Darryl Way's Wolf - Canis Lupus (1973)

Tracklist:
1. The Void (4:36)
2. Isolation Waltz (4:39)
3. Go Down (4:44)
4. Wolf (4:07)
5. Cadenza (4:50)
6. Chanson Sans Paroles (6:29)
7. McDonald's Lament (7:09)

Bonus:
8. Spring Fever (3:29)
9. Wolf /single/ (4:05)



Obsazení:

Darryl Way: violin, viola, keyboards
Dek Messecar: bass
John Etheridge: guitar
Ian Mosley: drums
and
Ian McDonald: piano, percussion (track 6)

 
09.06.2015 Le Fantak | #
5 stars

Během svého prvního roku na Progboardu jsem objevil obrovské množství mně do té doby zcela neznámých skupin – a taky jsem zjistil, že ačkoliv jsem své hudební vědomosti více než zdvojnásobil, pořád vlastně neznám skoro nic, to se však, jak doufám, dá snad časem napravit. A jedna z vůbec nejlepších desek, co jsem díky těmto sktránkám poznal je právě Canis Lupus. Progresivní rock je zde protkán jazzem okořeněn o špetku psychedelie a kapku folku a krásné jsou melodie podtrženy příkladnými muzikantskými výkony.
Úvodní skladba The Void nastiňuje smířlivou náladu celého alba. Pod zasněným zpěvem se ovšem prohání energická rytmika, rak typická pro tuto desku. Druhý song je ještě nadupanější. Velký prostor tu dostávají Wayovi housle (ale to vlastně platí tak nějak o tvorbě kapely obecně). Zato následující Go Down s nádhernou akustickou kytarou je velmi klidná (a krásná) balada. Z polospánku vás pak probudí ostrý syntetizátorový nástup a začátku čtvrtého songu. Nádhernou zpěvnou skladbu po chvíli ukončí kytarové sólo a na řadu přichází Cadenza, v níž všichni hudebníci ukazují, co dokážou jejich nástroje zplodit. Vůbec to však není to jen nějaké bezduché machrovnání, naopak Cadenza patří k tomu nejlepšímu co album nabízí. Je plná ostrých nástupů, nezastavitelné bicí soupravy a surové kytary.
Proto vám pak Chanson Sans Paroles může připadat jako nějaká jemná písnička, tedy alespoň než přijde na řadu střední tajemná pasáž za kterou by se nemusel stydět ani Peter Hammill. Ta postupně graduje sólem na elektrickou kytaru, aby se song opět vrátil k úvodnímu houslovému tématu. A housle gradují a gradují...až nakonec náhle ztichnou. Celou desku zakončuje jemný McDonald's Lament. Melancholické housle se prohánějí na pozadí tentokráte mírně tlumené rytmiky. Atmosféra podzimního večera neodvratně kutálí celé dílo k jeho konci.
Nemám slov, na mysl mi nepřicházejí žádná negativa. Album je nápadité, krásné, i na první poslech příjemné, perfektně zahrané...co víc si ještě přát? ...čistých pět hvězdiček.
reagovat

zdenek2512 @ 10.06.2015 04:48:02
Skvělý :-), vyzkoušej taky mateřskou skupinu Darryla Waye Curved Air s vokalistkou Sonjou Kristinou.

Le Fantak @ 10.06.2015 09:31:27
Prozatím jsem naposlouchal Saturation Point (moc se mi líbí, ale debut je přeci jen o něco lepší), Air Conditioning už mám v počítači, nějak jsem se k němu ovšem zatím nedostal. Je toho tolik k poslouchání, teď mě třeba taky neskutečně vzaly Colosseum...a Gong...a VDGG, Mahavishnu Orchestra a spousta jiných. Stejně (nebo snad ještě víc) jako nad bombastickým výkonem Darryla Waye žasnu nad kouzlením Billyho Cobhama. Člověk si nevybere.

zdenek2512 @ 10.06.2015 10:01:40
Le Fantak, Gong a VDGG to je dobrý směr :-), neznám vyloženě špatnou desku, hlavně trilogie, to je pecka, ale ty desky bez Allena taky nejsou k zahození. Když jsi u těch Gong tak vyzkoušej album od Steve Hillage : L z roku 1976 tuším.

