Uriah Heep / Wonderworld (1974)

Wonderworld, Země zázraků... jenže na téhle desce jsem žádný zázrak nenašel. Nápadů poskrovnu, přestože kapela začala psát dohromady. Není se čemu divit, protože ty tři Hensleyovky nejsou žádná sláva. Shadows in the wind je slaďák, který by se dobře vyjímal na deskách s Lawtonem a The Easy road? No dobře, je to hezký, ale to je všechno. Titulní věc se zdařila, Hensley začal více využívat synťáky, ale jako bych to už odněkud znal. Další skladby mi přijdou nedotažené. Riff v I won't mind je vyloženě otravný, We got we se sem nějak vůbec nehodí, čekal bych to od jiných kapel z jiných žánrů, přestože nerad škatulkuji a v hudbě oceňuji pestrost. Dreams je snadno předvídatelná (proč tam Hensley hraje riff z Look at yourself?!), ale po Wonderworld asi nejlepší, So tired má refrén jak od Sweet, Suicidal man - trocha disharmonie,možná v jiném aranžmá by to byl solidní Heavy metal, jinak pěkné sbory, ale je to nutné zmiňovat? Kapela zní skutečně unaveně, Gary Thain se rozhodl zopakovat své nejoblíbenější výjezdy z předchozích desek, Boxovy linky jsou také nenápadité, Lee Kerslake jen tak z povzdálí udržuje rytmus a Byron? Jako by to celé natočil bez jakéhokoli zájmu za jedno odpoledne. Prostě mu na téhle desce ten projev nějak nemůžu uvěřit. Přes veškerou kritiku to ale není nejhorší deska, jak jsem někde vyčetl. Do průserů z let osmdesátých má daleko a zhruba polovina písní se poslouchat dá, jen tu chybí nějaký výrazný hit. I když pak by to bylo dost nevyrovnané. Je těžké dát jen dvě hvězdy, ale tři už se mi zdají moc ( jedna z mých nejoblíbenějších - Look at yourself - dostala čtyři ), takže dvě a půl, na dalším albu se naštěstí polepšili.

» ostatní recenze alba Uriah Heep - Wonderworld
» popis a diskografie skupiny Uriah Heep