Oldfield, Mike - Tubular Bells (1973)

23.07.2018 lover-of-music | #

Budu stručný. Na tento monument jsem narazil před čtyřmi dny. Od té doby si ho neustále pouštím a nemůžu se ho nabažit. Doufám, že nikdy nepřijde den, kdy mě to album omrzí. Tohle je vážně v první řadě HUDBA! A jaká! Střídání nálad fantastické, melodie geniální, instrumentální dovednost neuvěřitelná.

Absolutně nejkrásnější moment je ke konci první půlky, kdy se postupně přidávají hudební nástroje do opravdu majestátní melodie plus mluvené slovo k tomu. "Bass guitar, mandolin" - prostě absolutní hudební extáze. Tohle album by mělo být studované. Pro mě to album znamená svátek hudby. Hluboce se skláním před tímto mistrovským dílem.
reagovat

Brano @ 23.07.2018 16:35:24
"Hluboce se skláním před tímto Mistrovským dílem"...Ja tiež!

Martin H @ 23.07.2018 17:17:02
Budu stručný. Tohle je v několika větách naprosto dokonale popsaná neskutečná podmanivost díla Tubular Bells. Hluboce se skláním před touto recenzí.

Pegas @ 23.07.2018 17:53:38
Já tohle nikdy nepochopil, pro mě je to spíše nudné, ale popravdě mě vetšina Oldfieldovy tvorby míjí (aspoň to, co jsem slyšel) a ani se mi moc nelíbí zvuk té jeho typické kytary.

Jarda P @ 24.07.2018 04:59:20
Jsem rád, že nejsem jediný, který to slyší stejně jako Pegas. Oldfieldova hudba mě nikdy nechytla, jedinou věc, kterou od něj mám, je Guitars.

PaloM @ 24.07.2018 05:41:53
Mám asi 13 štúdiových CD,tiež niekoľko live DVD. Proste Oldfielda mám veľmi rád. Zaujímavá je história vzniku tejto nahrávky.

bullb @ 24.07.2018 06:23:30
Gratulujem lover-of-music k objaveniu ďalšej kvality (identity) hudby. Zamýšľam sa nad dvoma vecami:
1. V čase vydania musela byť asi veľká "promo". Písalo sa o tom dokonca aj v komunistickom ČSSR. Mám taký dojem, že "Mladý svět, asi) a určite Melodie. Kvôli rozporuplným súdobým recenziám som sa vrhol do počúvania. Aj po desaťročiach váham: Genialita alebo promo ?
2. Už len osobná zmienka: mne nestačia 4 dni počúvania. Otázka: čo tak o 40-50 rokov ? Ja si Bells aj dnes vypočujem. (z torby Oldfielda naozaj len Bells)

northman @ 24.07.2018 07:15:10
Když Tubular Bells vyšlo, tak Melodie zveřejnila článek Jiřího Černého s titulem "Komu zvoní 2300 Oldfieldových pásků" a v rozhlase po drátě po půlnoci dávali na pokračování tuhle desku. Ta deska není špatná, mně se celkem líbí, ale kdybys tady o ní nenapsal, tak si na ní ani nevzpomenu.

verjan2 @ 26.07.2018 06:47:17
A když si k tomu přečtete ještě Mikovu biografii "Z jiného světa", kde popisuje její vznik, dostane ta nahrávka další rozměr.

zdenek3 @ 29.07.2018 14:07:26
No někomu se může zdát tato deska či celé dílo MO nudné.
Je to multiumělec, novátor a dle mého není nikdo jiný, který by byl v jeho rybníčku. Je to ojedinělá postava v muzice s rozsahem od folku, přes rock, pop až k vážné hudbě. Jen to chce poslouchat a vybírat si.

Je faktem, že s výtvoru TB se MO nějak nemohl dlouho vymanit a jeho další desky měly v sobě hodně prvků, které jsou na TB. Ne nadarmo vytvořil několik bratříčků této prvotiny.

Nicméně na svůj piedestal dávám už léta jeho "opomíjený" Amarok.

