Gentle Giant / Three Friends (1972)

Třetí album Gentle Giant představuje ucelený příběh "o třech přátelích ze školy, kteří jsou s přibývajícími léty rozdělováni svými nadějemi, schopnostmi a osudem". Jeden z nich se stane dělníkem, druhý umělcem a třetí úředníkem.

Hudba na této desce ukazuje další směřování kapely a je velmi pestrá co se týče rozmanitosti nálad. Na jedné straně tu najdeme ty nejjemnější skladby, které kdy Gianti nahráli (Schooldays) a pak i ty nejriffovější a nejtvrdší (Peel the paint). Navíc se postupně začínají smazávat rozdíly mezi jednotlivými vlivy. Vyžaduje hodně soustředěných poslechů, jinak ji snadno zavrhnete. Kompozičně je nejjednodušší z prvních sedmi alb. Jako koncepční album by se měla brát jako celek, ale skladby nejsou hudebně nijak provázané a i po stránce textové můžou písně existovat samostatně.

V Prologue nás Phil Shulman uvede do děje, skladba je to podmanivá, ukazuje schopnost kapely rozvíjet krátké motivy a vrstvit je na sebe, aniž by skladba ztratila na gradaci a nudila.
V jemnější Schooldays se objevuje vibrafon, spousta perkusních nástrojů a typické proplétající se vícehlasy. Je to jedna z těch věcí, které vyžadují plné soustředění. Za pár poslechů Vás ale i přes prvotní dojem divnohudby dostane. U mikrofonu, jak to v případě jemných skladeb u GG bývá, Kerry Minear.
Hutná a valivá Working all day je příběhem dělníka. Riffující saxofony připomenou rané Crimsony, v půlce skladby se dostáváme opět do meditativnější nálady, pro toto album typické. A u mikrofonu vypjatý derek Shulman.
Peel the paint - příběh umělce - je nejtvrdší skladbou na albu. Housle a Philův zpěv sice první dvě minuty pokračují v klidnější náladě, ale poté se ozve nařvaný Derek a kytarista Gary Green, který zde již úplně opustil své bluesové kořeny, skladbu nakopne riffem, za který by se nemuseli stydět ani Black Sabbath. Dojde i na kytarovo-bubenickou improvizaci, pro kapelu, která spíše skládá do detailu promakané skladby a nic neponechá náhodě, dost netypický (a sympatický) jev.
V Mister Class and Quality? zpívá Derek příběh úředníka. Opět je to jedna z těch tvrdších, ale najdeme v ní z množství hravých, typicky 'britských' motivů. Kerry Minear rozšířil svůj klávesový arzenál a obohacuje vyznění skladby spoustou nových zvuků.
Jinak celkově ubylo houslí, dechů i sborových zpěvů a skladby nejsou tak nevyzpytatelné jako dříve (a to je možná důvod, proč si ji pouštím nejméně).
Co ale musím vyzdvihnout nejvíce, je závěrečný chorál Three friends. Je tu spousta zvláštních, vykonstruovaných motivů, které jdou dost obtížně do ucha. Mellotron, varhany a nádherný trojhlas vytvářejí slavnostní, téměř kostelní atmosféru, díky čemuž je celé album krásně zakončeno.

Opět GG trochu jinak, ale stále velice zajímavě. Právě to, že zjednodušili aranže a skladby napomohlo celkové atmosféře a s tou si tady vyhráli naprosto úžasně. Jen vyžaduje delší čas.

» ostatní recenze alba Gentle Giant - Three Friends
» popis a diskografie skupiny Gentle Giant