Nick Cave & The Bad Seeds - Abattoir Blues/The Lyre of Orpheus (2004)

Natočit dvojalbum s dvěma tématicky dosti odlišnými disky, byl určitě zajímavý a odvážný nápad. Ale v tom je také pro mně osobně ten největší problém tohoto lehce monstrózního dílka. Možná by bylo lepší pár songů nechat pěkně ležet v šuplíku a ty vydařenější vydat na jednom albu, které by pak bylo rozmanitější, zábavnější a bez slabších momentů. Na můj vkus je zkrátka Abattoir blues/The lyre of the Orpheus zbytečně dlouhé a ani ta stylizace každé části do jiné hudební polohy mě příliš nepřesvědčila. Dohromady by jim to zkrátka slušelo více. Škoda, není to špatné album, nápadů je zde požehnaně, krásných písní ještě více (Easy money, Messiah ward, Cannibal's hymn, O children), ale méně je někdy více, mohlo to být o třídu lepší.
reagovat

Matouš @ 28.03.2013 15:13:35
Promiň, kladu si otázku proč vlastně člověk jako Ty poslouchá Bad Seeds nebo možná vůbec hudbu. Nejde o to, že se ti tohle album nelíbí, i když si myslím, že jseš hodně vedle. Ale Tvoje recenze mi přijde psaná naprosto bez vášně, bez účasti, bez zapálu, jako bys to album vlastně skoro neposlouchal. Jestli podle Tebe stojí tolik za hovno, že je na tři hvězdy z pěti, čekal bych, že se do něj opřeš víc a že už ze slušnosti vůči čtenářům svůj názor budeš nějak hájit.

vmagistr @ 28.03.2013 19:23:11
Předesílám, že toto album ani jeho interpreta neznám, ale když se nám Matouš do recenzenta tak pěkně navezl, nedá mi to, abych se neozval.

1) Polletry nikde nenapsal, že se mu toto album nelíbí - naopak píše "není to špatné album, nápadů je zde požehnaně, krásných písní ještě více".

2) Každý píšeme jinak, někdo je prostě zvyklý stručně, civilně vyjádřit argument(y), co a proč je podle něj na desce dobré/špatné a nedělá z toho román na pokračování.

3) Tři hvězdičky rozhodně neznamenají, že je album špatné (naopak - slovní hodnocení u tří hvězdiček říká: "dobré, nikoli však zásadní", pokud si to ještě dobře pamatuju). Hvězdičkové hodnocení bych ale nebral moc vážně, jako důležitější vnímám samotný obsah recenze).

4) Kde není žalobce, netřeba obhájce. Polletry napsal svůj názor na desku, reagoval jsi až Ty skoro po čtyřech letech. Do té doby nebylo co obhajovat.

Matouš @ 04.06.2013 13:49:13
vmagistr: Nechápu, proč se s polemickými příspěvky vměšuješ do diskuse pod interprety, které neznáš a které neposloucháš. Tím, že to děláš, se sám usvědčuješ jenom z rýpavosti, kterou nemáš čím podložit.

Pokud jde o Polletryho recenzci: Přečti sei kneekalovu recenzi pod ní. To je kvalitní recenze. Ne proto, že se shoduje s mým názorem na tohle album, ale proto, že svoje teze se snaží rozvést a čtenáři co nejvíc přiblížit svůj zážitek z poslechu. K tomu má ale Polletryho recenze daleko. A když se dívám na Polletryho hodnocení alb Nicka Cavea & The Bad Seeds, nemůžu se ubránit dojmu, že výš hodnotí spíše Caveovy komerčnější počiny. A to mě přivádí k závěru, že Polletry pro Cavea prostě nemá uši. Možná to zní tvrdě, ale není na tom nic zlého. Zlé je, že se takový člověk hrne do recenzování Nicka Cavea, aniž by dokázal postihnout jádro jeho hudby a dokonce aniž by dokázal čtenáři přiblížit svoje pocity z ní a rozvést svoje teze.