23.04.2017 steve | #

Ve dnech, kdy se Mike Oldfield albem Return To Ommadawn navrací do svých nejlepších časů, se připomínám s jeho první a dosud nejprodávanější a neujznávanější nahrávkou, slavnou Tabular Bells číslo jedna. Ta svou krásou a naléhavostí vnesla na tehdejší scénu průzračný pramínek čistoty a elegance.

Mikeova kytara v sobě skrývá příběh rozvíjejících se motivů, na který se nabalují další a další nezapomenutelné fantazie a kreace. Ty jde jen ztěžka přenést na obyčejný cár papíru (obrazovku) a velice těžko se o podobné muzice debatuje a polemizuje. Proto dost bylo psaní, tato hudba je určena pro klidné a tiché potemnělé večery, s hlavou připravenou bedlivě naslouchat. Jde totiž o muziku, která vás unese mimo čas a prostor.
reagovat

bullb @ 24.04.2017 06:06:25
Pod vplyvom názorov na nahrávku v čase vydania som si Bells púšťal často. Dnes mi skôr pripomínajú dobu, keď bolo všetko jasné a jednoduché -:)

horyna @ 24.04.2017 12:01:34
Druhý díl Ommadawn je vskutku velice vydařený, obzvlášť zvukově jde o naprostou laskominu. Ovšem postavím vedle něj T. B. a vím kam sáhnu. Jak se to tu nosí? Deska desek?

Balů @ 24.04.2017 14:58:08
Ano : TB = Deska desek

A Return to Ommaawn mne potěšil.

03.01.2017 jiří schwarz | #

Tuhle desku jsem si šíleně přál, a když se mi povedlo z protekce dostat devizák (mladší asi nebudou vědět, co to bylo, ale to není meritem věci) a vyjet v r. 76 do Anglie, přivezl jsem mj. i vytoužené Tubular Bells. Hodně jsem je pak asi tak 2-3 roky poslouchal, a pak zas nějak pomalu přestal a nevracel se. Raději jsem měl souhru více lidí v kapele, než nějakého osamoceného zvukového kouzelníka. A tak jak se probírám kapelami svého mládí na Progboardu (díky Vám všem za tu činnost), narazil jsem na Stanleyho recenzi (viz tu z XI/2007 zde), a říkám si, ten hoch může mít pravdu. Často skutečně byly tyhle one-man bandy trochu exhibice postrádající jakousi vnitřní podstatu (viz např. pozdější tvorba Vangelise). A tak už jsem byl nakloněn mu dát aspoň částečně za pravdu (proč přece bych ty TB přestal poslouchat, že ano? Své Ten Years After či Stones a spousty dalších musím mít nejméně 2x do roka).
A pak jsem si našel TB v té čisté kvalitě ze Spotify (CD kupodivu nevlastním, byť jsem obvykle CD k šumným vinylům později dokoupil), skutečně prvně asi po 35 letech, a nestačím se divit. Totálně mě to znovu strhlo, plul jsem na té vlastně velmi prosté Oldfieldově vlně mladistvé fantazie, kochal se každým tónem, zvukem, úplná nirvána. Impresionistické obrazy, sny. Takže Stanley, sorry, nesouhlas. Tam je srdce, tam je prožitek, spodní proudy, nápaditost na 1 desku neskonalá. Již v době vzniku jsem věděl, že tohle byla svým způsobem jedna z nejpřevratnějších desek, jaké jsem kdy znal – jakoby spadla z nebe. I svým způsobem zásadnější umělci pro vývoj populární hudby (nebo jak to nazveme), vždy z něčeho vycházeli, a nějak se k tomu svému originálnímu přínosu dostali postupně (i Beatles musel přecházet Berry, Perkins aj.), i Floydi vyšli z těch psychedelicky ujetých Barrettových přetavení v podstatě primitivních písniček britského pop-rocku, i Hendrix se postupně vyhrával na klasických blues. Ale TB, to byla kometa, která tady vyšla, zazářila, bouchla všemi emocemi, vše koncentrováno na jedné desce. Žel, jak bouchla, tak taky zvadla (omlouvám se, neznám v podstatě další Oldfieldovu diskografii – jen než jsem napsal tohle, vyposlechl jsem ještě TB II a TB 2003, tak tomu odpovídá můj pouze omezený soud). TB II vnímám pouze jako pozdní záblesky exploze z r. 1973 (postrádají především tu spontánní radost původní desky), verze 2003 je pro mě spíše nepříjemným pokroucením původní krásy, než posun k jakési dokonalosti. Ale to je jedno. Koneckonců tucty dalších velikánů jen zazářily relativně krátkou dobu a odešly (např. Renaissance I, a taky Janis, Jimi H., Jim Morrison – ti, žel, navěky). A jen ještě poznámku k níže diskutovaným „technickým nedokonalostem“ prvních TB. Zcela na ně kašlu, naopak dodávají na autenticitě (není asi nutné připomínat, že Dylan ani Cohen neuměli moc zpívat, ani hrát na kytaru, že jediný Beatle či Floyd nebyl virtuos, a přesto vytvářeli neskutečné věci).
TB souhrnem: zcela nevšední, zcela originální, a podtrženo nádherné dílo.

