McKennitt, Loreena - The Book Of Secrets (1997)

Pokud se řekne „keltská muzika“ , někomu si vybaví taneční show Lord of The Dance, další si představí Clannad, Shinead O Connor či tradiční pojetí The Chieftains. Někdo si vzpomene na popem ovlivněnou Enyu, někdo na punkově laděné The Pogues. Mě se vybaví kanadská (sic!) písničkářka, hráčka na klavír, harfu a akordeon - Loreena McKennitt.

Ta, ovlivněna svými irskými předky, jala se důkladně studovat tuto kulturu. Balzámem na duši byly její folkově laděné desky z osmdesátek. V letech devadesátých se její inspirační okruh rozrostl a krom irské lidové hudby se nechala ovlivnit mj. arabskou kulturou. Její alba byly také jakýmisi zhudebnělými cestovními deníčky z míst, kudy vedla její pouť.

Obdivoval jsem i její přístup ke světu showbussinessu.První desky si produkovala a vydávala sama na vlastním labelu Quinian Road, veškerou reklamu si zajišťovala sama koncertováním po malých klubech nebo prodejem desek formou bazaru. Později se dohodla s Warner Music na distribuci za pro ni výhodných podmínek. Takto si zachovala uměleckou svobodu a nikdo s ní nemohl manipulovat.

V devadesátkách se její tvorba protnula se zájmem posluchačů, kteří chtěli poznávat muziku rozdílných etnik i kultur a její desky z té doby se prodávaly v milionových nákladech. Asi nejznámější v té době byla mnou recenzovaná deska The Book of Secrets, poslední z trilogie „cestovatelských" alb.

Deska byla natočena ve studiu Petera Gabriela, na jejím vzniku se podílely desítky muzikantů, kteří svými hudebními nástroji z různých kultur obohatili celkové vyznění. Zvuk se poněkud vzdálil folkovým začátkům desek z osmdesátek, na tomto albu je velmi košatý, s bohatými aranžemi a výraznou rytmickou strukturou. V každé skladbě jsem při pozorném poslechu objevoval nové a nové nástroje - akustické kytary, flétny, housle, bouzouki, mandoly a mnohé další. Hlas Loreeny byl nahalován a trochu více zapuštěn do étericky znějící muziky.

Instrumentálky Prologue nebo Marco Polo ovlivněné arabskou muzikou mi připomněly tvorbu Dead Can Dance. Hlavním hitem na této desce se však stal Tanec maškar (The Mummers' Dance), který útočil na hlavní příčky světových hitparád a dočkal se několika tanečních remixů. Další instrumentálka La Serenissima pro změnu vybídla fantazii svou barokní náladou k představám plavby kanály starověkých Benátek. Při poslechu překrásné balady ze starověké Anglie si nezapomeňte otevřít text zhudebněné básně Alfreda Noyese – to je vskutku dojemná, až horrorová love story! V Skellig a Dante's Prayer se zpěvačka navrátila k irsky znějícím melodiím. Velmi sugestivní náladu ze svého nitra uvolnila i Night Ride Across The Caucasus (Noční cesta přes Kavkaz). Zvídavější posluchač na jejím webu mohl stáhnout brožurku, kde autorka všechny své inspirace k jednotlivým skladbám detailně rozebírala.

Závěrem : inspiračně velmi pestrá deska v éterickém oparu (nejen) irské a arabské muziky ve spojení s nepodbízivým popem. Precizně hudebně i zvukově vyšperkované album naleštěné masteringem Boba Ludwiga. Pro večerní relaxaci velmi vhodný tip.


reagovat

Brano @ 13.08.2020 11:15:14
Loreena je PANI speváčka!Iba nedávno som počúval 2CD Live in Paris And Toronto(darček od manželky) a niekde na VHS mám aj Nights From The Alhambra alebo nejaký podobný koncert.Táto hudba nie je síce tak úplne mojou šálkou kávy,ale z času na čas si ju vypočujem a vždy mi dobre padne.

Zaphirus @ 17.08.2020 18:17:03
Skvelý album! Napočúvaný ho mám solídne. U mňa top skladba Highwayman, ten motív je famózny a text brilatný. Vďaka za recenziu :-)

jirka 7200 @ 17.08.2020 20:36:17
The Highwayman je parádní záležitost, u mě však o chlup vede Marco Polo :-)

PaloM @ 24.08.2020 13:41:06
Mám celú jej diskografiu. Predtým ako som ju spoznal, boli u mňa v danom žánri č.1 Clannad. Loreena ich predstihla. Fantastická hudba. Vďaka za recenziu.

jirka 7200 @ 24.08.2020 14:39:33
Asi pět desek Loreeny jsem nějak doma zasel a teď jsem je našel asi po 20 letech a sedly mě lépe, než před lety. V krabici pěkně dozrály :-)