Davis, Miles - Agharta (1975)

Tento album je neskutocna sleha. Trvalo mi vela rokov, potreboval som dospiet, narazit, spadnut, vstat, ale napokon som ho obsiahol. Osobne oto povazujem za vrchol ktory Miles nemohol prekonat. Taka improvizacia, ktora vsak drzi pokope a strhne cloveka do meditacie napriek tomu ze je tvrda jak len moze byt kombinacia jazzu, funku, soulu, hardrocku ambientu a experimentalnej tradicie, tu este nebola. Napriek tomu ze to je velmi dlha retaz tonov co si treba vypocut, clovek cez to preplava a cas odplava. Pete Cosey na gitare je jeden nedoceneny genius. To copredvadza je o level vyssie ako ktokolvek v tej dobe. Napriek tomu pred a ani po Milesovi nic nenahral. Proste hral koncerty a zdokonaloval gitarove majstrovstvo. Handerson sa potom preslavil ako soulovy a funkovy az popovy spevak. Tu predvadza na basgitare ekvilibristiku co je naslapana a drzi kapelu pokope. Bicie a perkusie donuju tento album zvukmi z dzungle a do toho idu dychy a elektronika. WOW.
reagovat

vmagistr @ 26.06.2020 12:03:01
Tyhle Milesovy živáky (Agharta, Pangaea, Dark Magus) jsou na mě zatím moc silné kafe. Jednou za čas některý z nich vyzkouším, ale většinou končím utopený v té spoustě improvizace a chaosu.

stargazer @ 06.07.2020 13:09:30
Musím uznat, Agharta je skvělé album. Díky za tip. Ta kytara na albu je vinikající. Album si nechám dlouho uložené v telefonu, jelikož si ho chci pořádně naposlouchat.

Ani se nedivím pražské společnosti, která pořádala jazzové festivaly a koncerty, že přijala tenhle název. Agharta je kvalita.