reagovat

PaloM @ 04.01.2017 12:51:27
100% súhlasím, sme rovnaký ročník, cítime toto VELDIELO rovnako.

02.06.2009 Polletry | #

Předem bych chtěl zdůraznit, že Oldfield patří k mým největším oblíbencům vůbec a TB je pro mně nejkrásnější hudební počin všech dob (to, aby se někdo nedivil lehké zaujatosti :-)).
K tomuto dílku už skutečně nevím co víc dodat, vše bylo řečeno přede mnou... snad malý rozbor pro neznalé. Dvě cca. 25 minutové části. Část 1. na mně působí jako směska nejrůznějších žánrů (jazz, blues, latinskoamerická hudba, irský folklór, prvky hard rocku...) pomalé pasáže střídají ty říznější, často až dosti nečekaně, jako např v přostředku té bluesové vybrnkávačky, vystřídané nekompromisním vpádem elektrické kytary. Přes veškerou žánrovou rozmanitost však vše nepůsobí jako nějaký zmatený multikulturní guláš, ale vytváří překvapivě soudržný celek. Vše je na svém místě, ale přitom nic nepůsobí vykalkulovaně nebo vyumělkovaně. Jedná se o krásně syrový materiál, na hony vzdálený pozdějším kýčovitějším Oldfieldovským počinům. Všemi tolik oslavovoané legendární zvonové finále s prezentací použitých nástrojů je možná trochu přeceňované na úkor jiných mnohem lepších a méně onanistických pasáží, ale přesto je to skvělý hudební motiv, snad až na jeho trochu zdlouhavý začátek. Naopak za nejlepší z 1. části považuji krátkou ,ale silnou a zasněnou Minor Tune (budu zde používat názvy částí z pozdější znovunahrané verze TB z roku 2003, tato původní měla jednotlivé části bez názvů), a především další slavný motiv v úvodní geniální Introduction, později použité v legendárním hororu Vymítač ďábla.
Přiznám se bez mučení, že 2. část je mi bližší, pro její pomalejší tempo, melancholičtější nádech a krásnější melodie. Jednotlivé části jsou zde delší než v č. 1, přehlednější, ale ještě vydařanější a promyšlenější. Části na sebe úžasně navazují. Jakoby jsme se z ruchu velkoměsta a občasného zastaveníčka někde v přístavu nebo přímo na pláži, přesunuli do přírodního prostředí krásných irských prosluněných plání, či temného lesa v závěru alba. Už úvodní podmanivé vybrnkávání v Harmonics navodí atmosféru klidu a z té skladba nepoleví ani později. Harmonika s kytarou, prostě pohodička. Poté se velmi zvolna přechází do mé nejmilejší, ještě pomalejší a klidnější, výstižně později pojmenované části Peace. Nádherná geniálně jednoduchá ínstrumentálka končící dokonalým závěrečným sborovým zpěvem dvou vokalistek (jednou z nich je sestra umělce Sally) je asi nejkrásnější oldfieldova melodie. Dále tu jsou irsky laděné Bagpipe guitars, na ně navazující nejtemnější a nejrockovější pasáž alba Caveman, kde přijde ke slovu i klasická bicí souprava. Skvěle kontrastuje se skoro závěrečnou Ambient guitars, nádherně navozující pocit noční přírody prozářené jemným měsíčním svitem, kde se zastavil čas a nikdo a nic nevyrušuje.....až na závěrečnou Sailor's hornpipe, skvěle předělanou irskou skočnou lidovku! Na první poslech působí na konci alba téměř nepatřičně, ale myslím si že lepší pozitivní závěr album mít snad nemohlo.
Na závěr bych chtěl snad jen říci: nikdy jsem neměl možnost slyšet TB verze 2003, možná že se umělci tím skutečně splnil jeho dávný sen nahrát album konečně dokonale tak jak si vždy představoval, alespoň tak to oficialně vždy prohlašoval. Ať je nahrávka jakákoliv myslím, že kouzlo původních TB vězí právě v jejich nedokonalosti, nepřeprodukovanosti, nevykalkulovanosti opravdovosti a především nepodbízivé kráse. To je to, co dělá album nahonyvzdálené pozdějším oldfieldovým produktům z 80. a 90. let, i když též kvalitním. A také to, co ho dělá nadčasovým dílem, ke kterému se pevně věřím budou vracet i generace po nás. Není to chytlavka na první dobrou, ale za další poslechy určitě stojí. Bohatě se Vám čas strávený s ní vrátí.

