Oldfield, Mike / The Songs of Distant Earth (1994)

Nejsem sice bůhví jaký fanda sci-fi a různých elektronických serepetiček vychytávek. Ale toto album stejně jako jeho předloha- romám Arthura C. Clarka z roku 1958 mě dostalo!
Děj románu je prostý- blíží se konec Země a lidé jsou evakuování- rozprchávají se po vesmíru a hladají nové místa k životu. Jako poslední je vypravena loď Magellan- posádka při odletu ještě vidí zkázu matičky Země a poté je hibernována. Jako mezipřistání na cestě k budoucímu domovu je zvolena planetka Thalass- obývána již jinou kolonií lidí. Zastavení je sice krátké, leč plné lásky, dobrodružství a poznání...
Ale teď k hudbě. Vše začíná citací z bible kosmonauta Andersona když v roce 68 kroužil s Apollem kolem Měsice. Poté se album rojzíždí v nádherné směsi čistých vokálů- ženských i mručivých mužských, ambientních kytar, klidmého piána ,průzračných ploch plných tajemných melodií, všemožné zvuky ať už bublání vody v The Sunken Forest,smích racků,dudy a nakonec bez jakého koliv hudebního doprovodu zpěv domorodců loučících se tak s posádkou lodí Magellan letící dál do vzdálených končin vesmíru. Vše přitom na sebe pevně navazuje a tvoří jakoby celý příběh- nebo soundtrack ke knize. Je to pro mne rozhodně jedno z těch úžasných Oldfieldových alb. A rozhodně nejlepší v devadesátých letech. Nemůžu jinak než ***** (+*)

» ostatní recenze alba Oldfield, Mike - The Songs of Distant Earth
» popis a diskografie skupiny Oldfield, Mike