Phillips, Anthony - Private Parts and Pieces X. - Soirée (1999)

Večer u mě nečekaně nabyl slavnostní nálady... Z Japonska dorazil luxusně provedený digipack. K Anthonymu mě poutá letité duchovní pouto. Jeho umělecký záběr je hoden obdivu: artrock, folk, pop, bytostně zůstal však věren klasice. Nádheře Trespass od Genesis vtiskl nezaměnitelnou 12strunnou pečeť. Po odchodu z kapely se vydal nejistou sólovou stezkou...

Monolity jako Soirée se z pohledu běžného rocku obtížně přibližují. Té oblasti je také na míle vzdálen. Ale co Antova hudba měla vždy - velebnost, smutek a plačtivou ostrovní melancholii. Romantické období klasiky rezonovalo ale nejsilněji, jako osudový prožitek. Absolvoval náročné kurzy, ovšem i samostudium. Rozjuchanou Scythii, Hope of Ages a mrazivá vyvrcholení - Rain Suite a Summer´s Journey tak bez problémů identifikují i znalci staré tvorby. Krasavicí a dvojnicí dávné perly Collections - to je entrée Sad Ballerina. Sultry Leaves, Venetian Mystery, The Oregon Trail, Passacaglia - u těch musí zjihnout i bičované severské pláně. V obdobné náladě jsou vůbec vyvedeny všechny kratší položky. Mocně dunící Creation pamatuje prapůvodní éru Genesis. Dva roky po skonu lady Diany nechybí pocta - slzavé údolí Fallen Flower.

Letitá Rybackova recenze tohoto Díla je dokonalá a mluví i z mého nitra. Ant přináší díla z odlišného časoprostoru a v dnešním chvatu a zmatku jim hrozí zapomnění. Pro mě však posvátná, čistá, pokorná a překypující talentem. X.díl bohatého seriálu Private Parts je 20dílnou, čistě klavírní suitou.



reagovat

horyna @ 14.01.2020 11:33:44
Phillips pro mne prozatím existuje jenom prostřednictvím debutu a Trespass-áku. Předpokládám, že i Wise… by doma své místo našla, tak třeba někdy:-) Easy díky za receptor preceptor.

EasyRocker @ 14.01.2020 12:24:58
Asi je tu málo větších jeho skalňáků a v jeho případě jsem zkrátka hrubě neobjektivní :-) Ale je pravda, že jeho tvorba je stylově hodně rozepjatá, jak napsal i Ryback, v téhle klavírní rozkoši by jen málokdo rozpoznal autora Sides, ale i dalších jeho děl. A navíc je to muzička pro speciální rozpoložení, určitě ne pro každý den.

EasyRocker @ 14.01.2020 13:14:33
horyna: no a jinak, jaké jsou dojmy z debutu? Pro mě něco neslýchaného... jsem zvědav na tvůj pohled :-)

PaloM @ 15.01.2020 08:23:13
Už som písal pod inou recenziou. Anthony Phillips je výborný, ale vybral som si z jeho diskografie asi 10 albumov vo flac, čo ma bavia. Takže nie všetko.

Je tu jeden problém pre mňa a to je cena jeho CD.
Takže ako originál v zbierke mám iba túto nádhernú "audio knihu" a to je výberovka.
Harvest Of The Heart: An Anthology (Deluxe Remastered Box Set 2014) >> odkaz

Ryback @ 17.01.2020 20:52:26
Easy, díky za recku i za mé připomenutí :-). Zrovna v prosinci jsem si vzal do práce na CDčkách komplet Private parts (bez Pětky) a k tomu Wise + Genesis – Jehněčí album a Wind and wuthering… Nic bych v hodnocení na své recce neměnil – tohle album je fakt klenot.
Palo: rozumím. Je fakt, že CDčka od Phillipse nemám v originále. Dobré hudby je tolik, že se to finančně nedá zvládnout. A k tvé prosincové radosti z Bacha: opravdu je nás víc. K Bachovým varhanním koncertům, které mám od otce na originálních CDčkách, se vracím čím dál tím častěji. Je to barokně hravé, melodické a pozitivní a to člověk také potřebuje slyšet.

EasyRocker @ 17.01.2020 22:05:45
Ryback: jsem rád, že jsi stále aktivní.. vždycky potěší, když se tu objeví fandové někoho, ke komu mám skutečně blízký vztah. Ant a Steve Hackett zkrátka jako by mi šili muziku na míru.... :) Jenže jeho tvorba je tak rozsáhlá, že to snad ani nejde nějak zmapovat. A jak správně napsal Palo, když něco pořídím (dvě jsem dostal jako dar), rozpočet se pořádně otřese. Ale to provedení digipacků třeba u prvních dvou alb se zas zkrátka vyplatí mít ve sbírce.