reagovat

PaloM @ 02.06.2009 15:55:10
Sú to najlepšie Tubular Bells, nikdy ich neprekonal.
TB II je príliš elektronicky dokonalé, TB III je tanečná hudba, Millenium Bells je trochu zaujímavejšie vložením spievaných častí, a ďalšie odvodeniny ma už nebavia skúmať.

Beriq @ 02.06.2009 18:03:38
Díky za recenzi- docela přesně vystihuje i můj vztah k tomuto albu. Část A Minor Tune považuji za skutečně nejsilnější okamžik celého alba. Oldfield má i jiná kvalitní (možná i kvalitnější) alba, ale TB bylo první a jeho atmosféra je jedinečná. Jen je škoda té Oldfieldovy snahy, vyvařit toho ze slávy TB co nejvíc.

stanley @ 02.06.2009 20:11:45
už se budu opakovat-tohle album je definicí prázdnoty....nabubřelý nic

PaloM @ 02.06.2009 20:34:23
stanley: tak prečo sa opakuješ ? :-))

stanley @ 03.06.2009 04:44:02
palom:víš,jak to je...opakování-matka.......
tohle album mě prostě prudí,nemohl jsem to nenapsat

PaloM @ 03.06.2009 07:38:31
OK stanley, i ja mám svojich favoritov, napr. Dream Theater a cover verzie Metallica, I.Maiden, Pink Floyd :-))

Polletry @ 03.06.2009 07:52:51
Berig: To je fakt, je smutný jak se snaží participovat na bohužel zašlé slávě. Například takový Light and shade je skutečně neoriginalita a zastaralost sama, naprosto zbytečné album. Bohužel v dnešním hudebním světě už není pro Oldfielda místo.

stanley @ 03.06.2009 09:26:04
to PaloM:plně chápu,mám z DT podobný pocit

PaloM @ 03.06.2009 12:29:09
Polletry: nechcem vyrývať, ale bohužiaľ mýliš sa. Práve v dnešnom hudobnom svete je pre Oldfielda rovnako miesto, ako pre všetkých skladateľov, čo niečo dokázali od počiatku známej hudby (gotiky) po dnes. Keby zložil len 1 dobrý album a ostané nulové, i tak má tu miesto. Možno si to tak ani nemyslel, no odpisovať totálne umelca zato, že po 36 rokoch na scéne mu dochádza para, je nezmyslel. Navyše, Music of the Spheres (2008) - ide skôr o klasickú huddbu - je dobré dielo.
Ďalej to vôbec neber osobne, no môj najlepší kamarát (od spoločnej vojny !) vraví na väčšinu rocku 70. rokov, že mu to už nič nevraví, Omega sú pre neho "vyplzlí starci" atď. Zato keď sa v MTV Music Awards či kde v prdeli mihne neaká nová "hviezda", nafúknutá reklamou, to hneď dobehne s tým humusom na USB kľúči a vnucuje mi to do PC. Tomu naozaj nerozumiem, no neriešim to. Zlatý Progboard, zlaté diskusie, zlaté rozpory, to tu máme ešte slušnú zhodu !

