století.

» ostatní recenze alba Oldfield, Mike - Tubular Bells
» popis a diskografie skupiny Oldfield, Mike