Primus / Frizzle Fry (1990)

Debutové album skupiny Primus, bylo, aspoň pro mě, obrovským objevem a neuveřitelným hudebním zážitkem. Spojení tří naprosto různorodých elementů a to - basáka odrostlého funkem Lese Clapoola, pravověrného metalistu, který mimochodem již v šestnácti letech!!! vydal s Possessed přelomové metalové album, Larryho LaLondeho a milovníka čínských a orientálních perkusí Tima Alexandera, vyústila v naprosto jedinečný a úžasný zvuk.

Na ablu jsou znát choutky všech členů kapely, ale hlavně Lese Claypoola. Tento fenomenální baskytarista (jen tak mimochodem, Metallica jej nepřijala po smrti Cliffa Burtona, protože, podle jejich názoru, byl na ně až moc dobrý) a vlastně již od svých začáků považovaný za bassovou legendu, dostal konečně příležitost propustit uzdu i svým pěveckým schopnostem. A tady právě padá kosa na kámen - Claypooluv hlas je až tak bizarní, že stejný počet lidí přitahuje, tak odpuzuje.

Larry LaLonde hodně upustil od metalových riffů a tvrdosti, kterou se vyznačoval jak v Possessed, tak v Blind Illusion a dal své kytaře daleko komplexnější zvuk. Ono to bylo sice způsobeno hlavně stylem hry kapely, jenže LaLonde přiznával po letech, že tento styl mu byl přeci jen bližší. Jeho kytara je až nezvykle v pozadí, což tedy u rockových kapel nebývá zvykem. Pokud jsem říkal, že Claypool má bizarní hlas, tak zvuk LaLondeho kapely se velice blíží bizarnosti zpěvákova hlasu. Nekonečné zkreslení a na to nabalené další zkreslení a spousta efektů. Sóla sice nezní nijak těžce, jenže jejich propracovanost při bližším poslechu nebo po shlédnutí zápisu až zarazí.

Tim Alexander po předchozích zkušenostech hlavně studiového hudebníka byl Claypoolem přizván, aby se stal druhým článkem rytmické sekce kapely. A po letech se musí uznat, že to byla výborná volba. Jeho příběh je trochu podobný příběhu Dannyho Careye z Tool, který také původně nebyl členem Tool, jenže když chlapcům nepřišel na zkoušku bubeník, tak zazvonili na svého souseda - Dannyho. U Alexandera to bylo podobně, Claypool jej viděl hrát v jednom baru na okraji LA se skupinou Laundry a po koncertě, při kterém Alexander předvedl prý sólo ve stylu Carmina Appice, jej Clayppol požádal jestli by nemohl u Primus zaskočit na jeden koncert - nakonec se z toho stal téměř devíti letý svazek.

Záměrně jsem nehodnotil desku ani písně, jednoduše ne, že by to nešlo, ale myslím, že když se objasní styl hry jednotlivých hráčů, tak to více vypoví, jelikož na této desce je vše obsaženo, je to jedna z nejlepších debutovek 90. let a prostě hodně propracovaná věc - každý z muzikantů je prakticky legendou, i když Primus stále podle mého čekají na tak velké uznání, jak si zaslouží. Pokud vás moje recenze zaujala, tak poslechněte a posuďte sami. Ve Funk - rocku (metalu), nikdy nic lepšího nevzniklo a pravděpodobně ani nevznikne.

Je to jasné, deska, která prakticky určuje žánr a ještě k tomu si vytváří svůj zcela specifický žánr nemůže dostat méně než 5 hvězd - *****.

» ostatní recenze alba Primus - Frizzle Fry
» popis a diskografie skupiny Primus