Beriq @ 03.06.2009 12:40:00
Oldfield vždycky jednou za pár let velice příjemně překvapí- v každé dekádě měl zatím silné album. Možná je pravda, že poté co v 70. letech prošel kurzem na posílení sebevědomí (tuším, že po Incantations) a víc se otevřel světu, jeho hudební vývoj nabral trochu jiný směr. A tak rovněž neberu názor, že do dnešní doby Oldfield nepatří- možná právě naopak- čím rychlejší a zmatenější doba- tím víc mají alba jako Tubular Bells, Hergest Ridge, Ommadawn nebo TSODE význam. Znám hodně lidí, kteří s touto hudbou utíkají mimo realitu...

PaloM @ 03.06.2009 12:58:07
Keď teda pokračujeme, tak ja z radových albumov Oldfielda počúvam všetky, okrem týchto:
The Killing Fields - ťažká hudba z veľmi smutného filmu, Earth Moving, Amarok a Heaven's Open - nerozumiem im, nedošiel som im na chuť a už to ani neskúšam.
Okrem CD sa mi veľmi páčia DVD, v poradí obľúbenosti: 1. Live at Montreux 1981 (2006), 2. Elements (The best of, 2004), 3.Exposed Live 1979 (2005) a 4. The Art In Heaven - Koncert Live in Berlin 2000 (vlastne zo Silvestra do Nového roku).

Polletry @ 03.06.2009 17:07:41
PaloM: Trefná připomínka, v podstatě s tebou ve všem souhlasím. Je pravdou, že Music of the spheres jsem (zatím) neslyšel a určitě to napravím. Asi jsem se nešťastně vyjádřil, určitě nechci M.O. odepsat a poslat na hřbitov zasloužilých umělců, má právo dál tvořit a věřím tomou, že ne jen pro peníze (těch má asi požehnaně a zaslouženě dosti). Ostatně já bych se na jeho místě choval úplně stejně. Akorát má dnes tvůrčí krizi, která bohužel trvá příliš dlouho, ale třeba ještě překvapí, kdo ví... přál bych si to. Bohužel jsem spíš skeptik. Ale je pravdou, že i ty nejslabší dílka (dle mého názoru) jako Light and shade, Heaven's open či Earth moving si pořád raději poslechnu než dnešní VŠUDYPŘÍTMNÉ pseudo R'N'B, rádiový pop disco, komerční hip hop atd...

Beriq @ 03.06.2009 18:35:10
Music of the spheres se mi líbí- kdo má rád Tubular Bells tak si hned na začátku přijde na své:-) první skladba připomíná začátek TB až moc...

PaloM @ 04.06.2009 04:59:12
Práve vychádzajú Tubular Bells aspoň v 3 verziách, znovu premixované na Bahamách 2009. Tak to už je riadna úchylka, či fetiš ? :-))

Jarouš @ 24.08.2015 03:53:15
I já si myslím, že Mike Oldfield má v dnešním světě pořád svoje místo. A Tubular Bells jsou pro mne špičkou jeho tvorby a mají svoje místo i mezi nejlepšímu alby moderní hudby.

jiří schwarz @ 03.01.2017 02:19:30
Také moc hezká recenze, evidentně prožitá. Ještě mně napadlo k různým zde vyjmenovaným hudebním inspiracím desky přidat z klasiky Debussyho (především v úvodu LP).

18.12.2008 EasyRocker | #

Co dodat k nejprodávanějšímu instrumentálnímu albu historie? Multižánrové, multiinstrumentální dílo s neopakovatelnou melancholickou náladou, které v podstatě ani vokální doprovod nepotřebuje, protože nástroje zpívají samy. Oldfield si je dobře vědom toho, že nic podobného už asi nikdy nezopakoval, takže se k TB různými oklikami často vrací. Hudba je mnohovrstevnatá, i když mění tempo; asociace na zurčící potok jsou zcela na místě. Oldfield vám maluje různé nálady jako obrazec - většinou se drží při zemi, ale tu a tam (např. v prostřední části první půle) se ozve i ostřejší kytarový výjezd. Postupné vrstvení nástrojů v závěru první půle je pak nesmrtelnou klasikou, která se povede jednou za mnoho let. Tubular Bells je albem, které se velmi špatně hodnotí, musí se zaposlouchat - a pak se očista dostaví.
reagovat

jiří schwarz @ 03.01.2017 02:10:10
Krásná recenze krásného alba (jen ty 4* mně nepřijsou adekvátní psanému).

