Gentle Giant / Interview (1976)

Osmé album Gentle Giant je zároveň posledním v řadě složitých, nezařaditelných desek. Kapela asi usoudila, že bude lepší zjednodušit. Ale zde se ještě naposled vyřádila.
Na úvod šlapavé Interview, potom giantovské reggae Give it back, vokální Design - s pasážemi na perkuse. Největší úlet desky. A máme tu Another show. Zpočátku připomíná Cogs in cogs z The power and the glory, jinak vlastně docela snadno chytlavá.
Empty city mám z Interview nejradši. Decentní, snový úvod, vrstvené vokály a pak také jeden z nejúdernějších riffů kapely - a housle se ságem pod zpěvem. Takže čtyři melodie nad sebou - riff v base, klávesy, dvojhlas houslí a saxofonu a zpěv. Tady se to dá celkem snadno vnímat.
Timing je také na moc a moc poslechů, o žádném z nástrojů se nedá říct, že je doprovodný, i bez zpěvu by se posluchač nenudil. Opět se ozvou housle, i hammondky, podivně nazvučené kytary a basa, chvílemi se to zvrtává v jakési podivné blues, jako by se muzikanti nemohli rozhodnout co vlastně budou hrát. I když, u téhle kapely právě o tohle jde. A deska kolem vás prosviští a vy se napoprvé nemáte čeho chytit, natož pak něco přezpívat. Možná závěrečnou I lost my head. Kerryho vokál je doprovázen 'středověkým' doprovodem, skladba se dlouho rozjíždí, od třetí minuty přichází zlom, Gary Green s Kerry Minnearem začnou riffovat (basa vlastně taky! Basovka Raye Shulmana je důležitou melodickou složkou hudby GG), u mikrofonu vypjatý vokál Dereka Shulmana. Takhle nějak zní hard rock podle GG.
Na další desce se leccos změní, ale naštěstí než až tak radikálně jako třeba u Genesis, když zbyli tři. Ubyde pestrých aranží a GG začnou psát 'písničky'.
Interview je dobrá ukázka toho, kam až se dá zajít, když nad tím skladatelé artrocku až moc přemýšlí.

» ostatní recenze alba Gentle Giant - Interview
» popis a diskografie skupiny Gentle Giant