Black Sabbath / Heaven and Hell (1980)

převzato ze stránky kneekal.bloguje.cz

Na konci 70. let se kapela Black Sabbath ocitla na pořádném rozcestí. Poslední dvě desky (Technical Ectasy a Never Say Die!) nedokázaly kvalitou dosáhnout na předchozí tvorbu Sabbathu. Jaký vliv na to měl velmi kladný vztah zpěváka Ozzy Osbounra k drogám a alkoholu je otázkou…. Vůbec s Ozzym byly poslední roky docela problémy. Už roku 1977 ukončil své působení v kapele, aby se na začátku následujícího roku opět vrátil. Ovšem v roce 1979 došla kapele s feťákem Ozzym trpělivost a byl vyhozen z kapely. Otázkou bylo, koho místo charismatického Angličana na post zpěváka?

Naprosto důstojným nástupcem se stal Američan Ronnie James Dio, který neohromoval výškou, ale rozsahem svého hlasu a který si vydobyl jméno ve světě hudby např. zpěvem v kapele Rainbow (pozn. založil ji bývalý kytarista Deep Purple Richtie Blackmore).
O rok později vydala nová sestava Black Sabbath první desku bez Ozzyho a nutno říct, že překvapila. Ty tam byly temné kompozice plné valivých rifů. S příchodem Dia se zvuk kapely pročistil a výsledkem byl originální hardrock, který se od předchozí tvorby Black Sabbath výrazně odlišoval. Deska nesla název Heaven and Hell a obal zdobili pokuřující andělé.

Tak a jdem si tuhle placku trochu rozpitvat.

Mým favoritem je hnedle první svižná skladba Neon Knights ve které se mi hrozně líbí to, co předvádí kytarista Tony Iommi se svou kytarou. Lahůdka. Už hned u téhle první skladba si zřejmě těžko představíte, že by to zpíval Ozzy. Je vidět, že tohle je Diova parketa a že jeho hlas sem pasuje však vy víte jako co na hrnec :).

Druhá, už pomalejší, Children of the Sea, začíná klidně, ale přejde tentokrát v skladbu, které vládne těžkotonážní kytarový riff, aby se hudba po chvíli opět přelila v klidné čisté kytarové téma. Něco podobného co předvádí Metallica ve svých přechodech z trashe do skoro klasických vyhrávek.

Další výborná pecka je třetí Lady Evil ve které to na nás ze začátku vybalí suverénní basa v rukách Geezera Butlera. Tady oceňuji také super refrén, který se vám určitě vryje do hlavy a jen tak ho nepustíte.

A jsme u královny alba. A tou je samotná Heaven and Hell, která má úctyhodných 7 minut, ale nebojte – utečou jako voda. Skladba se skládá v podstatě ze 3 částí. V první vás navnadí, v druhé uklidní, aby jste v čase 4:15 poznali, co je to peklo. A nakonec… krásné outro, kde máte skoro pocit, že vás unášejí andělé. Jinak text je zřejmě poctou dialektikům… ale to s hudbou nemá tedy mnoho společného.. i když….ehm..

Polední skladbu o které podrobněji porozprávím je Die Young. Po týhle skladbě prostě máte pocit, že opravdu není žádný zítřek a že umřít mladej by nebylo tak docela od věci. Obzvláště působivý je zpomalení ve střední části a Diovo : „Die young, die young, Cant you see the writing on the wall? Die young, gonna die young Someone stopped the pain“. Skoro až běhá mráz po zádech.

A je tu zase závěr. Tak jdem na to. Deska Heaven & Hell je jiná. Pro příznivce klasických Sabatů to bude odklonění od pravé cesty a od jejich mesiáše Ozzyho. Ale změna, která proběhla díky Ozzyho lásce k subjektům prohibice atd. se mi jeví jako velmi užitečná a díky ní kapela chytla jakousi druhou mízu a podařilo se jí natočit výborné album, které si určitě zaslouží titul: jedna z nejlepších desek Black Sabbath. Další skladby o kterých jsem zde nemluvil jsou sice dobré a podle mě kvalit předchozích songů nedosahují (slabší mi přijde hlavně Walk Away), ale to nic nemění na kvalitě týhle muziky. A třeba zjistíte, že bych se za tyhle kecy měl smažit v pekle a nebo mě budete vynášet do nebe (ale asi ne, co?:)….

» ostatní recenze alba Black Sabbath - Heaven and Hell
» popis a diskografie skupiny Black Sabbath