21.11.2007 stanley | #

toto album je jediné oldfieldovo,které mám ve své domácí sbírce.byla to taková investice silně ovlivněná recenzemi plnými superlativů.

přestože jsem zastáncem,že se každé dílo má hodnotit co nejobjektivněji,u tohoto alba si neodpustím ryze subjektivní dojem,kterým nechci odradit budoucí posluchače resp.budoucí geberace,nýbrž požádat zasvěcené a světa znalé o vysvětlení,co tohle album vlastně má znamenat.

beru-li toto dílo v kontextu doby a v kontextu žánru,dospívám k názoru,že jsem mimo já nebo autor a interpret v jedné osobě.píše se rok 1973 a hudební svět je bohattší o takové klenoty jako beatles,rolling stones,genesis,jethro tull,yes,king crimson,led zeppelin a já nevím kolik jich ještě je resp.tehdy bylo.a do toho když zařadím tabular bels,vychází mi z toho absolutní propadák,podprůměr,nuda,umělost,neemotivnost....

jak s oblibou tvrdím...jediné album v mé sbírce,které bych rád prodal,kdyby někdo koupil.

všichni velikáni té doby naprosto z přehledem zvládli vše lépe,ani ta hudební technika pana multiinstrumentalisty zaostává....prostě úmorné opakování stále týchž motivů bez větší gradace,bez nějakého mementa..bez poslání.

na závěr chci dodat,že jsem slyšel i některá další alba m.oldfielda,které stojí rozhodně za poslech.
reagovat

Luka @ 22.11.2007 06:27:44
Beru i takový názor. Ano-v době tak plodné a bohaté možná ne tak instrumentálně dokonalé (chyby se Oldfield snažil opravit v nově nahraném TB v roce 2003 ale výsledek je moc umělý) a zas tak novátorské ale rozhodně pro mě se silnou atmosférou, plné fantazií. Jde poznat že vychází z autorovy duše a že mnoho posluchačů v němdokáže nalézt i otisk své duše...Ale pravda že Oldfield má i jiná alba které jsou možná neprávem ve stínu autorovy prvotiny.

stanley @ 22.11.2007 07:26:06
ta snaha pracovat s fantazií a citem tam je určitě znát a vůbec nepochybuji,že v tom mohou mnozí najít zalíbení.spíš při tom srovnání s jinými v té době to pokulhává,jak technikou tak i pokud jde o schopnost vyjádřit sílu emoce.jinak s tebou souhlasím.

PaloM @ 22.01.2008 18:37:54
Stanley, rešpektujem tvoj názor, proste ti táto hudba nesadla, pokojne CD predaj (ja ho už mám).
Pre mňa osobne je to zásadné album (5 hviezidičiek).
Páči sa mi táto mnohofarebná krásna hudba, vraj to Oldfield amatérsky na magnetofóne doma nahral, rozstrihal a zoradil časti pásu sám. Je to čisto o pocitoch, veľmi toto CD mám rád. Tub. Bells II je technicky dokonalé, temer rovnaké melódie, ale chladné.
To je jedno, aká iná hudba v tej dobe bola, takto by som to neporovnával. Buď sa mi to páči alebo nie,
nie je to ani o technickej kvalite nahrávky, ani o inštrumentálnych schopnostiach. Príklad, možno nie vhodný, ale: Počul som x - krát Lennonove sólo
platne nahrávky v super kvalite, ale najviac ma dojala "Grow old with me", pieseň nahratá v otrasnej technickej kvalite - ticho, skreslene. Ale tá melódia, atmosféra, skrátka EMÓCIE. A pre mňa je všetka hudba o tomto.

stanley @ 23.01.2008 06:21:42
palo.m:

jasně,pokud to v tobě vzbuzuje kladné emoce,tak nic proti.ve mně to nevzbudilo nic,asi nejsme s oldfieldem naladěni na stejnou emoční frekvenci.o)

PaloM @ 26.01.2008 10:52:44
Díky Stanley za toleranciu. Na tomto webe si nemusíme navzájom vyznávať lásku, ale Tvoja reakcia je príkladom horúcim hlavám, ktorí na Progboarde všobecne nešetria hrubými prejavmi bez akéhokoľvek rešpektu k umelcom i nám všetkým fanúšikom.

