Manfred Mann Chapter Three - Volume two (1970)

S hodnocením tohoto tohoto alba,neustoupím ani o milimetr jejich jedničky.Prvnímu albu se naprosto vyrovná a můj názor(podotýkám můj),že je to vrchol tvorby M.Manna.Mám hodně rád a vlastním Roaring silence,ale muzika přecijenom je již v komerčnějším duchu.

Lady ace - Ti nám dávají,vládne ponurost a tajemno,určitě nádherně navázáno na první album,dechy,hammondky,zpěv a vše ze zlata.Nádhera.Dechaři se zbláznili a alt sax obrovské solo,konec skladby,pěknej mazec .

I Ain´t laughing - vybočená věc,dá se říci balada,až do folku,opět strašná krása,to by se dalo i v rádiu,ale nikdo to nezná.Skvělé.

Poor sade sue - tak,to je dílko,ak.klavír , housle,jazzrock,jako hrom a a vše završí sax s jeho avantgardní vložkou.Hosle ,toje dílo,sedí to tam,nádhera.

Jump before you think - Ti mne oddělají,opět změna rytmu,náznaky latina,ovšem zmýlená neplatí,saxík,nádherně,Klaus Doldinger z Passport,jo jo kdo umí,tak umí,myslím,že ten zbytek znáte Všichni.

It´s good to be alive - ptám se,dovedla Vám kapela někdy natlouct klíny do hlavy,že jste si to přehrávali i v noci,myslím ve snu,kdo bude poslouchat,dočká se.Závěr skladby je naprostý mazec,všichni mastí naplno,je to pecka


Happy being me - největší a nejdelší mazec na albu,tak tam se vyřádí celá kapela již se těším na závěrečnou Virginii -

Virginia - a jsme opět u budoucí tvorby M.Manna,ovšem dechy,to je zase nářez,páni muzikanti,my jsme zahráli a Vy se starejte,když se nelíbí,máme vztyčený ukazovák.

Album,je to opět pecka,možná,není tak vyrovnané,jako jednička,ale za nápady a za to ,jak kapela umí opět 5 hvězd.
reagovat

(Poznámka na úvod - recenzia presunutá pod nový profil, pôvodne nahodená 2.9.2011)

Manfred Mann a Mike Hugg sú dnes známi hlavne kvôli sixtísovej vlne hitov á la Do wah..., na prelome 60. a 70. rokov však založili ambicióznu džezrockovú formáciu Manfred Mann Chapter Three. Po vzore Colossea nechýbali dychy, po vzore doby sa tu presúšali výrazné tvrdé i pochmúrne skladby.

Temnota sa vyrúti hneď zo začiatku, klávesy a melodická linka spevu ostávajú prítomné, predsa len je to však na hony vzdialené od Do wah diddy diddy. Lady Ace je jednoducho skvelá brass rocková skladba. Rádiovo pokojná meditačka I ain’t laughing je dokreslená zborovým spevom, ale je to iba predzvesť Poor sad Sue. Ťažkotonážna rytmika spočiatku budí dojem hard rocku, nervózne sláky striedajú psychedelické reminiscencie, tie dopĺňa džezové klavírne sólo, free džezové dychčanie je priam neznesiteľné, čo dodať. Pecka. Jump before you think začína až podozrivo podobne Colosseu, avšak za chvíľku sa pridajú perkusie, basa dunivo vpláva do sóla a je tu Jump before you think, improvizácia pre rôzne nástroje (napr. dychové). Opäť hustne temnota, pomalý rytmus a dusná atmosféra negujú názov skladby Good to be alive. Z môjho pohľadu je to najlepšia skladba na albume. A už sa na mňa rúti odtrhnutý vagón plný džez rockovej nádielky v podobe Happy being me. Keby to niekoho zaujímalo, gýčové lalákanie nikdy neznelo gýčovejšie. Ale tá tona džezových sólových plôch ich ospravedlňuje! Však má skladba aj vďaka nim (a nekonečnému záveru) dobrú štvrťhodinu. Gitarová skladba Virginia má „beatlesovský“ spevavý nádych, ale na koniec dosky sa hodí. Obzvlášť, keď ju brutálne narúšajú dychári a klávesové sóla sú opäť podmanivé.

CD vydanie z roku 1999 obsahuje aj tri bonusy (I ain’t laughing, Happy being me a Virginia) doplnené o výrazy typu „mono“ alebo „alternate“ a to je na dnes všetko.

Čo teda prináša Volume two? Parádnu nádielku džezrocku, aký vznikal iba v krátkej osvietenej dobe prelomu hore uvedených dekád.
reagovat