Blue Effect - Nová syntéza 2 (1974)

Ako to všetko začalo...
Začiatok sedemdesiatych rokov. Blue Effect, zrazu len Modrý Efekt, alebo M.Efekt. Angličtina sa nesmela vyskytovať. Synonymom skupiny naďalej ostal Radim Hladík. Len z rozprávania „starších“: spievali po anglicky, Radim hral ako boh, sóloval s gitarou za hlavou. Zázrakom som sa dostal k amatérskym nahrávkam z vystúpenia. Semelka spieva: Já chtěl bych mít oči dvou Picassů (šok). Hudba: nádherná melódia, dlhé sóla hráčov, tajomné texty, ovácie publika(opäť šok). Prečo to nevydajú na platni? Lebo sedemdesiate roky v Československu boli také. Zázrakom som sa dostal k Novej syntéze 2. Sklamanie, na platni hrajú s JOČR. Napriek tomu som položil platňu na tanier gramofónu. Nádhera a radosť, ktorá pri počúvaní trvá až do dnešných dní.
Analýza jednotlivých skladieb nie je potrebná, kvalitnú prácu už odviedol Petr Gratias. Klobúk dole. Jednoznačným kladom platne je pôvodná tvorba a texty (Pavel Vrba, Eduard Pergner alias Boris Janíček). Skupina hraje podľa mňa to najlepšie zo svojej tvorby. Dokonale rockové pasáže s prímesou „psychedelie“ (asi spomienky na koniec šesťdesiatych rokov) sa striedajú so špičkovými výkonmi Jazzového orchestra Československého rozhlasu. Dokonca si myslím, že aj personálne obsadenie bolo najlepšie z celej histórie kapely.
Bohužiaľ, Radim „si to už neprečíta“. Ostala po ňom hlboká stopa. Nová syntéza 2 je určite jednou z mála platní, ktoré by som si zobral na pustý ostrov.

reagovat

tykeww @ 09.12.2016 15:07:49
Souhlas, obě Nové syntézy jsou opravdu kusy zdařilé práce, která se nevidí každý den. Jen na té druhé se 1) zpívá 2) vyskytuje i opravdu povedený obal, proto mám dvojku asi o trošičku raději

Jarda P @ 09.12.2016 16:07:45
Jako bych to napsal já. Spolu s Kuřetem řadím dvojku na první místo českého bigbítu.

Snake @ 11.12.2016 17:12:57
Syntéze z roku 1971 jsem na chuť nepřišel, ale tohle je úplně o něčem jiném. Výborné album, kterého si velmi považuji a hodnotím jako jedno z nejlepších v dgf skupiny.

luk63 @ 12.12.2016 06:56:08
Moje druhá nejoblíbenější Nová syntéza :-)

bullb @ 12.12.2016 12:21:00
Radim si zaslúži spomienku. Preto recenzia. Takmer súčasne sa pridala na PB aj zmienka o Hendrixovej Band of Gypsys. Jasné, je trúfalé porovnávať Radima s Jimim. Nemožno však obom uprieť: Jedinečnosť, ich hra je takmer okamžite rozpoznateľná. Naviac, Hladík mi bol sympatický skromnosťou, technickou dokonalosťou. Je to môj maličký stavebný kameň na jeho pomník. Obdobie po roku 1970 a obsadenie skupiny Hladík, Semelka, Kůstka, Čech je podľa mňa najlepšie. Ostala po nich aspoň Nová syntéza 2.

verjan2 @ 05.01.2017 12:04:17
Nedávno jsem si toto album pořídil na CD a jsem tedy hodně zklamán kvalitou zvuku zejména úvodní kompozice. Jako by to bylo přeboostované či co, zvuk jakoby chrčí. Nevím, jestli je to tím remasterem nebo je stejný zvuk i na LP. Můžete prosím někdo srovnat?
Díky.

PaloM @ 05.01.2017 12:13:55
Mal som napálené sólo CD a tiež som bol sklamaný zvukom. Ak nemáš box >> odkaz , skús to zohnať a otestovať. Mám originál ten box, už si nepamätám kvalitu, ale idú tri dni voľna a môžem to pozorne vypočuť a napísať dojem.