@ 20.12.2012 12:21:43
Hudební technika zaostává? To bude možná tím, že Oldfield byl devatenáctiletý kluk, který neměl s nahráváním zkušenosti, a přesto si nahrál kolem dvaceti nástrojů sám. Vzhledem k tomu, že při nahrávání používal i poměrně amatérské vybavení, se není čemu divit, že to není technicky nejdokonalejší, však sám Oldfield později TB nahrál a vydal znovu, protože se starou verzí nebyl po technické stránce spokojen, ale nakonec se ukázalo, že většina lidí zůstane u první verze, technické nedokonalosti navzdory.
Každopádně už na tomto albu je vidět Oldfieldovo nesmírné nadání a genialita, a myslím, že každému hudebnímu fajnšmekrovi je jasné, že ani hudebníci typu Genesis nebo Yes se s Oldfieldovou velikostí nemohou rovnat.
Každopádně je jasné, že Oldfielda drtivá většina lidí nepochopí.

EasyRocker @ 11.02.2014 06:14:59
No, tady se chtě nechtě musím po více než roce vyjádřit k této zajímavé debatě. Ač jsem TB ohodnotil čtyřkou (je to tak mezi 3 a 4, ale u Oldfielda rád zaokrouhlím nahoru), tak u toho posledního příspěvku - pozor na tahle čistě subjektivní vyjádření, která hudba zcela logicky vyvolává. Subjektivní vyjádření jsou normální, ale napsat k tomu, že "každý hudební fajnšmekr vám poví", to už je neobjektivní, nebezpečné a zavání to školometstvím. Já se tedy za hudebního fajnšmekra považuju, prakticky všechny důležité desky té doby mám a zrovna Oldfielda stavět míle před Genesis a Yes...tak to bych byl tedy sakra opatrný ;-) U mě se MO nechytá ani na jednu ze zmíněných kapel, a jen na málo z těch, které v recenzi zmínil i sám stanley. A když si vezmu třeba sólovky Steva Hacketta, které jsou pro mě přímo osobní nirvánou, tak já to mám zcela opačně. Takže pozor - jak já to vnímám, je v pořádku, ale "každý hudební fajnšmekr tedy rozhodně ne" :-) Diskusi zdar...

aselzesarp @ 11.02.2014 13:47:27
To jsem tenkrát byl blázen do Oldfielda, kterého navíc vyprovokovala tahle recenze autora, který k hudbě přistupuje na můj vkus dost povrchním způsobem. Dnes už bych volil mírnější slova.

28.05.2007 Luka | #

Když jsem ještě jako základoškolák poprve slyšel toto album tak se se mnou svět zatřásl a já kouzlu Mika O. propadl a kupoval a sháněl všechno ostatní od něj. Od prvních tonů jsem měl pocit že to je víc než hudba, že to je snad zhudebněný život a všechny jeho krásy i strasti.Úvodní pomalu se rozvíjející motiv na který se nabalujou další a další- sem tam nějaké cink nebo třísk, tu začně do toho všeho zasněně brnkat kytara, tam někde v dáli zase nějaký andělský chor... a dááááááááááááááál a člověk najednou neví jestli je vzhůru nebo ve snu, na halucinogenech čí kde vůbec je. Celé album jako by vzrůstalo samo, jako nějaký organismus jen z úvodního Mikem stvořeného motivu.
Na konci prvního partu pak velké finále, kdy ceremoniář představuje jednotlivé nástroje které pak zopakují pořád tu stejnou melodii, postupně další překrývají ty předešlé, až nakonec- ...PLUS TUBULAR BELLS... do toho zazní uhrančivý zvuk trubkovytých zvonů...
Druhá část je z počátku klidná kliďounká ale potom si taky začne dělat co se jí líbí.
Nádherné, nadpozemské, syrové, co se týká instrumentálního umu rozhodně ne dokonalé album (není to na škodu- Tubular Bells 2003 je zvukově moderní a dokonalé a jaksi neživé...), přesto moje srdeční záležitost. Rozhodně všem doporučuji. Rozhodně jedno ze zásadních alb hudby 20. století.
reagovat

