King Crimson / Islands (1971)

Islands je prinejmensim divna deska. Stylove, zvukove i obsahove stoji jako osamely Ostrov uprostred ostatnich vytvoru KC a vymyka se vsemu co bylo predtim a potom napsano. Oproti prvni a nasledujicim eram, kdy stejny duch byl obsazen minimalne na trech a vice deskach, tahle stoji sama o sobe jako jedna ETAPA - otevrena a ihned po "odchodu z podia" uzavrena. Mozna to byla vycerpanost z prvni ery a pokus o hledani novych cest, ktere se vsak nedaly dal rozvinout, mozna to byla slepa ulicka a ulet, tezko rict. Vysledek experimentu je podivna kolaz napadu a tipnul bych si ze na prvni pokus tuhle desku hodne lidi odlozi a zapomene na ni. Malem se mi to stalo, ale neco v tech skladbach me upoutalo natolik ze jsem si ji poustel znovu a znovu, a priznam se, dostala mne. Je tam vic nez by clovek cekal, ale neni to zrejme na prvni poslech. Jako vzdy mne upoutal dalsi vyjimecny zpevak/basak Boz Burrell jehoz vyraz by se dal popsat jako "zakriknuty skolacek", ale presto neocenitelnych peveckych kvalit. Prave diky nemu a diky naprosto unikatnimu zvuku a stylu Frippovi kytarove hry (skoro ho podezrivam ze to nebyl on) je tahle deska tak jina. Jednoznance nejlepsim kusem je Sailro's Tail, opravdu velmi drsna skladba, ale nikoliv ve smyslu nabrousenych a tvrde znejicich kytar tak jako na desce RED, tady je drsnost tvorena celkovym pojetim a aranzma skladby, temne dechove a strunne spodky a pres ne jede jen lehce zkreslena kytara, nadupana basa (ale nikoliv Wettonovsky tvrda) a bici v unisonu, opravdu pusobive. Tohle je dukaz ze metalovy zvuk nastroje jeste nedela tvrdou muziku a naopak. Kvalitni je i Formentera Lady, i kdyz se muze jevit jako nudna a opakujici se, zdani klame. Dostala me parafraze Beatles v Ladies of the Road, hlavni motiv pripominajici Come Together a v mezihre (nebo jak to nazvat) perfektne zvladnute vokalni vicehlasy, do toho Crimsonovska rytmika a Frippova kytara, opravdu dobre. Myslim ze v 70 letech se asi s fenomenem Beatles snazil vyrovnat kde kdo a tady to je opravdu vyjimecny kus. Jedine co se mi na desce nelibi je
Song Of The Gulls, to bude asi tim ze nemam v rocku rad snahu o "klasickou muziku" v tom skutecnem slova smyslu - rock je rock a prijde mi ze to sem proste nepatri, nebo to ma byt zpracovano jinak (viz treba Bouree od Jethro Tull).
Jak je deska divna tak divne bude moje hodnoceni, nedokazu se 100% priklonit ani do plusu ani do minusu, zustanu tedy jako ostrov uprostred, davam 3 :o)

» ostatní recenze alba King Crimson - Islands
» popis a diskografie skupiny King Crimson