Snake @ 06.01.2017 09:09:33
Mám ten box set, který vzpomínal Palo. Cedlo v některých místech hraje opravdu zkresleně, už jsem si na to taky kdysi stěžoval. Ale nejspíš se s tím nedalo nic dělat...

Album Nová syntéza 2 od pražské skupiny – nyní už vystupující s normalizačním názvem M. Efekt bylo od prvního albového projektu Meditace z roku 1970, kde se konečně zpívalo. Radim Hladík dlouho bojoval s vydavatelstvím Panton, aby už na Nové syntéze (1971) byly zpívané skladby, anebo party, ale neprosadil to. Panton chtě udělat album ryze instrumentální, které mělo být prostřednictvím Artie vývozní a se zpěvem se na něm nepočítalo. Muselo uplynout několik let, než skupina získala nahrávací kontrakt a začalo se rodit nové album….

NOVÁ SYNTÉZA – mohutný nástup dechové sekce Jazzového orchestru Československého rozhlasu, řízeného Kamilem Hálou. Následně dojde k výraznému zklidnění a za mikrofonem je Lešek Semelka. Jeho silný a klenutý hlas majestátně ovládne prostor. Zatím máme ale dojem, že Semelku doprovází orchestr, M. Efekt je v této části skladby méně čitelný, i když v této části už hraje. Skladba má celkově mocný rozmáchlý koncept pečlivě proaranžovaného díla s dramatickým vyzněním. Semelka hraje na klavír a cembalo v doprovodných proporcích. Vnímáme ovšem jeho harmonickou strukturu, která stupňuje svou šířku vyznění v těžko zařaditelném hudebním tvaru. Rocková koncepce je čitelná, ale je rozmělňovaná přílišným přearanžování, celého nástrojového instrumentáře i mocným mužským sborem, nad kterým se vznáší i sípavý Semelkův tenor. Hladíkovu kytaru začínám brát na vědomí až po téměř sedmi minutách hraní….
Teď ovšem velmi výrazným způsobem vstoupí do hry a opakující se schéma dostává větší spád a dravost. Celkový pocit je ale poněkud přeexponovaný a místy mám pocit jistý nepřehlednosti. Více jak dvaadvaceti minutová kompozice byla náročným soustem pro klasického rockera, nicméně v době vzniku alba byla rocková hudba u nás veřejně velmi potlačována a tak slyšet něco co bylo rockovou skladbou z rozhlasu a na veřejnosti bylo malým svátkem a proto se hledaly cesty, jak tuto hudba zlegalizovat a zviditelnit. Cesta spojení jazzového orchestru s rockovou kapelou byla tedy řešením.
Baskytarista Josef Kůstka (bývalý Semelkův spoluhráč z Cardinals) nahradil Jiřího Kozla. Pro kapelu byl posilou i jako druhý zpěvák, ale i jako houslista a v jedné z instrumentálních pasáží vnímáme jeho houslové party na amplifikovaný nástroj v poměrně divokých pasážích.
M. Efekt už měl s JOČREM (to platí i navzájem) zkušenost a proto spolupráce probíhala bez větších problémů a jazz a rock se na albu nijak násilně nestřetávají. Bylo ale zřejmé, že ten rocker, který akceptoval Chicago, Blood Sweat And Tears nebo Colosseum najde k albu bližší cestu než ten, který poslouchal Black Sabbath nebo Uriah Heep…..
Je však třeba mít na mysli, v jaké době album vznikalo a v jakých společenských a politických poměrech a proto nějaká kritéria a měřítka hodnocení musíme nastavovat velmi opatrně. Hladíkovy kytarové party mají vyhranou a suverénně technicky výrazovou podobu. Popřál si prostor pro kytarové exhibiční party, které ho pasovaly už dávno předtím u nás na nejlepšího rockového kytaristu v tehdejším Československu. Bubeník Vlado Čech si jako výtečný rockový hráč osvojil mnohé s jazzové hry a byla schopen hrát technicky nápaditěji než mnozí jeho tehdejší souputníci.
Sólo na hammondky a vůbec nahrané party na tento klávesový instrument nahrál Karel Růžička. Vždycky jsem si kladl otázku, proč na albu hraje Lešek Semelka jenom na klavír a elektrické piano a ne na varhany, které byly v té době velmi žádaným instrumentem. Radim Hladík říkal, že Semelka vždycky sliboval, že varhany koupí, ale nikdy k tomu nedošlo a tak na koncertech hrál „jenom“ na elektrické piano Fender-Rhodes, které se hodilo více k jazzu a pevnou varhanní strukturu tehdejší M. Efekt postrádal. Dostatečně ji proto vykrýval svými kytarovými harmonizovanými sóly Radim Hladík….
Monstrózně znějící Nová syntéza má stejně monstrózní finále a dlouhá kompozice je konečně v závěrečné fázi.