Le Fantak @ 10.06.2015 10:15:47
Díky za tip. Zatím znám jenom Angel's Egg a upřímně mám spíš chuť na pozdější desky protože Pierre Moerlen. Ale jak už jsme psal, je toho k poslouchání prostě hrozně moc.

zdenek2512 @ 10.06.2015 10:59:19
To máš pravdu, je toho moc a pořád to přibývá. Já osobně nemůžu říct, která část diskografie Gongu se mi líbí více. Desky do You jsou více psychedelické a méně jazzové a u těch počínaje Shamal je to naopak. Shamal mám hodně rád a potom ještě Camembert Electrique a Flying Teapot, ale Angels Egg je taky skvělé album. Výborná je třeba deska Daevida Allena z ozdější doby s názvem The Owl On The Tree a Zero To Infinity. Kdyby sis to chtěl poslechnout a nemohl to sehnat, napiš mail a já ti to pošlu do úschovny.

14.02.2014 hejkal | #
5 stars

Darryl Way’s Wolf som si kúpil potom, čo všetky tri albumy vydalo Esoteric Recordings. Odkaz Curved Air nemohol sklamať, všakže?

Psychedelický spev a do toho klavír, space gitara a, samozrejme, husle, skladba The Void sa pohybuje kdesi, kde sa o pár rokov neskôr motal Steve Hillage. Pochodová nálada opantáva Isolation waltz, kombinácia dravého rockového prejavu s „čistým“ spevom je zaujímavá, dnes sa už takéto prirodzené fúzie nevyskytujú, keď sa zjavia, sú ako z plánovania zákrokov plastických operácií. Husle sťaby od cigáňov sa v tom vyvaľujú ako hroch v bahne počas afrického leta. Aby sa mohlo aj oplodňovať, nastupuje džezová uspávanka Go down. Gitarová bublanina dotvára atmosféru záhaľky, ale poďme na skladbu Wolf. Surový úvod, v rámci ktorého sa všetci hudobníci ruvú o korisť, je šokujúco nahradený selankou spievaných pasáží, akoby o vlkoch počuli len v rozprávkach. Ale nebojte sa, je tu Cadenza. To je, dámy a páni, mäso! Inštrumentálne inferno, v ktorom sa Way poháda s husľami tak fest, až lietajú iskry. A ďalší hudobníci to svojim inštrumentom rovnako pekne natrú (vrátane rytmiky). Poslucháč si skrátka príde na svoje. Chanson Sans Paroles naladí jemné melódie, husličky si dvorne zanôtia, bez váhania nasadzujú zlovestnejšie medzihry, keď džez rock, tak takto, s dôrazom na rock. Zisťujem, že čím som starší, tým nadšenejšie vstrebávam husle v rockovej hudbe, ktorý iný nástroj je tak emotívny? Keby ste náhodou mali nejaké pochyby, že tá otázka nie je rečnícka, vypočujte si záverečnú mrazivú baladu McDonald’s lament. Radosť počúvať nástroj, ktorý má dušu a hudobníka, ktorý ju vie vytisnúť.

Bonusy ponúkajú singlový variant skladby Wolf a spevnú vecičku nazvanú Spring fever.

Toto je progresívny rock na vrchole, istá „canterburská“ nálada sa k tomu výborne hodí.
reagovat

gunslinger @ 14.02.2014 13:25:59
Toto je jeden s mála albumov ktoré som svojho času nedokázal upirátiť nikde som ho nenašiel. Dík za spomenutie keďže mi úplne vypadol z hlavy. Idem sa popýtať po Ruských serveroch.

