Byrds, The - Younger Than Yesterday (1967)

Čtvrté album mozků a mimořádných inovátorů amerických 60-tek má kultovní status. Souhlas s horynou - v rané tvorbě se v jistém smyslu odráželi Brouci. I v tom, že další velkou inspirací Bob Dylan, a v dalších fázích nasála jejich tvorba mnohé z americké hudební tradice - od folku po jazz. Báječná a neslýchaná práce s vícehlasy - to pak byl jejich vlastní vklad do análů hudby.

Ano, laskavé melodie jsou ještě bezvýhradně a la sixties. Důkazem je úvod - trubkou omalovaná So You Want to Be a Rock 'n' Roll Star. V bookletu bezelstně líčí, jak při jejím hraní létaly na pódium dámské kalhotky... Po Hillmanově působivé beatlesovce Have You Seen Her Face je tu dobová, kosmická C.T.A.-102, ta by se neztratila snad ani na Pištci. A byla-li řeč o dokonalé souhře hlasů, máme tu lahodnou crosbyovku, mimořádnou Renaissance Fair. Dvou-minutovka Time Between odhalí, že Hillman si bral od Beatles měrou vrchovatou, tady však nezbývá než potlesk... Se slzavou baladou Everybody's Been Burned by Crosby dobyl asi i ten Woodstock. Thoughts and Words - jistě, inspirace jde z Liverpoolu, ale mr. Hillman spustil pořádný odvaz, letící jako svěží větřík. Crosbyho psychedelické ambice pečetí šílená Mind Gardens (na remasteru je i alternativní verze). A dusot Dylanovy My Back Pages představí onen folkový konec jejich hudební inspirace. Folk a country The Girl with No Name, to není žádné kotlíkaření, ale čisté emoce, kořeněné blues. Why, to je energická folkrocková tečka za normální verzí. A kdo znáte jejich remasterované edice, tušíte, že jde o přídavek jaksepatří. Informačně nabité booklety shrnující hudbu, ale i jednotlivé skladby i bonusy. A vedle vokální magie It Happens Each Day a sprintu Don´t Make Waves a jsou tu mimo jiné i Lady Friend a Old John Robertson, známé i ze singlových verzí, a alternativní verze ze studia.


Stejně jako většina jejich vrstevníků tu ale bylo vedle velebných hlasů o mnoho více. Lahodná přediva akustik, bujné řeky perkusí, dechová sekce, ale zejména rostoucí ponory do oblak psychedelie. S Jefferson Airplane, Grateful Dead a dalšími byli věrozvěsty a jedni z otců dekády kvítí - a to jim historicky nelze upřít. Ta více psychedelická alba mi sedla krapet více, zde za 4/5.
reagovat

northman @ 06.03.2021 04:34:15
Líbí se mi recenze i desky The Byrds, do Notorious Byrd Brothers jsou skvělí, ten příklon ke country na dalších deskách není pro mě to pravé, ale i tyto desky se dají poslouchat. Díky za pěknou recenzi.

Martin H @ 06.03.2021 15:50:05
Mám rád The Byrds. Easy, dík za recenzi.

EasyRocker @ 06.03.2021 18:17:17
Díky, pánové. Celá ta woodstocká generace je pro mě kultovní a Byrds nejsou výjimkou. Hned další Notorious... bych dokonce klidně označil za své top od nich... :)

Jarda P @ 08.03.2021 05:49:09
S Byrds jsem se poprvé seznámil prostřednictvím výběru, který vydal v 70. letech Supraphon. Hned se zařadili mezi mé oblíbené kapely té doby. Prvních 5 desek nemá chybu, poté už mě přestali oslovovat díky příkolonu ke country.

EasyRocker @ 08.03.2021 06:52:03
Ano, souhlas, i já v jejich tvorbě spíš vyhledávám ty psychedelické věci a úlety, jako jsou tady třeba Mind Gardens, to je zkrátka nádhera, než ty folk/countryově nasáklé věci... Country jako žánr mě neoslovil nikdy.