JE TŘEBA OBOUT BOTY A PAK DLOUHO JÍT – skladba má výrazný riff, na kterém skladba staví svou architekturu. Semelkův sólový hlas se propojuje s hlasem Josefa Kůstky a máme zde další zpívanou záležitost. Výrazně melodický linka, od které se odráží dechové téma žesťů. Vnímáme zde zhuštěnou strukturu a musíme velmi pečlivě vnímat poněkud šroubovaný text Borise Janíčka. Pamatuji si, že když M. Efekt vystoupil v dané době na Dni rozhlasu, tisku a televize, neměl ještě Semelka osvojen text natolik, a by byl suverénně zazpíván a v občas ve zpěvu šumloval a dotahoval zpívané samohlásky. Ve výsledku to nebylo nějak malátně znát, ale pozornější posluchač si toho povšiml….
Výrazně zklidnění uprostřed skladby se pohybuje v mollových tóninách a Hladík sem nasadí jedno ze svých brilantních sól, kterému background vytvářejí jazzové žestě. Klávesy ve skladbě neslyším a když občas vystoupí z anonymity klavír, je to spíš překvapení….
Další vymyšlený riff opakující a rozvíjející dané téma prokresluje přehutnělé dechy a Hladík sešlapuje wah wah pedál a nabídne pořádně expresivní suverénní sólo, kterému sekundují řízné přiznávky dechů jako práskání bičem. Kompozičně, ale zejména aranžérsky velmi vypjatá skladba, ve které byly všechny instrumenty podrobeny vysokým nárokům vzájemné souhry, kromě toho zde dochází k zásadním rytmickým akcentům v proměnách bubenických breaků a občasné zvukové experimenty….
Určitě ovšem tato skladba (téměř desetiminutové stopáže) nepatřila mezi Písničky pro Hvězdu a nebudila ráno dělnickou třídu, když nastupovala na cestu do pracovního procesu, když roztáčela kola našeho budování…..

KLÍŠTĚ – skladba, kterou s ohledem na repertoár kapely lze nazvat hitem, protože kapela ji hrála v prvním u druhé období Semelkova členství v kapele. Dramatický náboj byl nezpochybnitelný. Skladba měla svoje skalní příznivce a jak to tak bývá – i odpůrce. Někomu vadil přespřílišný patos, který byl vložen do pěveckého přednesu a někdo zase naopak oceňoval expresivní vokál, který se výrazně odlišoval od většiny zpěváků tehdejších časů. Janíčkův text Semelkovi umožnil se do tématu hodně položit a vzedmutými emocemi deklarovat smysl a obsah. Kapela mě ale ve skladbě vždycky připadala nějak méně čitelná a adresná. Je ale pravda, že nic dalšího podobného kapela v repertoáru neměla a napsal ji kupodivu Hladík a ne Semelka, jak si hodně lidí původně myslelo….

JEDENÁCTÉHO ŘÍJNA – opět velmi mocný nástup. Skoro až gigantická dechová sekce, která harmonicky až překošatěle staví mocnou Babylonskou věž, po která šplhá M. Efekt do horních pater. Baskytarista Josef Kůstka (autor skladby) se střídá s Leškem Semelkou napsal melodickou kostru skladby, ale mocné aranžmá původní záměr podle mého názoru zde skladbě ubližuje. Také mám výhrady k Janíčkovu textu. Úrovně Vrbových nedosahuje a působí velmi strnulé a zkostnatěle a potvrzuje, alespoň z mého pohledu, že vznikal opravdu na objednávku a nějaké souznění mezi kapelou a Janíčkem nebylo. Je pravda, že s ohledem na mocnou instrumentální koncepci už má posluchač v závěru pocit, že toho syntetizování už bylo přespříliš a přiznám se, že i když jsem hluboce respektoval umělecký koncept, ale zejména hráčské a pěvecké výkony, přistihl jsem se, že se dívám, kdy už skladba bude končit – respektive – kolik času zbývá do konce….