19.04.2007 b.wolf | #

Tenhle Oldfieldův debut jsem si zařadil po prvním poslechu do kategorie špiček. Je pravda, že při kompletaci jeho diskografie mi chvílemi připadalo, že další alba už jsou TB stokrát jinak, ale to vůbec nevadí. TB II i TB III jsou stejně dobré, avšak jedničku nepřekonaly a mám dojem, že ani nepřekonají. Rozhodně jednička stojí na vrcholu pyramidy Oldfieldovy tvorby.
reagovat

Lothian @ 22.11.2007 09:43:17
První TB znám a mám na vinylu už od jeho vydání. Nesmírně mě to vždycky nudilo. O hodně víc se mi líbí TB2, a to hlavně DVD. Jednička je strašně řídká.
Od Mika se mi nejvíc líbí ty jeho předělávky lidovek,naprosto úžasné. Z klasických alb Ommadawn a Incantations. Nikdy jsem nepochopil Amarok,přestože mu mnozí dávají 5/5. A jeho další a další vydávání přepracovaných verzí TB, naposled letošní album, to je jen ztráta času.

b.wolf @ 09.12.2007 16:27:43
tak pokud se týče Amarok, tak ten zřejmě nepochopil ani Mike. Slyšel jsem ho tolikrát, ale pro mě o ničem. To už raději stokrát TB I...

14.04.2007 Wenzl | #

Kdybychom chtěli hledat nějaký jednoznačný příklad pro pojem krásná muzika,pak je to bezpochyby tahle Oldfieldova prvotina.Znám celou řadu hudebních fanoušků,kteří ctí toto album jako absolutní vrchol Oldfieldovi tvorby.Je to do jisté míry opodstněné tvrzení,protože až na několik výletů do komerčnějších vod se Oldfield vždy presentoval v intencích tohoto alba.Já osobně chovám ve větší oblibě alba Ommadown a Incantations.Melancholie která prostupuje napříč Oldfieldovou tvorbou pramení nejspíš z jeho ne zrovna nejšťastnějšího života.Způsob jakým však přenáší své pocity prostřednictvím především strunných nástrojů do svých děl mě uchvacuje.Čekal bych,že zde bude zastoupen daleko větší měrou i když na straně druhé uznávám,že ne všechna jeho alba za pozornost stojí.Nutno podotknou,že jeho rukopis si určitě s někým jiným nezpletete.
reagovat

@ 15.04.2007 00:00:00
Pouhá tři alba tady nejsou proto, že by další alba nebyla pozoruhodná. Důvod je mnohem, ale mnohem prostší: jednomu uživateli, který tu Oldfielda chtěl mít, se nechtělo další alba doplňovat. Jestli chcete, máte možnost to vy nebo kdokoliv jiný dotáhnout za něj.

Wenzl @ 15.04.2007 00:00:00
Nevím,jak se taková věc realizuje,jsem tu poměrně nový.Všechno bych ani dohromady snad nebyl schopen dát.O některé věci jsem po prvních posleších ztratil zájem.

@ 15.04.2007 00:00:00
Jestli byste chtěl další alba doplnit, tak se nejdřív mrkněte na to, jak je třeba tohle album zpracované, pak si klikněte na "Oldfield, Mike" a úplně dole je "přidat album do diskografie skupiny". ...Stačí tam ty informace okopírovat nejlépe z >> odkaz a stáhnout tam odtud obrázky (klikněte na ně, mají tam pěkné a velké). Nenutím do toho nikoho, jen je mi líto, že to tu po nějakém "fanouškovi" zůstalo prázdné a já teď vyplňuju "díry" někde jinde.

Stačí studiová alba. Která z nich to jsou si můžete ověřit tady >> odkaz .