Rovescio Della Medaglia, Il - Io come io (1972)

CD RCA Italiana, Sony BMG Music Entertainment - 88697343642 /2008/

Io come io je druhým zářezem v diskografii Il Rovescio della Medaglia a pokud ho porovnáme s o rok starším debutovým albem, najdeme hned několik styčných bodů. Jednak je stejně krátké (sotva 29 minut), druhak koncepční (ambiciózní texty inšpirované německou filozofií) a treťjak - je to nemlich ten samej bugr. Jen s daleko lepší produkcí a zvukem.

Na albu jsou čtyři skladby a otevírá jej nekompromisní nářez Io, po kterém následuje o něco delší (a členitější) Fenomeno. Ta, i něcojakobalada Non io obsahuje aj několik akustických vsuvek, odboček a stopové množství flétny, ale jinak je to klasickej randál v sestavě kytara, basa a bicí s unikátním mixem navrch. Basák Stefano Urso povýšil svůj nástroj z rytmického na sólový a hraje prakticky to samé, co kytara, jen o něco níž. Díky rozšířenému stereu a striktně odděleným nástrojům - kytara vlevo, brutálně zkreslená a vyhulená basa vpravo - to jejich zápolení krásně vynikne a je nesmírně zábavné ho sledovat. Často se mi stává, že při poslechu desky ten jejich strhující souboj poslouchám pozorněji, než hudbu samotnou... Album pak končí sedm minut dlouhou a do dvou kapitol rozdělenou - ovšem neméně ostrou - titulkou Io come io.

Nedílnou součástí produkce je zpěv, ale díky předlouhým instrumentálním eskapádám ho tady moc není a k horkou jehlou spíchnutým vokálním linkám bych měl výhrady. Na druhou stranu - zkuste vměstnat filozofické texty do melodických písniček. Navíc tam, kde chybí melodie nechybí temperament a to já rád.

Původní asfalt vyšel hned v několika provedeních, přičemž součástí jednoho z nich byla i kovová medaile. CD reedice z roku 2008 (v plastu) má černý obal s bílým - částečně zrcadlově obráceným - nápisem dole a čtyřstránkový booklet nenabídne víc, než tracklist a několik - ke všemu notně zmenšených - fotografií v červenočerných barvách. Ovšem hraje parádně a jsem rád, že ji mám.

Šokující debut jsem oznámkoval lepší trojkou, vrcholné dílo Contaminazione je za pět, tož tady musím na (slabší) čtyřku.
reagovat

Druhý album Io come io od talianskych divochov Il Rovescio Della Medaglia opäť klame menom i názvami skladieb, tie majú dokonca podčasti, nuž, nie, že by to pridávalo nejaký význam k hard rockovému nekonečnému rachoteniu. Pripomína mi to silne skupinu High Tide, nejaké spievanie, aby sa nepovedalo, a inak sa len inštrumentalisti na čele s gitaristom predbiehajú v sólovaní a cvičení stupníc. Zvuk je podobne hrozný ako na debute, predsa len je však o chlp lepší a keďže absentujú niekdajšie pazvuky naťahujúce čas, som náchylný byť nadšený. Nie, nemá význam ísť skladbu po skladbe, jednoducho sa tu necelú pol hodinku zlieva vybudená muzika bez ambícií pôsobiť sofistikovane. Pozorný poslucháč si na chvíľku všimne i akustickú gitaru, nejaké zvončeky, perkusie, občasnú tichú flautičku, je to tak absurdné, až to musím zmieniť. Dokazuje to, že sa skupina snažila svoj výrazový diapazón (výhoda študovania humanitných odborov - naučíte sa množstvo absolútne zbytočných slov) rozšíriť a dokonca sa tu nachádza aj niečo ako slaďák.

Milovníci ťaživých hard rockových drsností si prídu na svoje.

reagovat

PaloM @ 04.02.2012 12:51:54
hejkal, vďaka za pripomienku, výborná muzika !

hejkal @ 04.02.2012 13:37:42
Aj tak je ich tretí album top, pri všetkej úcte k dvom nekompromisným rachotom. Čoho sa chytil Bacalov, to v Taliansku dopadlo skvelo.