Queen / Queen II (1974)

Tehdy jsem už věděl do čeho jdu a měl jsem již 1. a Operu. Jednička se mi líbila a hodně, ale do opery má dost daleko a tak jsem čekal od dvojkya trojky takové schůdky, kdy to bude něco mezi. Zas mne překvapili, protože zde vykročili jiným směrem než na jedničce a směřuje též jinam než je Opera, i když základy pro Boh.Rap. tu jsou cítit.
Je zvláštní, že si u některých alb vybavuji svoje první pocity z prvního poslechu. Tímto albem jsem byl unešen už napoprvé. Líbila se mi opera s rockem (vždy jsem tak trochu tíhnul ke klasice) a nejednoduchost písní. Zároveň mi přišla deska dosti temná a tajemná. Celé tohle album je na světelné roky vzdálené hitům z 80.let a v každé písni je spousta momentů které jsem si musel ohrávat pořád dokola. Tak třeba ve Father to Son je perfektní, úderný úvod a prostřední nářezová část. White Queen má v sobě tolik krásných melodií (už při téhle písni jsem si vždy říkal, že to je přímo klokaní skok mezi 1. a 2. albem). V Ogre Battle jsem vždy zbožňoval ty vrstvené vokály v závěru (asi od 3. minuty). Nevrmore-tak tuhle skladbu s Love of my live jsem ve své 9. třídě prožíval jako babičky telenovely. Byl jsem tehdy zamilovaný a při poslechu těchto dvou songů jsem měl pocit, že mi tak nějak Mercury rozumí. March of the Black Queen mne pak vždy vytrhla ze snění a zas jsem si užíval nečekané přechody, změny, vokály a klavírní šílenství Mercuryho.
Perfektní a nemám co dodat a pro mne srdeční záležitost

» ostatní recenze alba Queen - Queen II
» popis a diskografie skupiny Queen