Blue Effect / Modrý Efekt & Radim Hladík (1974)

Wau! Krása, nádhera. Tímto albem se odměňuju. Hladíkova kytara je jako pohlazení na duši. Majestátní, melodická, hravá, sebevědomá... Už úvodní Boty jsou přesně tím, co mi v jejich originální verzi na Nové syntéze chybělo- ten dravý elektrický začátek. Který mě na koncertech bere dodnes. Zpěv tu nechybí- naopak jeho absence dává vyniknout Hladíkově virtuozitě.
Druhá skladba Čajovna(též mnou velmi dychtivě očekávána na každém koncertu) je takovou alfou i omegou skupiny. Na ni jsem se chytil,ji jsem si musel pořád dokola pouštět a dodnes mne neomrzela. A přitom to prý měla být jen taková vata na albu...
Další skladba Skládanka s flétnou Jiřího Stivína a piánem Martina Kratochvíla se nese v jazz/rockovém duchu ne nepodobném nějaké skladbě z alba Coniunctio. Je to vlaastně verze skladby Armagedon která je na albu i coby bonus- tentokrát už v čistě rockové podobě zpívaná Leškem Semelkou.
Ztráty a nálezy- španělka hraje přes el. kytaru, k tomu basa a především šikovné bicí šikovného Valdo Čecha v naprosto pohodovém a ucajdaném (v tom nejlepším slova smyslu)tempu.
Album uzavírá docela dlouhá Hypertenze- improvizace- místy to skřípe, místy uchu lahodí, místy nudí, místy tvrdí, místy nadchne...
Jako dva bonusy již zmíněný Armagedon a živá verze (ve Východním Německu prý docela hit) Clara (podle mne nejlepší basa u Blue Effectu).
No prostě lahodáááááááááááá!

» ostatní recenze alba Blue Effect - Modrý Efekt & Radim Hladík
» popis a diskografie skupiny Blue Effect