Voytus @ 14.02.2014 13:35:54
Ha! Už jen dle popisu je mi jasné, že tohle musím mít :-).

Mirek Kostlivý @ 14.02.2014 15:03:54
Tuhle desku jsem "upirátil" na burze někdy na přelomu 70. a 80. let. Už nevím, za co jsem ji vyměnil, ale určitě se mi líbil ten vlk na obale. A ty Wayeho housle jsou opravdu fantastické! Koukám, že ji mají i na audio3, takže už zapisuji do notýsku, abych na ni při případné objednávce nezapomněl. Hejkale, díky za připomenutí. Je pravda, že jsem před těmi 35-ti lety v té nahrávce tu canterburskou náladu ještě neslyšel. Takže kdo ví, jak tomu bude dnes?

fra55 @ 14.02.2014 17:23:23
Výborná kapela zrovna nedávno jsem ji poslouchal.
gunslinger:jestli si to chceš stahnout tak na ulož to jsou všechna tři alba.

gunslinger @ 14.02.2014 18:06:49
fra55 v roku 2011 to nebolo nikde. Teraz je to všade aj na youtube.

17.11.2011 Petr Gratias | #
5 stars

Album Canis Lupus jsem zcela náhodně objevil v r. 1973 v katalogu obchodní firmy HMV, který mi tehdy poslal moje teta z Londýna, abych si vybral novinky, které tehdy tenhle obchodní gigant na Oxford Street v City Of Westminster nabízel…. Album jsem pochopitelně neznal, ale zaujal mě obal. Krásný vlk (jako z pohádky) na obal přitáhl mou pozornost. Když jsem se potom dozvěděl, že za projektem stojí houslový mistr Darryl Way, že tam kytarové party nahrál John Etheridge (člen Soft Machine) a konečně že produkce se ujal Ian McDonald, multiinstrumentalista z raných King Crimson…. Nebylo proč váhat a moje zvědavost zvítězila. Zapsal jsem si ale tehdy Canis Lupus do „pořadníku“ – protože v dané době u mě vítězily takové kapely jako Led Zeppelin, Deep Purple, Uriah Heep, Grand Funk Railroad, Jethro Tull… a pak na tohle album po čase přišla řada. Dnes mám album v CD formátu i se dvěma bonusy a jsem zvědav, kdo tohle dílko bude na Progboardu znát…

THE VOID – varhanní úvod s poněkud pochmurnou atmosférou, která ovšem zvolna graduje, až se z ní zrodí konkrétní tvar. Bicí a baskytara předvádějí výtečnou souhru v osobitých postupech stojících na prahu jazzu. Je tady ovšem vynikající kytarové téma od Johna Etheridge, s výraznou praxí v Soft Machine. Zpěvák tohoto společenství, baskytarista Dek Messecar má hlas, který navozuje atmosféru raných King Crimson – ostatně i produkce alba je v rukou bývalého Crimsona – Iana McDonalda. Hudba je ovšem energičtější. Není agresivní a dravá, přesto je plná emocí a expresí v jiném slova smyslu a instrumentálně výtečně pojednaná….

ISOLATION WALTZ – zajímavě propracované opakující se schéma baskytary a bicích nástrojů podepřených elektrickou kytarou a elektrickými houslemi. Aranžmá na vysoké úrovni. Propojení rocku a jazzu (nikoliv jazzrocku) po ryze britském způsobu. Darryl Way citlivým vstupem svých houslí dokresluje atmosféru. Má jedinečný tah smyčcem, ze kterého je cítit klasické vzdělání, které dal do služeb progresivní hudby. Baskytarové party Messecara mají pořadně přiostřený tón, který vystupuje do prostoru místy výrazněji než bicí Iana Mosleyho (kdo rád poslouchá Jacka Bruce, Johna Entwistla a Roy Babbingtona – ví o čem mluvím). Vynikající ukázka progresivního rocku, který nezapudil melodickou linku.