Těžko uvěřit, že jeden a týž člověk složil hudbu nacházející se na tomto albu a třeba Sides…
Anthony Phillips, který na přelomu šedesátých a sedmdesátých let opustil Genesis, přičemž jedním z velkých důvodů byla neschopnost překonat trému z koncertování…
Anthony Phillips, který se poté vrhl na studium klasické hudby a mohl jen přihlížet rostoucí popularitě skupiny, kterou opustil a ve které v její počáteční fázi zanechal svůj rozvíjející se, nesmazatelný rukopis…
Anthony Phillips, vydávající slavné artrockové album The Geese and the Ghost až v roce 1977, kdy "in" byla punková revolta…
10 alb Private Parts & Pieces, které Anthony (zatím) vydal od roku 1979 do roku 1999, lidé buď milují nebo... vůbec nemusí. Každý není naladěný na hodně osobní hudbu na hony vzdálenou rocku a popu a blížící se vážné hudbě (jindy třeba podávající si ruce s ambientem – doporučuju vynikající Private Parts & Pieces VII.) … A je fakt, že i já jsem neskousl třeba Private parts & Pieces V., jediné album z "Private parts" série, které je i na mě trochu moc. Anthony na něm jen brnká a brnká na dvanáctistrunnou kytaru...
Toto album tvoří romantické instrumentálky hrané Anthonym na klavír, blížící se pro přirovnání Schumanovi než čemukoli, co kdy jeho kolegové z Genesis vyprodukovali. Jasně ukazují, jaký velký talent v Anthonym byl a je. Album nám představuje Anthonyho cit a schopnost napsat skladbu nesoucí cit pro melodii a přitom se "koupat" v teritoriích vážné hudby, aniž by musel být "moderně disharmonický"… Kdyby žil Anthony Phillips v době Liszta (nebo pár let před ním), troufám si drze tvrdit, že by byl velkým konkurentem společností oblíbených romantických skladatelů tehdejší vážné hudby.
Jedna zajímavost - skladbu Creation už hráli koncem šedesátých let Genesis, tehdy ještě samozřejmě s A. Phillipsem! Dokonce byla zpívaná, kým jiným než Peterem Gabrielem.
Private parts & Pieces X. je pro mě emocionální nádherou (mám rád klavírní nepřeslazenou romantiku… ach jo - slovo romantika je bohužel strašně zprofanovaný díky dementním telenovelám, ale snad je mi rozuměno), je to takový symbol, nebo příklad metaforizující slovo estetika.
Navíc Anthony Phillips v sobě nezapře Brita a ten takový britský melancholický feeling. Hned o úvodní skladbě Sad Ballerina se nedá říct nic jiného, než že : je to sice smutný, ale tak krásný!!!
A musím také říct, že album trvá hodinu, nejsou na něm až na jednu krátkou výjimku žádné jiné nástroje vyjma klavíru a ani na chvíli (alespoň mě) nenudí!
Nicméně každopádně je Private parts & Pieces X. z kategorie alb „ne na jedno poslechnutí, ale na postupné objevování“…
Obecně mám takový dojem, že spousta i profesionálních recenzentů alba odsuzuje proto, protože si je poslechli pro časovou tíseň jen jednou; kdyby si našli čas a poslechli si je vícekrát, třeba by změnili názor (jeden příklad za všechny : kdysi v Rock & Popu recenze na Broken China od Ricka Wrighta - kritik očekával Pink Floyd a ono to znělo trochu jinak a proto bylo prostě špatné)…

reagovat

Vicar @ 18.02.2009 18:40:09
Naprosto souhlasím. Anthony Phillips je naprosto fantastický muzikant. Nebýt jeho, nemám co poslouchat. Začalo to vynikajícím The Geese & The Ghost, přes Wise After The Event, výborné 1984, Private Parts & Pieces (doporučuji IV, VI - piano pieces, VII, IX) a tyto - Soirée.
Také je výborné jeho druhé album s Genesis a to sice Trespass plné Antových nápadů. Ant byl hlavním dodavatelem nápadů a po jeho odchodu se málem skupina rozpadla, dokud jeho kormidlo nepřevzal Tony Banks (mimochodem taky skvělý interpret - jeho Seven se dá přirovnat ke Slow Dance, jelikož je to také orchestrální dílo).
Nicméně doufám, že dále více a více lidí objeví jeho nádhernou hudbu, kterou dnes moc lidí nedělá.

PaloM @ 01.05.2015 11:13:19
Vicar, dobre dúfaš, práve sa tak deje. Objavujem hudbu Anthony Phillipsa v plnej šírke. Mám veľmi rád vážnu hudbu a zrovna tento album má k tomu blízko.
Ryback, neviem či si ešte tu. Práve pred pár mesiacmi som si vzal na paškál trio Schubert-Schumann-Brahms.
Hudba+životopisy.
A Soirée je romantizmus ako vyšitý. Nádhera.
Ďakujem, pekne si to napísal.

Ryback @ 01.05.2015 14:04:17
Zdravím PaloM a děkuju. Jsem tu skoro každý den, většinou spíš jako čtenář než aktivní přispěvatel. Pěkně sis naložil ;-). Souhlasím, Soirée je romantismus ve vážné hudbě jak vyšitý. Nějak hluboce se o vážnou hudbu nezajímám, ale je pár věcí a skladatelů, které mám rád. Z romantismu mám nejradši Ference Liszta, slyšel jsem toho od něj dost a z instrumentálních věcí se mi od něj líbí skoro všechno, co jsem poznal.
Skvěle také s inspirací vážnou hudbou pracovala kapela Renaissance (do roku 1978). V těchto dnech právě poslouchám kromě jiného jejich poslední studiovku Grandine Il Vento a jsem z ní nadšený. Dokonce si na ni pozvali Iana Andersona a Johna Wettona, jo, toho, co prošel (mimo jiné) Crimsonama a Uriášema.
Hezký víkend a užij si velikány! Hudby není nikdy dost.

yngwie3 @ 01.05.2015 20:26:48
Vychutnávam si nádherné melódie a kompozície ... dýcha na mňa duch Brahmsa, Schuberta, Schumanna ale aj mojho milovaného Debussyho ... vďaka všetkým tým, ktorých zásluhou sa k mojmu sluchu dostalo toto skvelé dielo ...

PaloM @ 02.05.2015 08:08:49
Ryback, ďakujem za komentár. Renaissance tiež počúvam.