Oldfield, Mike - The Songs of Distant Earth (1994)

Namaškrtený albumom Tubular Bells II. som si v roku 1995 kúpil originál audiokazetu The Songs Of Distant Earth, dá sa povedať, že naslepo. Internet vtedy nebol, nemal som kde otestovať, tak som to riskol. A risk nie je vždy zisk. Kazetu mám dodnes a aj po 22 rokoch hrá v trojhlavovom decku čisto ako kryštál.

Úvod je skvostný, typická Oldfieldova gitara spieva, tak to má byť. Od tretej skladby sa však nenápadne vkráda nepriateľka číslo jedna - nuda. Úvodný motív sa opakovane vracia v rôznych variáciách, obmenách a mutáciách, raz viac, inokedy menej nápadne. Stále je to o tom istom, vývoj stagnuje. Osvieženie príde až v Lament For Atlantis v podobe nádhernej klavírnej melódie. To sa majstrovi podarilo, avšak na celú A stranu kazety je to málo. B strana začína sci-fi zvukmi, ktoré prekvapivo prechádzajú do gregoriánskeho chorálu. Tiež dobrý nápad,ktorý treba oceniť. Zvyšok je už len bezcielne blúdenie vesmírom a tak zaprášený od kozmického prachu a polepený cukrovou vatou sa konečne dostávam do finále, ktoré stelesňuje znovu len opakovanie úvodného motívu.

Tento album zďaleka nedosahuje úroveň predošlého opusu Tubular Bells II. Chýba mu pestrosť, moment prekvapenia, sviežosť, časté zmeny tempa a melódie a hlavne radosť. Avšak v porovnaní trebárs s Earth Moving (1989) je The Songs Of Distant Earth priam veľdielo. Takže hodnotím slabými tromi hviezdičkami.
reagovat

verjan2 @ 23.03.2017 19:05:47
A što takóje namaškrtený?

Brano @ 23.03.2017 20:29:28
namlsaný :-)

PaloM @ 24.03.2017 11:03:14
Braňo, ako som reagoval nižšie na recenziu, nevidím/nepočujem to tak slabo, pre mňa je to jedno
z najobľúbenejších CD Oldfielda. Len to musí hrať poriadne nahlas.
Tubular Bells I a II mám samozrejme rád, no neviem to porovnať s recenzovaným albumom. Mám pocit, že svoj debut Oldfield už nikdy neprekonal a možno preto sa k tým motívom vracia celý život. Aj keď natočil mnoho krásnych albumov, ktorým by som dal päť bodov.
Mám 11 originál CD, 12. je na ceste.

Brano @ 24.03.2017 11:51:44
PaloM:
Tubular Bells II. ma v tej dobe(1992-93) očaril svojou pestrosťou a takmer všade som chodil s walkmanom a sluchátkami na ušiach.Stále sa tam niečo dialo,dokonca na koniec je tam aj country music :-)...na The Songs Of Distant Earth sa toho deje málo,väčšinou stojaté vody,statické vesmírne zvuky,stále sa opakujúci úvodný motív,ktorý vždy odniekiaľ vykukne až je to otravné...jednoducho chýbajú nápady.A nepomôže tomu ani posluch pri vysokej hlasitosti.
To je môj čisto subjektívny názor,ale každý to môže počuť a cítiť inak.

PaloM @ 24.03.2017 17:33:14
Jasné Braňo, princíp vnímania hudby je u nás rovnaký. Proste tebe to nesedí a mňa to na prvý raz zaujalo. To je normálne.

Nejsem sice bůhví jaký fanda sci-fi a různých elektronických serepetiček vychytávek. Ale toto album stejně jako jeho předloha- romám Arthura C. Clarka z roku 1958 mě dostalo!
Děj románu je prostý- blíží se konec Země a lidé jsou evakuování- rozprchávají se po vesmíru a hladají nové místa k životu. Jako poslední je vypravena loď Magellan- posádka při odletu ještě vidí zkázu matičky Země a poté je hibernována. Jako mezipřistání na cestě k budoucímu domovu je zvolena planetka Thalass- obývána již jinou kolonií lidí. Zastavení je sice krátké, leč plné lásky, dobrodružství a poznání...
Ale teď k hudbě. Vše začíná citací z bible kosmonauta Andersona když v roce 68 kroužil s Apollem kolem Měsice. Poté se album rojzíždí v nádherné směsi čistých vokálů- ženských i mručivých mužských, ambientních kytar, klidmého piána ,průzračných ploch plných tajemných melodií, všemožné zvuky ať už bublání vody v The Sunken Forest,smích racků,dudy a nakonec bez jakého koliv hudebního doprovodu zpěv domorodců loučících se tak s posádkou lodí Magellan letící dál do vzdálených končin vesmíru. Vše přitom na sebe pevně navazuje a tvoří jakoby celý příběh- nebo soundtrack ke knize. Je to pro mne rozhodně jedno z těch úžasných Oldfieldových alb. A rozhodně nejlepší v devadesátých letech. Nemůžu jinak než ***** (+*)
reagovat

PaloM @ 05.02.2008 10:56:08
Absolútne som nevedel obsah a sci-fi námet tohoto CD, ale na prvé počutie ma očarilo. Určite patrí medzi mojich 5 najobľúbenejších CD Oldfieldov (TB I, Ommadawn, Discovery, Five Miles Out a The Songs...).