Nick Cave & The Bad Seeds / Abattoir Blues/The Lyre of Orpheus (2004)

Snad na vydání žádné jiné desky jsem nebyl tak nažhaven, jako na Abattoir Blues/The Lyre of Orpheus. Po těžce prokaučované Nocturamě odešel můj oblíbenec Blixa Bargeld a já se moc bál, co s Bad Seeds bude. A ještě 2CD, takový nelehký projekt.

A hned první skladba byla šokem i úlevou zároveň. Žádné lkaní, žádná melancholie... Get Ready For Love je hrubá vypalovačka jak někdy z konce 80.let, kdy byl Cave ještě pořádnej undergroudnovej šílenec. Geniální tahem se ukázalo být angažování gospelového sboru, který nejen tuhle, ale i všechny ostatní skladby, kde se vyskytuje, posouvá do nebeských výšin. Spojení rocku a gospelu tu funguje na jednotku s velkou hvězdičkou.

Nick ale řádí celý první disk, kde vás nejprve kolébá Cannibal Hymn, aby vás následně trošku postrašil zlou a bluesem načichlou Hidding All the Way. Chcete vidět, jak to ten sbor umí pořádně vohulit? Ok, There She Goes My Beautiful World - nadpozemské. Trošku pop-rockem nám zavoní první singl z desky Nature Boy, ale tahle skladba je přesně to, co si představuju pod pojmem kvalitní alternativní pop-rock. První desku uzavírá hodně psycho Fable of the Brown Ape, kvůli které rozhodně nemůže Caveovi nadávat do popu.

Jak začalo Abattoir Blues zběsile, tak začíná The Lyre of Orpheus v poklidu a to pouze klidným zpěvem (téměř recitováním) ze kterého se vyklube další takové Caveovské blues při kterém je ideální pokyvovat hlavou a s kapelou naříkat: „Oh Mama“.

A teď se přátelé (i nepřátelé) podržte… Nick Cave nikdy nebyl žádný humorista a veselou písničku byste u něj hledali velmi obtížně a o nějakém pozitivním náboji nemůže být ani řeč. Ve stejném duchu se nese i toto dvojalbum… Ale je tu jedna výjimku a tou je „veselý song“ Breathless. Je to snad jediná skladba z dílny Nick Cave u které mám pocit jakéhosi veselí či pohody. Ale je to výborná skladba a vřele doporučím i klip ve kterém excelují animovaní zajdové a lišky.

Naopak další dvě skladby Babe You Turn Me On a Easy Money se nesou ve stylu starších desek a nesou typický Caveův rukopis, ale o vykrádání sebe sama se zde fakt mluvit nedá. Supernaturally se na vás opět vrhne s obrovskou energií a je jedinou výjimkou z poklidnějšího tempa druhého disku. Určitě se zmíním i o závěrečné skladbě celého dvojalba O Children, která je zároveň nejdelší skladbu na dvojalbu, ale rozhodně to není taková ta nudná dlouhá dojezdovka na konec, ale působivá pomalá balada s parádními vokály.

Nick Cave má můj obdiv. Čekal jsem ledacos a trochu jsem se bál, jak to bez Blixy bude vypadat, ale naštěstí jsem navýsost spokojen. Gospelový soubor dal Caveově muzice nový rozměr a Cave prokázal, že má stále talentu a inspirace na rozdávání. Navíc potvrdil, že stále patří mezi skladatelskou špičku a že tak obtížní projekt, jakým je dvojalbum, zvládá s přehledem. To že jsem nevyjmenoval a blíže nerozpitval všechny skladby (je jich celkem 17) rozhodně neznamená, že nejmenované skladby jsou nějaké špatné nebo obyčejné – to fakt nejsou. Rozhodně se zde také nevyskytuje nešvar mnoha dvojalb a to, že místy nudí a deska, která by vznikla jejich smrsknutím na jednu, by byla neskonale lepší a kompaktnější.

Zcela jistě jeden z nejlepších počinů Nicka Cavea a jeho boys. Už se těším, co bude příště. Tenhle pán ještě do důchodu rozhodně nepatří.

***** - Že já blbec nejel na to Love Planet, kde hrál s tím sborem... Blbej nedostatek financí...

» ostatní recenze alba Nick Cave & The Bad Seeds - Abattoir Blues/The Lyre of Orpheus
» popis a diskografie skupiny Nick Cave & The Bad Seeds