GO DOWN – melancholické téma rozvolní atmosféru a máme tady rozjímavou baladu. Messecar má zajímavě jímavý hlas, chlapecky bezradný…. Podmanivý. Etheridge nám předvede, že je stejně výtečným kytaristou i na akustickou kytaru. Téměř klasické téma a prstová technika navodí precizně vypilovanou hru. Královským způsobem zahrané a procítěné. Baskytara a bicí nástroje jsou mírně upozaděny, aby nenarušovaly celkovou atmosféru písně, střídající mollové, durové a septimové akordy ve zvláštních obrazcích. Messecarův hlas je rozkročen mezi Gregem Lakem a Paulem McCartneym a hezky se poslouchá. Závěr ovšem náleží opět vynikající Etheridgeově akustické kytaře. Fantazie!

WOLF – zapojení ARP synthesizeru Darrylem Wayem nám otevírá další skladbu. Zajímavě prokreslované dynamické rozdíly mezi jednotlivými částmi skladby. Chvíli poklidné melodické obraty a chvíli důraznější akcentování zejména v rytmických breacích Mosleyho. Way střídá synthesizer a svoje housle, které dokáže dostat do správných proporcí s Messecarovým hlasem. Opět je třeba pochválit aranžérskou a produkční spolupráci Waye a McDonalda. Etheridge dostane příležitost v závěru skladby vložit elasticky pružné kytarové sólo, výtečné jako v předešlých případech…

CADENZA – tahle kompozice aspiruje (pravděpodobně) na jakýsi vrchol na albu. Way zde servíruje vynikající houslové party, za které by ho určitě pochválil i samotný Nicollo Paganini. Etheridge famózním způsobem vypálí kytarové sólo v neuvěřitelně rychlých výměnách tónů a místy stačí hrát ještě v oktávách – bez zkreslení, aplikace wah wah pedálu a přesto je herně v dané době na výši ještě dál než mnozá hardrockoví dravci. Messecar vloží výtečný baskytarový vstup, následovaná Mosleyho bicí baterií. Technicky bezchybné a přesto pocitově kreativní a další část skladby se hodně přibližuje progresivnímu jazzu. Elektrická kytara nyní použije syrovější tón a nad tím vším se vznáší sférické kouzlení ARP synthesizeru. Muzikantská lahůdka…..

CHANSON SANS PAROLES – mírně se zvolní – opět příležitost pro housle. Playbackovaná témata se prolínají a rytmický základ jim poskytuje především baskytara a trochu zbytečně upozaděné bicí nástroje. Way je mistrem svého nástroje – podává o tom zcela přesvědčivý důkaz. Další část skladby se odehrává v jakési kontemplace klavíru, jazzově znějící kytary a šustivých činelů a nastoluje se nám ležérní pařížská atmosféra pozdního podzimu. Křišťálové klavírní tóny hostujícího Iana McDonalda mají kouzlo nechtěného… Etheridge na elektrickou kytaru kouzlí svými dlouhými sférickými tóny a rytmika zvolna přidává na dynamice a celá kompozice získává dramatičtější a rozpoutanější energetický potenciál, který bych přirovnal málem k ženskému orgasmu….. Dochází ke zklidnění a houslové téma zcela ovládne prostor s důraznými rytmickými běhy. Další mistrovská práce na albu, mírně se míjející s některými postupy na prvním albu Curved Air – Air Conditioning…..