Snad na vydání žádné jiné desky jsem nebyl tak nažhaven, jako na Abattoir Blues/The Lyre of Orpheus. Po těžce prokaučované Nocturamě odešel můj oblíbenec Blixa Bargeld a já se moc bál, co s Bad Seeds bude. A ještě 2CD, takový nelehký projekt.

A hned první skladba byla šokem i úlevou zároveň. Žádné lkaní, žádná melancholie... Get Ready For Love je hrubá vypalovačka jak někdy z konce 80.let, kdy byl Cave ještě pořádnej undergroudnovej šílenec. Geniální tahem se ukázalo být angažování gospelového sboru, který nejen tuhle, ale i všechny ostatní skladby, kde se vyskytuje, posouvá do nebeských výšin. Spojení rocku a gospelu tu funguje na jednotku s velkou hvězdičkou.

Nick ale řádí celý první disk, kde vás nejprve kolébá Cannibal Hymn, aby vás následně trošku postrašil zlou a bluesem načichlou Hidding All the Way. Chcete vidět, jak to ten sbor umí pořádně vohulit? Ok, There She Goes My Beautiful World - nadpozemské. Trošku pop-rockem nám zavoní první singl z desky Nature Boy, ale tahle skladba je přesně to, co si představuju pod pojmem kvalitní alternativní pop-rock. První desku uzavírá hodně psycho Fable of the Brown Ape, kvůli které rozhodně nemůže Caveovi nadávat do popu.

Jak začalo Abattoir Blues zběsile, tak začíná The Lyre of Orpheus v poklidu a to pouze klidným zpěvem (téměř recitováním) ze kterého se vyklube další takové Caveovské blues při kterém je ideální pokyvovat hlavou a s kapelou naříkat: „Oh Mama“.

A teď se přátelé (i nepřátelé) podržte… Nick Cave nikdy nebyl žádný humorista a veselou písničku byste u něj hledali velmi obtížně a o nějakém pozitivním náboji nemůže být ani řeč. Ve stejném duchu se nese i toto dvojalbum… Ale je tu jedna výjimku a tou je „veselý song“ Breathless. Je to snad jediná skladba z dílny Nick Cave u které mám pocit jakéhosi veselí či pohody. Ale je to výborná skladba a vřele doporučím i klip ve kterém excelují animovaní zajdové a lišky.

Naopak další dvě skladby Babe You Turn Me On a Easy Money se nesou ve stylu starších desek a nesou typický Caveův rukopis, ale o vykrádání sebe sama se zde fakt mluvit nedá. Supernaturally se na vás opět vrhne s obrovskou energií a je jedinou výjimkou z poklidnějšího tempa druhého disku. Určitě se zmíním i o závěrečné skladbě celého dvojalba O Children, která je zároveň nejdelší skladbu na dvojalbu, ale rozhodně to není taková ta nudná dlouhá dojezdovka na konec, ale působivá pomalá balada s parádními vokály.

Nick Cave má můj obdiv. Čekal jsem ledacos a trochu jsem se bál, jak to bez Blixy bude vypadat, ale naštěstí jsem navýsost spokojen. Gospelový soubor dal Caveově muzice nový rozměr a Cave prokázal, že má stále talentu a inspirace na rozdávání. Navíc potvrdil, že stále patří mezi skladatelskou špičku a že tak obtížní projekt, jakým je dvojalbum, zvládá s přehledem. To že jsem nevyjmenoval a blíže nerozpitval všechny skladby (je jich celkem 17) rozhodně neznamená, že nejmenované skladby jsou nějaké špatné nebo obyčejné – to fakt nejsou. Rozhodně se zde také nevyskytuje nešvar mnoha dvojalb a to, že místy nudí a deska, která by vznikla jejich smrsknutím na jednu, by byla neskonale lepší a kompaktnější.

Zcela jistě jeden z nejlepších počinů Nicka Cavea a jeho boys. Už se těším, co bude příště. Tenhle pán ještě do důchodu rozhodně nepatří.

***** - Že já blbec nejel na to Love Planet, kde hrál s tím sborem... Blbej nedostatek financí...
reagovat

Matouš @ 28.03.2013 15:09:21
Skvělá recenze! Jedna z nejlepších desek od Bad Seeds, ne-li vůbec nejlepší.