Oldfield, Mike / Hergest Ridge (1974)

Hergest Ridge je mé nejoblíbenější album. Bývá dost často ve stínu předchozích Tubular Bells, není mi známo proč. Je tedy pravda že Oldfield se sám jeví, že toto album příliš v lásce nemá. Nejspíš mu připomíná období plné psychických problémů atd. H.R. na mě působí mnohem komplexněji než předchozí T.B. Má mnohem větší tah daný delšími pasážemi, které se pozvolna vyvíjí a vyžadují pozornějšího posluchače.
Mezi mé nejoblíbenější pasáže patří z 1. části sekce od 5. minuty k začátku hobojového sóla, a z druhé části začátek, tvořený smyčkou harmonické sekvence, která se po zopakování stále posouvá o půl tónu výš a vrcholí brilantní, zpívající elektrickou kytarou a končí v půli třetí minuty. A samozřejmě kytarovou bouři se svou valící se masou zvuku.
Stále mě velmi mrzí, že Oldfield nepovolil vydání The Orchestral Hergest Ridge v úpravě od Davida Bedforda, protože je to vynikající dílo, a při poslechu live nahrávky z Royal Albert Hall, si vždycky kladu otázku, co se mu na tom nelíbilo. Doufám, že se jeho fanoušci, stejně jako já, této studiové nahrávky jednou dočkají.

» ostatní recenze alba Oldfield, Mike - Hergest Ridge
» popis a diskografie skupiny Oldfield, Mike