McDONALD´S LAMENT – pochmurné úvodní téma na elektrické piano a Etheridge rozeznívá na elektrickou kytaru tklivé flažolety. Posmutnělé houslové tóny jsou jakýmsi výrazem nářku. Šustění Mosleyho činelů z pozadí dodává mírně mahavishnovskou rozjímavou atmosféru ve spojení s houslemi a elektrickým pianem. Skladba zvolna nabírá na dynamickém napětí a lehce, ale neodvratně zintenzivňuje napětí. Děje se tak ale stále v relativně umírněných obrazcích. Instrumentace se přizpůsobuje Wayovým houslím, které jsou páteří celé kompozice. Pak, jakoby zvolna vyprchávalo napětí a kytarové rozklady se v jazzových náladách rozplývají spolu s houslovým tématem v nekonečnu, korunovány tlumeným šustěním činelů…

Bonusy:
SPRING FEVER – výraznější rockové riffy doprovázeny divokým nástupem houslí se ovšem přizpůsobí zpívanému projevu a přesně podle zákonů barokní fugy zde basové téma (podobně jako Louis Cennamo na prvním albu Renaissance) Messecar piluje melodickou linku. Struktura skladby je ale relativně jednoduchá píseň, aranžmá v pečlivých detailech dodává správné koření v akcentech a v harmonické vzestupnosti. Radost poslouchat instrumentální epilog v daném tématu….
WOLF (single version) – editovaná verze skladby Wolf, která byla vytipována pro samostatný singl. Crimsonovské postupy se zde nezapřou, přesto mají hlubší melodické téma, spíš ve stylu Premiata Forneria Marconi. Etheridge propojen s bzučením Wayova synthesizeru kytarou vytváří spojovací můstek. Výtečné instrumentální proporce dávají prostor téhle kapele vyniknout – závěr ovšem náleží Johnu Etheridgeovi a jeho suverénním kytarovým tónům…

Z alba jsem nadšen po všech stránkách. Myslím, že je to skutečný majstrštyk, který patří do sbírky každého přemýšlivého posluchače progresivního rocku první poloviny sedmdesátých let. Pět hvězdiček!



reagovat

hejkal @ 17.11.2011 12:21:09
Môj otec ich mal kedysi dávno určite, minimálne toto zoskupenie poznal a počul. Ja som sa k tomu dostal krátko po vydaní od Esoteric Records na CD (z 2008). Mám všetky tri albumy a vo svojej kategórii sú dosť dobré. Už som týchto wayových vlkov dlhšie nepočul, vyberám z police...

Petr Gratias @ 17.11.2011 15:30:27
Zdravím, Hejkala....
tak u Tebe jsem si tipnul, že zareaguješ určitě.
A nemýlil jsem se....
Jinak ale pozoruji, že tohle album asi opravdu nikdo nezná...
Ani Mirek Kostlivý a PaloM?

hejkal @ 17.11.2011 15:37:37
Viem určite, že keď som ho tu kedysi počúval v diskusnom vlákne, tak sa našlo viacero adeptov, čo to poznali.

Óin @ 17.11.2011 16:52:26
Viz má recenze na Phantasmagorii od Curved Air:

Zvuk Curved Air obohatili na Phantasmagorii hostující hráči na žesťové nástroje, nepřeslechnutelná je i hra na xylofon v podání Franka Ricottiho, známého jazzmana a výtečného studiového muzikanta.

Phantasmagoria je i díky němu hodně nadžezlá, podobně jako tři alba, která po odchodu z CA vydal Darryl Way se svou kapelou Wolf, jejíž profil bych tady rád někdy v dohledné době přidal.

P.S.: To, že tady nikdo moc nepřidává recenze a profily, neznamená, že by výše zmíněné kapely znal jen Petr, i když tomu někdy jeho slova nasvědčují...

longjohn @ 17.11.2011 17:03:29
A já jsem zrovna dumal, jestli si pustím King Crimson nebo Van der Graaf a na "vlka" jsem zapomněl - Petře, díky! Teď už mi pomalu dohrává a nabudil mě na smyčce, tak si ještě dám The Quiet Zone.

hejkal @ 17.11.2011 17:05:46
Mne sa zdá, že Petr vychádza z osobných skúseností, ktoré platili ešte v totalite. Napríklad dnes, v dobe internetu, poznanie stráca na hodnote, behom roka na progboarde a využívajúc tipy miestnych sťahovačov, je z kohokoľvek znalec (často väčší než ľubovoľný rovesník mojich rodičov, čo tou hudbou žije celý život, komunisti ich v tomto obrali o veľa). Iná vec je napočúvanosť a vzťah ku konkrétnym albumom, to sa dá len nažiť, internet to nedokáže urýchliť.