Bonusy:

EL DORADO – skladatel Bohuslav Ondráček – zkušený profesionál, kterýn psal skladby pro zpěváky pop-music nabídl svou skladbu i Semelkovi a tak M. Efekt se zhostil úlohy doprovazeče. Skladba má rockové aranžmá, ale cítím z něho tu řemeslnou formu, kterou bylo možno nasadit na Bratislavskou lyru nebo Děčínskou kotvu. Pěkné unisono zde nahrál Hladík s Kůstkou a pak Hladík do skladby nahrál mrštné, ale krátké opakující se sólo, pod kterým znějí percussion a Semelkovy klavírní akordy. Rytířův text má svou poetiku, ale proč zpívat o El Doradu (Eldorádu), když o něm ve stejné době zpíval i Waldemar Matuška?

DÍVKO Z KAMENE – Rozkládané akordy v úvodu připomenou George Harrisona (Abbey Road) a svižná melodická linka má charakter téměř hitově laděné skladby, kterou navíc textem opatřil Zdeněk Borovec, který podobně jako v předešlém příspěvku Ondráček, patřili do širokého proudu české pop-music a námluvy s těmito jmény pro rockery neznělo příliš libozvučně. Nicméně v daných poměrech zoufalého nedostatku nahrávacích frekvencí a možností vydat alespoň singl, to bylo řešení, jak skladby vůbec realizovat….

Pamatuji si, že v době když tohle album vyšlo jsem z něho byl překvapen, ale vliv zahraniční hudby rockové provenience, které jsem už v té době dával jasně zelenou, nastavoval jiná kvalitativní kritéria a tak když dnes album poslouchám, jsem v jistých rozpacích. Na jedné straně chápu velmi obtížnou pozici tehdejšího M. Efektu vůbec přežít, ale na druhé straně se mi zdá, že koncept byl už v té době překonán… Znovu připomínám, že mi zde výrazně chybějí varhany a větší pestrost při aranžmá klávesových nástrojů, stejně jako nějaké subtilnější části, kde by vynikla Hladíkova akustická kytara.
Instrumentální výkony jsou na vysoké úrovni, skladby vnímám jako lehký nadprůměr a aranžmá výtečná, třebaže opravdu v závěru hodně přeexponovaná.
Koncept prvního alba byl - domnívám se - překročen.
Osobně bych album postavil mezi tři až čtyři hvězdičky. Včetně bonusů by to znamenalo tři a bez bonusů čtyři. Tak co s tím? Některá další alba kapely mají suverénně plný počet hvězdiček a jiná jsou zajímavá a kvalitní a dosahuji na čtyři…. S lehkým povzdechem dávám tedy čtyři…..
P.S. Koncerty tehdejšího M. Efektu byly ovšem výtečné a vyhledávané náročnějším publikem, ktetré nechtělo poslouchat poprockový Olympic a zejména milovníci kytarové hry si vychutnávali Hladíkovy sólové eskapády.... Skladby už ovšem nebyly hrány v těch monstrózních aranžmá jako s JOČREM, ale v dané instrumentaci (elektrická kytara, elektrické piano, baskytara, bicí nástroje). Varhany ale kapely hodně citelně chyběly na koncertech..... Třebaže Lešek Semelka byl vždycky víc zpěvák, a skladatel než instrumentalista. Tento problém se objevuje i na albu Radim Hladík a jeho přátelé, které je ryze instrumentální, ale hraje tam M. Efekt...



reagovat

Petr Gratias @ 07.08.2011 17:03:18
Opět se musím omluvit na překlepy v mém příspěvku.
Navíc se mi tam objevila i hrubka: .... milovníci kytarové hry si vychutnávali.... samozřejmě musí být měkké i.
Nerad bych vypadal jako pitomec - prosím zkuste to někdo odstranit a opravit. Děkuji za ochotu a ještě jednou se omlouvám!

