Mars Volta / De-loused in the Comatorium (2003)

Tahle deska byla zároveň mou "seznamovací" deskou s podivnou kapelou The Mars Volta. Poprvé jsem ji slyšel jako naprostý hudební junior - fascinovala mě na ní zejména ona tajemná nepřirovnatelnost k čemukoli, co jsem doposud znal. Tuto recenzi již píšu jako člověk, který si s touhle bandou prošel celých 6 let studiové existence (včetně dvou pražských vystoupení v Roxy 2005 a 2008).

Úvod alba obstarává sehraná dvojice skladeb Son et lumiere a Intertiatic ESP. Ukázková práce zvukaře Jeremy M. Warda (budiš mu andělé nakloněni) v souhře s kytarovými magickými podporami Omara Rodrigueze-Lopeze (což platí pro celou desku). Tyto skladby nevyjadřují výslovně undergroundový potenciál kapely, přesto mohou být označovány za tipickou tvorbu ranných TMV.

Následuje hitovka Roulette Dares - mezi fanoušky TMV jedna z vůbec nejpopulárnějších (nutno dodat, že oprávněně). Za sedm a půl minuty toho posluchač zažije ažaž. Po zběsilém rozjezdu nastává kontrastní zpomalení kde Cedric Bixler-Zavala svým kleštěneckým hláskem vyzpívává typicky nesrozumitelný text za podpory plačtivé Omarovy kytary. Refreén je tvořen zejména chytlavým kytarovým rifem. Od času 2:15 nastává pro mě zásadní zlom v mém přístupu ke kapele...psychadelická pasáž mě dostává do naprosto jiných dimenzí...Po zopakování refrénu a mezipasáži a ještě jednom sklidnění skladba mizí v nedohlednu.

Po přechodném kytarově-psychadelickém Tira me a las araňas následuje další na koncertech často hraná Drunkship of lanterns - asi komplexně nejrychlejší kousek na desce. Skladby začíná dosharmonicky, nicméně v jejím průběhu dojde i na klasický rock 70. let - + poprvé jsou výrazněji slyšet i percusní varhany Ikey Owense. Na koncertech mívá tohle dílko s vloženou improvizační pasáží okolo půlhodinky..

Po zasněné (a na poměry alba i trochu podbízivé) písni Eriatarka (která ovšem album nijak výrazně nenarušuje) následuje vrchol desky - více než 12ti minutová Cicatriz ESP. Jedná se podle mě o vrchol, kterému se kapela ve své následné tvorbě již maximálně vyrovnala. Nádherná basová linka (kterou skutečně na nahrávce zaznamenal Flea z RHCP) v souhře s neobvyklým rytmem bubnů plačtivou + v rifu skřípavou Omarovou kytarou. Po táhlém sólu, ve kterém další z hostů z RHCP John Frusciante spolupracuje se svižnými perkusemi, následuje lehká jazzová pasáž, která jakoby mizí v kanalizečních prostorách. Návrat z nich zvěstuje již zvuk vlnobití a příchod další rychlé pasáže, po níž se zopakuje druhá sloka a s refrénem tato odyssea končí. Paráda.

Po poněkud komerční (a následně i zpeněžené) Televators přichází závěr alba v podání další mnohaleté hitovky Take the veil Cerpin Taxt. Skladba je výjimečná svou prostřední jazzovou pasáží. Strukturou připomíná Cicatriz ESP, jejíž rytmus je konkrétně připomenut se slovy "Who breought me here - forsaken depraved and wrought with faer. Who turned it of - the last tjing I remember now. Who brought me here.." Skladbaje velice osobitá a plná dalších nových prvků, jež se dosud neobjevily, a je důstojným zakončením této famóní desky. Kdo si ji ani po 6ti letech od jejího vydání neposlechl, nechť tak učiní neprodleně.:-)
Pět hvězdiček (ne snad proto, že by se vyrovnala skvostům jako Foxtrot od Genesis nebo Close to the edge od Yes, ale minimálně proto, že pět hvězdiček tu už dostaly daleko nudnější věci).

» ostatní recenze alba Mars Volta - De-loused in the Comatorium
» popis a diskografie skupiny Mars Volta