King Crimson / Islands (1971)

Tohle album je mnohými fanoušky považováno za vůbec nejslabší v historii kapely. Pravda je, že je dost nesourodé (což ale u King Crimson není nic tak výjimečného), ale podle mně je i tak dost kvalitní. Oproti Lizard ubyly agresivní free jazzové aranže Indoor Games a Happy Family a celé se to posouvá do romantiky, včetně hlasu nového zpěváka. Magický úvod první skladby (asi tak první tři minuty) s klavírem a violou je vystřídán celkem jednoduchým motivem, který jsem už slyšel i někde jinde, skladba pak plynule přechází v prvotřídní Sailor's Tale. Jestli vás nenadchne na tomhle albu už nic, tak tahle instrumentálka ano, první část s rolničkami, zvonky, saxofonem, akustickou kytarou a vytím se postupně propracovává k ústřednímu motivu skladby, potom nastoupí skvělé sehrané bicí a baskytara a skladba přitvrzuje v nové aranži. Uklidnění následuje v tichém úvodu The Letters, která mi trochu připomíná Van Der Graaf Generator. Skladba je skvěle vystavěná. Ladies Of The Road je, jak už bylo zmíněno Hansem, hudební narážka na Beatles. Prelude je pěkná klasická hudba, i když možná trochu rockovější podání by jí neškodilo. Závěrečná kompozice Islands je taková delší ukolébavka založená na klavíru a zpěvu s pěknými sóly na trubku. Dost uklidňující hudba. Jen se nenechte vyděsit poslední minutou.

» ostatní recenze alba King Crimson - Islands
» popis a diskografie skupiny King Crimson