Mirek Kostlivý @ 07.08.2011 18:36:42
Petře, nic si z toho nedělej. Já měl z češtiny na ZDŠ většinou trojku, takže i tu hrubku mi dalo velkou práci najít :-). Na Slovensku je to jednoduché, tam se píše v tomto případě jenom měkké "i". Snad se tedy nemýlím ...

PaloM @ 07.08.2011 21:41:03
Tento, pre moje 16-ročné uši veľmi podivný album, som prvý raz počul na zámockých schodoch v parku Lednice, kde sme ako študenti gympla boli na letnej brigáde zavárať uhorky v miestnych konzervárňach. A to boli časy ! Moje hormóny boli privádzané do vytrženia našimi peknými spolužiačkami (Aňa, Marika, Vierka, zdravím vás. Vlaste, Marika s nami nebola, asi mala prísneho otca. Škoda, po výplate sme sa vo štvorici - ešte s kamarátom Peťom - opili Tromi gráciami. No, celkom tak to nebolo, najviac zniesla Aňa, tá nás nasmerovala na ubytovňu) a muzika z druhej strany LP. Klíště - mráz na chrbte. Semelka tu na LP bol a je Pán spevák.
Skúsim vyvodiť poučenie: mladí, nehanbite sa za primitívnu robotu, môže Vás privesť k neslýchaným hudobným pôžitkom.

PaloM @ 07.08.2011 21:44:31
No vida, pred 2,5 rokmi som písal, že som mal 17 :-) Ale šlo o letnú brigádu a ja mám narodeniny v auguste, takže to bolo pred alebo po...

bullb @ 05.05.2016 06:27:44
JOČR a Blue Effect sa tu stretli v dokonalej syntéze.

Nová syntéza 2 ďaleko prevyšuje jednotku. A toto je snáď jediný album Blue effect, kde mi hlas Leška Semelky absolútne nevadí. Práve naopak. Nádherne sedí v titulnej skladbe, ktorá je zároveň vrcholom. Začiatok je úžasné krehký, hlavne gitara. No najlepšia časť je tretia, inštrumentálna, kde sa vyřádil nielen Hladík, ale aj basa Jozefa Kůstky stojí za to. Nehovoriac o tej jazzrockovej konečnej časti s excelentným Lacom Deczim. Boty v spievanej forme a s orchestrom už nemajú pre mňa tú iskru a silu ako na predchádzajúcom albume. Ale aj tak je to kvalita. Posledné dve skladby Klíšte a Jedenácteho října už sú štandardy. Album dopĺňa singel z roku 1973, Eldorádo so zaujímavou beglajtovou gitarou a chytlavá skladba Dívko z kamene. Aj album aj singel hýria kvalitou.
reagovat

PaloM @ 29.10.2009 19:38:33
Jednoznačne ich najlepšia a najoriginálnejšia platňa. Boty sú tu výrazne lepšie než na inštrumentálnej platni - práve kôli spevu a aj preto, že boli skôr tu.

nowhere_man @ 29.10.2009 19:47:18
Rešpektujem tvoj názor, veď každý počuje inak. V každom prípade som napísal, že na predošlom albume majú Boty äčšiu iskru, pretože: Modrý Efekt a Radim Hladík sa nahrával v marci až júni 1973, kým Nová syntéza 2 v auguste 1973. Ale v podstate máš pravdu, lebo ja som sa dočítal, že Boty vznili najprv v textovej verzii, podobne ako celý album Modrý efekt a Radim Hladík. No a ja mám Boty z tohot albumu radšej asi preto, že som ho počul skôr ako Syntézu 2, a tak sa mi zafixovala táto verzia.

PaloM @ 29.10.2009 20:56:46
Jasné, chápem ťa. Mne sa spievané Boty zdajú dramatickejšie, ešte rockovejšie a preto sa mi viac páčia.