Mirek Kostlivý @ 17.11.2011 18:50:35
To víš Petře, že ji znám, však i mne ten obal tenkrát okouzlil ... Ale jinak souhlasím, že ta kapela moc známá není. Vždyť i Tomáš Vydra na Radiu 1 ji jako málo známé dílo zařadil do svých Stařinek až letos, viz >> odkaz
Ale deska je to skvělá, budu muset doplnit svoji sbírku!

Petr Gratias @ 17.11.2011 19:53:21
Zdravím Vás chlapi.....
tak to je pro mě překvapení!
Hodně reakcí - musím přiznat, že mě potěšilo, že jsem se ve svém úsudku zmýlil.
Hejkal mi nabídl zajímavé úvahy na téma minulosti
a současnosti... když se nad tím hlouběji zamyslím,
musím mu dát za pravdu.
Vnitřně se s tím co napsal ztotožňuji.

Petr Gratias @ 17.11.2011 20:09:22
Něco mi vrtá hlavou....
Odhlédnu-li od hudby vzpomínám si, že jsem buď v tisku nebo v anglickém politickém prostředí objevil
jméno MOSLEY ve spojení s nějakou nebezpečnou radikální politickou stranou.
Když se dívám na jméno bubeníka Ian Mosley, tak se mi to jméno opět připomnělo.
Neříká Vám to jméno také něco?
Samozřejmě Jonesů, Butlerů, Smithů... jsou v Británii kvanta, ale jméno MOSLEY zase tak moc (alespoň podle mě) frekventované není...
Že by to byla "rodina"?
S hudbou to samozřejmě nemá nic společného.....
Zkuste to nějak vyvrátit....

yngwie3 @ 17.11.2011 21:15:16
to Petr Gratias: Prečítaj si tento článok >> odkaz
Ale neviem či je Ian Mosley z tohto rodu Mosley.

Jarda P @ 18.11.2011 07:01:23
Jinak Ian Mosley je bubeník Marillion.

Petr Gratias @ 18.11.2011 08:47:39
Zdravím Yngwieho....
ano, to je to jméno, co jsem měl na mysli.
Ale samozřejmě nevím,jestli je tohle jméno spojeno
s bubeníkem o kterém je řeč.
Marillion? Tak tohle mi uniklo, díky?

fruupp @ 18.11.2011 14:17:16
Tak já se přidávám do řady těch kteří jak album, tak kapelu znají. Shodou okoností jsem do sbírky toto CD přidal zhruba před třemi týdny.

Óin @ 18.11.2011 22:04:40
Takže Ian Mosley hrál v těchhle kapelách:

Darryl Way's Wolf
Trace
Gordon Giltrap
Steve Hackett Band
Renaissance a
Marillion






kedul adnavs @ 19.11.2011 11:03:31
Pokud mohu mluvit sám za sebe, tak já osobně jsem měl tuhle partičku vždycky ještě o fous radši, než Wayovy domovské Curves Air. Jsou tam zcela patrné názvuky canterburské scény, zkrátka paráda.

kedul adnavs @ 19.11.2011 11:10:18
Opravuji - samozřejmě Curved Air.



Detail hodnocení alba (hodnoceno x)
5 hvězdiček - hodnoceno 3x
Petr Gratias, hejkal, Le Fantak
4 hvězdičky - hodnoceno 0x
3 hvězdičky - hodnoceno 0x
2 hvězdičky - hodnoceno 0x
1 hvězdička - hodnoceno 0x
0 hvězdiček - hodnoceno 0x




Copyright © easyaspie.cz Created in 0.0523 s.