Eloy / Floating (1974)

Ten, kdo slyšel poprvé v životě o skupině Eloy pouze v souvislosti s Pink Floyd, může být klidný. Jejich třetí deska se nese ve stylu toho nejlepší hardrocku první poloviny 70. let! A vliv Pink Floyd jsem tam nenašel ani na několikátý poslech (však ono to na dalších deskách ještě přijde!).
Po úvodní zahřívací skladbě "Floating" je zde jeden z vrcholů desky - téměř 15 minutová skladba "The Light from Deep Darkness". Základní kostru skladby tvoří skvělé hammondovy varhany Manfreda Wieczorka prolínající se s bassou Luitjena Jansena, sólovkou Franka Bornemanna a bicími Fritze Randowa. Třetí skladba "Castle in the Air" s pěknou bassovou linkou jako by nás chtělo připravit na vrchol desky - skladbu "Plastic girl". Po úvodním intro hammondových varhan skladba preluduje ve fascinující melodii tak okouzlující, že člověku mimoděk hlavou probleskne vzpomínka na první desky britské kapely Caravan z canterburské scény. V závěrečné skladbě "Madhause" je velice zajímavá střední část se zkresleným hlasem leadra kapely Franka Bornemanna, na kterou plynule navazuje jeho skvělé kytarové sólo.
Na CD jsou v závěru live skladby, které vzhledem k nedobré technické kvalitě ze slušnosti nehodnotím, i když mně kvalitou nahrání připomínají nedokonalé nahrávky Plastic People, které byly natočeny v průběhu 70. let.
Podobné německé kapely se v těch letech dávaly do škatulky s napůl hanlivým označení kraut (zelí) rock. No nevím, ale takhle deska se (aspoň pro mě) řadí k tomu nejlepším, co v té době v hardrockovém světě vyšlo. Jenom je škoda, že mi tato kapela tenkrát (na rozdíl od takových Can, Faust, Birth Control, Lucifer's Friend, Kraftwerk, Tangerine Dream a dalších) nějak ušla. Tak si sypu popel na hlavu a dávám za pět (hvězd).

» ostatní recenze alba Eloy - Floating
» popis a diskografie skupiny Eloy