Alfakher @ 01.11.2009 10:23:19
Nikdy nezapomenu na 74 rok,kdy jsem cele album slysel nazivo u nas v Letnim kine Olomouc.atmosfera venkovniho amfiteatru pred koncertem absolutne ve stylu Woodstock.nikdy nezapomenu,jak si clenove Blue Effectu strihli pred koncertem,jakoby nic fotbalek,primo vedle podia.pro me to byl tenkrat muj prvni rockovy koncert v mem zivote.bylo mi 14let a kdyz jsem videl tolik manicek pohromade,pripadal jsem si,jako na jine planete!pri uvodni skladbe praskla Hladikovi struna a Semelka za klavesami pohotove vyplnil mensi pauzu predcitanim svych vtipnych basnicek.celou desku zahrali nazivo,sice bez orchestru,ale daleko rockove draveji,nez ve studiu.hned potom uz jim soudruzi zakazali nazev v anglictine a po zbytek casu uz jen Modry efekt.ten koncert ovlivnil mou pubertalni dusi az dodnes.diky nemu posloucham art rock cely zivot!diky panove za tu krasu.

Beriq @ 01.11.2009 10:37:39
to Alfakher: Pěkně, pěkně, takové příspěvky tady opravdu rád čtu. Dík

Zdeněk @ 01.11.2009 10:59:48
Ano i já jsem byl na tom koncertě v olomouckém letním kině a ta Radimova prasklá struna mi osvěžila vzpomínku na tehnle koncert.Výborný byl na tomto místě koncert JazzQ v r.1995 a jeden z prvních koncertů Bohemie v r.1996 ještě s Kůstkou u sólové kytary a Honzou Kubíkem ve vrcholné formě .

Petr Gratias @ 07.08.2011 08:46:36
Chtěl bych tady mírně poopravit Zdeňka....
Zdá se mi (je to moc let)....
že se jedná o mylné letopočty, které uvádí.
Ten koncert Jazz Q byl v r. 1975 a koncert Bohomie v r. 1976. Historicky jsou tato data dána.
V letech 1995 a 1996 to neodpovídá.
Díky za pochopení.

Zdeněk @ 07.08.2011 13:52:23
Samozřejmě Petře, "jen" jsem sde spletl o 20let.
Vče ostewtní samozřejmě platí.

Hmm co napsat o Nové syntéze 2 tak abych se vyhnul všemožným superlativům a vynášením někam do rockového nebe?
JOČR s Blue Effectem si náramně sedli.Úžasně rytmická a melodická hudba kdy se někdy v popředí střídají Hladíkovy riffy a vyhrávky spolu s rytmikou Kůstky a Čecha a silný jazzový orchestr plný dechů (nebo Detziho trubky na konci titulní písně). Když se ale tyhle dvě uskupení vzájemně propojují, doplňují a podkreslují tak je z toho navýsost skvělá a nezadržitelná smršť co člověka nutí rytmicky si podupávat a pokyvovat hlavou. Do té doby a ani potom jsem něco podobného neslyšel a myslím si že ani ve světě by se podobná fůze neztratila.
Když jsem si narychlo dával Blue Effect do mptrojky tak jsem nějak naházel Novou syntézu 1 a 2 do jedné složky kde se mi různě promíchaly skladby a musím říct že se to poslouchalo skvěle. Silné, přesné a rázné jazz- rockové skladby beze zpěvu z jedničky (především skvělá Má hra) se tu střídali s těma přístupnějšíma a více artrockovýma, navíc doplněnýma zpěvem Semelkovým.
Nejraděj z dvojky mám asi titulní skladbu a především takovou tu rockovou část "Já chtěl bych mít oči dvou Picassů..." s geniálním kytarovým riffem. Především na tuto skladbu (a samozřejmě na Čajovnu) mě Blue Effect dostali když jsem si kdysi koupil jejich výběrové dvojcédé. Tam je navíc velmi zdařile zeditována.
Je třeba obout boty... je dodnes na koncertech pravidelně hraná skladba (a Janu Křížkovi sedí fakt hezky). Možná kdyby právě na začátku skladby dostala řízná kytara víc prostoru a mohla dominovat (viz. Boty na A Benefit of Radim Hladík)celou skladbu by to jen pozvedlo ale to asi byl výsledek kompromisů. Ale jinak ji mám velice rád.
KLíště není sice mů šálek čaje ale překousnu ho a poslední Jedenáctého října je správná tečka. Celá sladba jakoby od začátku bublala, byla neklidná, nedočkavá, plná energie stále ubíhající dopředu a dopředu, v prostřed sice spomalená a ulidněná ale ke konci zase svěží. A na úplném konci už jen Radim HLadík se španělkou začíná velké loučení do něhož se postupně zúčastnění zapojují...

reagovat

Jarda P @ 22.12.2007 19:43:10
Dvojka syntéza je mé nejoblíbenější album od Efektů, spolu s Kuřetem v hodinkách asi nejlepší v české rockové historii. Oproti jedničce rockovější, navíc skvělý Semelkův zpěv. Titulní skladba nemá chybu, Hladík se na rozdíl od dalších desek moc nepředvádí, sóla jsou melodická, nápaditá, spolu s orchestrem skvěle ladí. Navíc jsem vždycky překvapen, jak dobře je deska zvukově remastrovaná v CD verzi.

