Recenze
Blue Effect / Nová syntéza 2 (1974)
pompézní a la Uriah Heep (s trochou nadsázky) přichází Blue Effect s nádhernou, košatou, propracovanou porcí jazz-rocku, dokazující, že kvalitní jazz-rock je možno vytvořit i tak, aniž by musel směřovat do tuctového, klišoidního popu, nebo naopak, do navztekaného, plastikovského undergroundu... je to přesně MEZI... toto album – Nová syntéza 2 - pro mě bylo a je příjemným překvapením v tom smyslu, že i v českých končinách vzniká hudba srovnatelná s anglickou... také bych pochválil texty (u Blue Effect obecně), které jsou svou nekonfliktní jednoduchostí/srozumitelností (ústupek době?) úžasným protipólem přeintelektualizované poezii/textům některých kapel (mám takový dojem, že na albu Svět hledačů je text o umývání nádobí, aniž by to bylo myšleno jako cílený humor či metafora – nebo alespoň mě to tak přijde ;-)... váhal jsem mezi čtyřmi nebo pěti body, ale čtyři není koneckonců málo...
» ostatní recenze alba Blue Effect - Nová syntéza 2
» popis a diskografie skupiny Blue Effect