Pro oddaného fanouška první etapy liverpoolských Beatles, je cesta k zaoceánským Byrds naprosto jasnou a nepopiratelnou volbou. Se znalostí a oblibou desek jako jsou A Hard Day´s Night, nebo Help, je takový směr předem jasně vydlážděn.
Byrds se ve svých začátcích hlásili k odkazu těch "největších z největších" a jejich melodie křížili s folkovým espritem Boba Dylana.
Nejpozději od tohoto čtvrtého alba (částečně už od desky Fifth Dimension), začínají Byrds kráčet po své vlastní linii a jejich nezaměnitelný sound vykrystalizuje do nadpozemsky se vznášejících originálních melodií, které jsou ozdobou jejich autorského potenciálu. Do jejich dílny začali čím dál častěji pronikat i jiné hudební elementy, jako jazz a psychedelie. Kapela rozšířila své nástorojové zázemí a i když trojice singlů v době kdy vyšli nezaznamenala takový ohlas jak se čekalo, historický kontext nakonec desku prověřil v širším měřítku a ta dnes patří mezi nejoblíbenější produkty Byrds.

Kapelu táhla dvojice David Crosby a Chris Hillman. Ten první se posléze a po svém odchodu/vyhazovu od Byrds ještě rapidněji proslavil v triu Crosby/Stills/Nash (Young), ten druhý byl a zůstal hlavním tahounem právě Byrds.

K nejoblíbenějším položkám z tohoto alba bych zařadil malebnou, Beatlesáckými melodiemi zdobenou perlu Have You Seen Her Face, rozvernou rychlovku Time Between, nebo smutně vážnou Everybody's Been Burned, která od radostných lalala popěvků míří vstříc novým horizontům hudby Byrds. Podobná je i další, nástrojově pestrá Hillmanovka Thoughts and Words. Inspirátor Dylan je na této fošně zastoupen pouze jednou a to zasněným skvostem My Back Pages. Jednoduchou melodikou opásaná tečka Why, pak patří k tomu njlepšímu z tohoto alba.

Pokud máte rádi navýsost melodickou, poklidnou a také upřímnou hudbu věřím, že jste kapelou Byrds okouzleni stejně intenzivně jako já.
reagovat

northman @ 29.05.2019 14:18:15
Skupina Byrds byla americká odpověď na Beatles a prvních pět desek patří k tomu nejlepšímu co v té době vzniklo. David Crosby se přátelil s Paulem Kanterem a na lodi v sanfranciském zálivu napsali píeň Wooden Ships, která pak vyšla na desce Volunteers od Jefferson Airplane i na takzvané dřevěné desce hvězdného tria Crosby, Stills & Nash. Desku Younger Than Yesterday mám ve velké oblibě a rád si ji pouštím, na CD verzi mi vadí bonusy. Dík za pěknou recenzi.

pinkman @ 29.05.2019 14:47:58
Byrds jsou klasika. Našli se v Dylanovi, ale cítíte tam hlavně Beatles. Praktikovali jejich melodie jak přes kopírák. A co jako? Poslouchá se to pěkně a nemusíte se bát, že vás potkají nějaké deprese. S Byrds to nehrozí.

Jarda P @ 30.05.2019 05:37:48
S Byrds jsem se seznámil někdy v 9. třídě prostřednictvím skvělého výběru, který tehdy vydal Supraphon. Hned mě okouzlili vokály a hlavně těmi zvonivými kytarami. Prvních 5 desek zakončených pro mě nejlepším Notorious Byrd Brothers proto nemůže chybět v mé sbírce. Bonusy na remastrech vynechávám, ruší mě tam a rozmělňují dojem z poslechu. Pozdější desky už mě nezaujaly hlavně příklonem ke country.

EasyRocker @ 30.05.2019 11:15:14
Doslova ztělesněni mé srdcové hudby - amerického Západu šedesátek. Fantazie, provázející květinové romance. A ty hlasy, mňam...