PaloM @ 26.10.2008 09:43:41
Najviac ma po všetkých tých 34 rokoch fascinuje,
ako ma to mohlo uchvátiť na prvé počutie - 17-ročného fagana - nenávidel som vtedy všetko, čo len trochu súviselo s džezovým aranžmá. A totálne ma štve, že sa to CD nedá kúpiť a elpéčky som musel kôli poruche gramca odstaviť. Mám to v kvalite flac z CD len vďaka ruskému blogu Fonograf. Zdá sa mi, že i originál štúdiový pás mal s technickou kvalitou potiaže.
Vie niekto o tom viac? Nakoľko som nepočul originálne CD, ak to niekto vlastníte, nemohli by ste to uploadnúť trebárs na rapidshare ? Stačilo by bez obalu.

Vyjímečné a bohužel nikdy nedoceněné dílo v souvislosti s dobou, kdy vzniklo, které patří do pokladnice všech podobných děl,které u nás tehdy nepovšimnuty vznikaly. Lze jej zařadit k podobným počinům jako Kuře v hodinkách, Zelená pošta,Symbiosys, Converegencia a bohužel ne mnoho dalších.
Složení kapely již předznamenával budoucí vývoj . Jehož vyvrcholením je příchod Veselého a natočení alba Svět hledačů, na kterém mi však, dnes trochu již vadí příliš velké plochy improvizací a vůbec by mu neškodilo zhuštění do kratších úseků.
Albu N.Syntéza a podobným, ne jen shora již jmenovaným jsem vděčný za objevení Jazzu v mých tehdejších 16-ti letech.K těmto počinům snad lze přirovnat snad jen díla podobných kapel v zahraničí od Ten Years After až po Cream,E.L.P, King Crimson, Yes, J.Tull atd.
reagovat

pompézní a la Uriah Heep (s trochou nadsázky) přichází Blue Effect s nádhernou, košatou, propracovanou porcí jazz-rocku, dokazující, že kvalitní jazz-rock je možno vytvořit i tak, aniž by musel směřovat do tuctového, klišoidního popu, nebo naopak, do navztekaného, plastikovského undergroundu... je to přesně MEZI... toto album – Nová syntéza 2 - pro mě bylo a je příjemným překvapením v tom smyslu, že i v českých končinách vzniká hudba srovnatelná s anglickou... také bych pochválil texty (u Blue Effect obecně), které jsou svou nekonfliktní jednoduchostí/srozumitelností (ústupek době?) úžasným protipólem přeintelektualizované poezii/textům některých kapel (mám takový dojem, že na albu Svět hledačů je text o umývání nádobí, aniž by to bylo myšleno jako cílený humor či metafora – nebo alespoň mě to tak přijde ;-)... váhal jsem mezi čtyřmi nebo pěti body, ale čtyři není koneckonců málo...
reagovat

Nová syntéza 2 - na rozdíl od Nové Syntézy otextované album a po hudební stránce barevnější a živější.Myslím že na tomto albu se M.Efekt vyřádil víc než na první z obou syntéz.



reagovat

Ivo Ambrož @ 24.01.2006 00:00:00
Namyslím si , že B.E. se více vyřádil. Dvojka je víc Big bandovější a méně rocková resp jazz-rocková. Je zde citelně znát Hladíkovy kompromisy.
Je to změkčení kdysi prvotřídního originálního koncertního materiálu jak jsem ho měl tu čest vidět v Olomouci v letním kině kdysi v 1973.Mám pocit , že právě Semelka začal hlodat formu trošku k popíku.
Nicméně dobrá muzika, trošku poplatná době.Jo a vynikající Laco Deczi za JOČR !