Marillion / Clutching at Straws (1987)

Za nejlepší desku fishovských Marillion je obvykle pokládána trojka Misplaced Childhood, ale já jsem si nejvíce oblíbil právě toto poslední album s Fishem za mikrofonem. Album je více písničkové, lehké, obsahuje naprosto excelentní melodie a Fishův projev dokáže dát všem skladbám patřičný emocionální dopad. Šušká se, že kapela během nahrávání už nebyla lidsky moc v pohodě, ale hráčsky zcela určitě excelovala - album v podstatě neobsahuje jediné hluché místo. Vynikající singly Warm Wet Circles (s úžasným Fishem...) a Incommunicado (i přes svou hitovost jde o nejdelší skladbu alba!) skěle korespondují s dalšími utajenými hity - baladou Sugar Mice, neméně procítěnou Torch Song...v podstatě by se dalo jmenovat všech jedenáct písní alba. Albem prostupuje koncepční nit dotýkající se problematiky alkoholismu a stím koresponduje i obal, poněkud se odlišující od předchozích desek, vyvedených převážně v modrých odstínech. Naprosto suverénní a nápady překypující album, které nemá šanci urazit a ani omylem unudit...

» ostatní recenze alba Marillion - Clutching at Straws
» popis a diskografie skupiny Marillion