Dream Theater / Train of Thought (2003)

Jak už jsem několikrát napsal – a myslím, že v tom nejsem sám – Dream Theater mají všechna alba vynikající, velice vyrovnaná, o některých se všeobecně tvrdí, že jsou slabá, někde jsem to četl asi i o Train Of Thought. Mě vždycky zajímaly jen vlastní názory a vůbec mi nevadí, že v mnoha případech žiju ve velkém omylu :-)

Train Of Thought patří k mým nejoblíbenějším albům od Dream Theater. Nevadí mi, že je hodně tvrdé, místy opravdu metálové:-)

Album otvírá skvělá As I Am, tvrdá, šlapavá s výborným kytarovým beglajtem. Opět – pro mě – charakteristický znak Dream Theater – velice silná a krásná melodie, třešnička na dortu je ubrání jedné osminy ve druhé sloce – vidím nejen celý les, ale i jednotlivé stromy. Vynikající skladba.

Pokud jsem v As I Am slyšel trochu podobnost s Metallicou, v This Dying Soul jí slyším ještě víc. Jak mi první skladba přijde bezchybná, tady určité výhrady mám, myslím si, že je zbytečně, až uměle natažená. A přitom od začátku je vše OK, skvělý rozjezd, v čase 2:32 výtečné zkreslení hlasu LaBrieho s kvílivou kytarou v pozadí, znovu neuvěřitelně silný refrén, opravdu nádhera. Ovšem to, co přijde v čase 3:39 a trvá asi do páté minuty mi přijde jako nepovedená vycpávka. Moc se mi nelíbí ani část od sedmé minuty až do konce. Takže – kdyby měla skladba poloviční délku, byla by super.

Endless Sacrifice – skvělá, pomalá rocková balada. Dream Theater umí i tuhle polohu – téměř akusticky ve sloce s postupným přidáváním na gradaci do tvrdého refrénu a jak je jejich dobrým zvykem ještě povylezou o stupínek výš v refrénu č. 2. Tady je všechno v pořádku, všechna sóla, všechny mezihry, i ta Zappovská v čase 6:30, skladba plyne naprosto přirozeně, aby skončila po více, než jedenácti minutách tak, jak začala. Lahůdka, pro posluchače i pro muzikanty.

Honor Thy Fater bych na albu nemusel mít, pro mě nejslabší skladba.

Vacant je vlastně jakási vokální předehra ke Stream Of Consciousness, jedenáctiminutové instrumentálce, asi nejlepší, jakou jsem kdy od rockové kapely slyšel. Jedním slovem : GENIÁLNÍ, ale nedá mi to, trochu se v ní pošťourat. Hlavním hudebním motivem je pětidobá fráze, obměna melodie z předchozí skladby Vacant, tou celá instrumentálka začíná, nejdřív jen kytarou, přidají se bicí, klávesy a basa a celý motiv se opakuje, občas se fráze prodlouží z pěti na šest dob. Po dvou minutách první změna, kapela přeřadí na čtyři doby, Petrucci vystřihne krátké sólo, do toho Portnoy prohrnuje svou soupravu zprava doleva a nazpět, rytmy se neuvěřitelně střídají, chvíli na čtyři, pár taktů model 5-5-6-6, zpět na čtyři, uf :-)
5:22 – změna, zpomalení, uvolnění, 6:30 – 6:33 – lahůdkový break na bicí a gradace do času 7:32, kdy se úplně logicky vrací motiv na pět dob ze začátku,
čtyři takty hraný pro změnu jen na basu, pak se přidá kytara a celá kapela.
A cítíme (nebo alespoň já), že se skladba blíží ke svému závěru, neuvěřitelná gradace až do času 10:20, kdy pak už jen zazní hlavní motiv, hraný jen na kytaru. Paráda !!!!

No a po skvělé instrumentálce, skvělé rozloučení s albem, In The Name Of God. Výborná, typická skladba Dream Theater, pěkně tvrdá, se silnými melodiemi (říkám si, kam na ty nápady chodí), s typickými mezihrami, jakoby druhými refrény, prostě nádhera.
No, takže se omlouvám, kdo to nechcete číst, nečtěte, já se na nikoho zlobit nebudu a doufám, že se alespoň někdo přidá. Výborné album, mít místo 69 minut, 50, neváhal bych s udělením maximálního počtu hvězdiček.

» ostatní recenze alba Dream Theater - Train of Thought
» popis a diskografie skupiny Dream Theater