Phillips, Anthony / Private Parts and Pieces X. - Soirée (1999)

Těžko uvěřit, že jeden a týž člověk složil hudbu nacházející se na tomto albu a třeba Sides…
Anthony Phillips, který na přelomu šedesátých a sedmdesátých let opustil Genesis, přičemž jedním z velkých důvodů byla neschopnost překonat trému z koncertování…
Anthony Phillips, který se poté vrhl na studium klasické hudby a mohl jen přihlížet rostoucí popularitě skupiny, kterou opustil a ve které v její počáteční fázi zanechal svůj rozvíjející se, nesmazatelný rukopis…
Anthony Phillips, vydávající slavné artrockové album The Geese and the Ghost až v roce 1977, kdy "in" byla punková revolta…
10 alb Private Parts & Pieces, které Anthony (zatím) vydal od roku 1979 do roku 1999, lidé buď milují nebo... vůbec nemusí. Každý není naladěný na hodně osobní hudbu na hony vzdálenou rocku a popu a blížící se vážné hudbě (jindy třeba podávající si ruce s ambientem – doporučuju vynikající Private Parts & Pieces VII.) … A je fakt, že i já jsem neskousl třeba Private parts & Pieces V., jediné album z "Private parts" série, které je i na mě trochu moc. Anthony na něm jen brnká a brnká na dvanáctistrunnou kytaru...
Toto album tvoří romantické instrumentálky hrané Anthonym na klavír, blížící se pro přirovnání Schumanovi než čemukoli, co kdy jeho kolegové z Genesis vyprodukovali. Jasně ukazují, jaký velký talent v Anthonym byl a je. Album nám představuje Anthonyho cit a schopnost napsat skladbu nesoucí cit pro melodii a přitom se "koupat" v teritoriích vážné hudby, aniž by musel být "moderně disharmonický"… Kdyby žil Anthony Phillips v době Liszta (nebo pár let před ním), troufám si drze tvrdit, že by byl velkým konkurentem společností oblíbených romantických skladatelů tehdejší vážné hudby.
Jedna zajímavost - skladbu Creation už hráli koncem šedesátých let Genesis, tehdy ještě samozřejmě s A. Phillipsem! Dokonce byla zpívaná, kým jiným než Peterem Gabrielem.
Private parts & Pieces X. je pro mě emocionální nádherou (mám rád klavírní nepřeslazenou romantiku… ach jo - slovo romantika je bohužel strašně zprofanovaný díky dementním telenovelám, ale snad je mi rozuměno), je to takový symbol, nebo příklad metaforizující slovo estetika.
Navíc Anthony Phillips v sobě nezapře Brita a ten takový britský melancholický feeling. Hned o úvodní skladbě Sad Ballerina se nedá říct nic jiného, než že : je to sice smutný, ale tak krásný!!!
A musím také říct, že album trvá hodinu, nejsou na něm až na jednu krátkou výjimku žádné jiné nástroje vyjma klavíru a ani na chvíli (alespoň mě) nenudí!
Nicméně každopádně je Private parts & Pieces X. z kategorie alb „ne na jedno poslechnutí, ale na postupné objevování“…
Obecně mám takový dojem, že spousta i profesionálních recenzentů alba odsuzuje proto, protože si je poslechli pro časovou tíseň jen jednou; kdyby si našli čas a poslechli si je vícekrát, třeba by změnili názor (jeden příklad za všechny : kdysi v Rock & Popu recenze na Broken China od Ricka Wrighta - kritik očekával Pink Floyd a ono to znělo trochu jinak a proto bylo prostě špatné)…

» ostatní recenze alba Phillips, Anthony - Private Parts and Pieces X. - Soirée
» popis a diskografie skupiny Phillips, Anthony