Uriah Heep / Firefly (1977)

Personální zemětřesení v roce '76 se ukázalo pro kapelu osudovější, než se tehdy zdálo. Možná by Ken později rád přehodnotil svůj tehdejší postoj k vyhazovu Davida, možná to fakt jinak nešlo. Se skvělým vokalistou odešel i nedoceněný Wetton, kterého čekala další zajímavá práce (Roxy Music, U.K., Wishbone Ash, Asia, sólové desky) a já jsem nabyl dojmu, že se to musí rozsypat ... Pak začaly probleskovat zprávy o angažmá Lucifera, což jsem vnímal jako bombu.
Ovšem, jak to chodí, občas nějaká taky nevybuchne, což byl zrovna tento případ. Přestože jsem kapelu bral dost nekriticky, nemohl jsem se zbavit dojmu, že to není to pravé. Nedá se říct, že by šlápli úplně vedle, ale očekávání skalních fandů byla rozhodně větší ...
Davida prostě nikdo nenahradí (zeptejte se fandů Queen, koho by chtěli za Freddieho), ale tohle řešení rozhodně šťastné nebylo, a podle mě vedlo i ke změně soundu (Ken začal nenápadně popíkovatět šitím materiálu na míru Lawtonovi, jehož hudební DNA byla přece jen poznamenána fungováním u Les Humphries). K novému soundu přispěl (dle mého nepříliš šťastně) i Pavouk z Marsu, jehož styl mi nikdy neseděl, přece jen Bowie je trochu jiný šálek čaje.
Prvním produktem této sestavy je tahle deska a přes enormní snahu jsem ji nedokázal zcela přijmout. Kenův rukopis je zde stále výrazný, ale jakoby pustil otěže hodně navolno a neměl nad výsledkem plnou kontrolu (při vší úctě k ostatním, byl to hlavně on, kdo určoval sound kapely již od druhého alba). Dodnes je mi záhadou, proč to nevzal sám, podle jeho dvou sólovek z té doby by na to rozhodně měl (nakonec posuďte sami podle titulní skladby této desky). Asi by toho bylo na něj moc-vedení kapely, skládání, hraní, sólo zpěv, ale rozhodně by to bylo ono ! Muzikanti bývají skvělí zpěváci - viz napříč spektrem Eric Clapton, Glenn Hughes, Geddy Lee, oba vůdčí Floydi atd... U Kena by asi byl trochu problém u rychlejších věcí, ale výsledek by zase byl vyvážený typickým uriášovským feelingem, kterého nacházím na jeho prvních třech sólovkách vrchovatě. Holt, věci se měly tak, že nastoupil Lawton. Teď asi naštvu spoustu jeho příznivců (já se k nim ale taky počítám!)- jeho výkony na těch třech deskách Uriášů na mě působí dost ve stylu EinKesselBuntes - prostě cirkus (včetně těch jeho pódiových stylizací a afro účesu). Bohužel hudebně to bylo taky tím směrem - náhrada Hammond B3 & Leslie tehdy do módy přicházejícími syntíky, velmi slabá basová Pavoukova linka (kde jsi, Gary ?) a ten zpěv ... rozhodně žádná Jízda po obloze, Hořící lodě a podobné skvělé fláky Luciferů, kteří byli tehdy soundu Uriášů blíž než samotná kapela na téhle a dalších deskách s Lawtonem.
Už úvodní syntík v Hangin' Tree napovídá, že od teď budou věci jinak ... třeba ve větším skladatelském podílu ostatních (jestli se Lee tehdy ptal, "Kdo mě potřebuje", tak já jsem to rozhodně nebyl .. naštěstí na téhle desce ještě nejsou Pavoukovy výplody). Je to deska, na které byl Ken skladatelsky v útlumu a přestože jsou některé fláky pořád docela dobré (pro mě je zde skvělá věc Been Away Too Long), holt už to ztrácí ten Uriášovský švuňk (třeba tolik oslavovaná Sympathy je jen rychlejší variace na Midnight). Wise Man je přeslazená (vlastně si uvědomuji, že by ji David nebo Ken ani nemohli zazpívat, je prostě šitá pro toho principála). Rollin' On docela ujde, ale zase - ruší tady ten (tehdy velmi módní, dnes groteskní) syntík (hammondky jsou nesmrtelné, ale na to se přišlo o dost později). Trošku mi desku vylepšuje Do You Know, což je velmi svižná Hensleyovsky valivá variace na legendární Easy Livin' a poslední, Kenem zazpívaná třídílná "minisuita" na způsob Paradise/The Spell. Je velice dobrá, ale zkuste si odmyslet ten zatracený syntík a přimalovat B3 - úvod by dostal silně šmrnc Circle of Hands a pro mě body navíc.
Já vím, jsem staromilec, konzervativec atakdále, ale jsem stále přesvědčen, že Uriáši při hledání směru dalšího vývoje počínaje touto deskou prostě vyšlápli nepříliš šťastným směrem. Řečeno závěrem : pro mě tato deska představuje Konec starých časů UH.
S ohledem na kvalitu dalších produktů kapely dávám 2,7 (musím ale při vzpomínce na desky z let 72-73 přimhouřit obě oči).

» ostatní recenze alba Uriah Heep - Firefly
» popis a diskografie skupiny Uriah Heep