Black Sabbath / Heaven and Hell (1980)

To bylo vůbec prvé album BS, které jsem slyšel (výběry se nepočítaj). Proč jsem si koupil zrovna tohle. No protože Dio. Jeho jsem poznal poprvé s Rainbow a ten hlas mě uchvátil, zvlášť Stargazer. Ozyho jsem znal a tak jsem v obchodě sáhnul po HaH. No bomba prostě.
Ještě ten večer jsem si ho pustil dvakrát. Na první poslech chytlavé, ale vychytávky má taky.

Všechny moje nejoblíbenější kousky zabírají sudou pozici v pořadníku skladeb. A myslím si že album je i tak rozložené. Liché (1,3,5,7) jsou rockové, bluesové nářezy, často postavené jen na hlavním motivu plus nějaké ty přechydy a sóla, bez nějakých příkras.
No a zbytek je už docela záhul-mystické a melodické.
Hymnická Children of the Sea si mne získala úplně jako první a to díky akustickému intru. Měl jsem hodně rád přechody a kontrasty mezi tvrdostí a jemností (takhle deformován jsem dodnes díky LedZep).
Heaven and Hell je asi pak vrchol. Nevím co říct než, že je opravdu pekelná s výborně temnou atmosférou.
Die Young je druhým vrcholem. Snad už navždy mi uvízl závěr písně v hlavě (die young, die young, young...)
no a poslední kousek je dokonale melancholické blues, dojemně podbarvené klávesy

Tohle album nemá slabou chvilku a je opravdu vyvážené. Je to i trochu odklon od starých BS, ale po tom co předvedli ke konci 70.let, odklon k lepšímu, hutnějšímu a metalovějšímu zvuku 80. let
S desky se neoddiskutovatelně stala klasa a patří k vrcholům BS a Dia má dodnes radši než "kňourala" Ozzyho

» ostatní recenze alba Black Sabbath - Heaven and Hell
» popis a diskografie skupiny Black Sabbath