Van Der Graaf Generator / Godbluff (1975)

Pro mě osobně vrchol tvorby VdGG - na pětatřiceti minutách plochy je řečeno prostě vše. Album startuje emocionální hymna The Undercover Man (jeden z nejlepších úvodů v dějinách progu) a já s potěšením zjišťuji, že Hammillův hlas neztratil nic na své osudové naléhavosti. Všechny nástroje jsou v neskutečné rovnováze a je znát, že kapela oproti minulé desce citelně přitvrdila (pořádně nahlas jsou vytaženy bicí). Scorched Earth je citelně členitější a Hammillův hlas osciluje od sotva slyšitelné deklamace až do jeho nátlakového projevu; také kytary ve vypjatých pasážích zní pořádně nahlas. Začátek The Arrow obstarává sofistikovaný souboj bicích a dechových nástrojů, pak si slovo postupně berou naléhavé tóny kytar a klavíru, které skladbu dávají do pohybu. Výsledkem je ohromující koktejl v nejlepších intencích VdGG. Závěrečná The Sleepwalkers znatelně zrychluje, ale zakončuje album ve velkolepém stylu. Skutečně jen na málo albech v historii je tolik muzikantského umu a emocí nastřádáno na tak malé ploše. To, co dnešní mnozí progeři roztahují na neuposlouchatelných 80 minut, VdGG se vší grácií sdělili na ani ne polovině. Desku vlastním již řadu let, ale stále mě nepřestává překvapovat.

» ostatní recenze alba Van Der Graaf Generator - Godbluff
» popis a diskografie skupiny Van Der Graaf Generator