Fugs, The - The Fugs (1966)

Jedni ze zakladatelů hudebního undergroundu a lo-fi přístupu, angažovaní pošuci, podvratní živlové věčně s FBI za zadkem, míroví aktivisté, nadšení amatéři, vykutálení rýpalové, to byli (a vlastně se tu stále někde motají) The Fugs, respektive především ústřední duo básnických zvrhlíků Ed Sanders a Tuli Kupferberg, kterým v době největší slávy, tedy ve 2. polovině 60. let sekundoval dlouhodobě bubeník Ken Weaver a krátkodobě přehršel dalších podobně střelených muzikantů. Hudebně vzešli z folku (jejich první desku vydala - zřejmě ne úplně se znalostí věci - americká žánrová centrála Folkways), ale rychle vstřebali i rockové a bluesové podněty a na druhém a zřejmě svém nejlepším albu už to slušně rozjíždějí.

Přestože v čele kapely stojí literáti-provokatéři, pro které má mnohem větší váhu názorová vyhraněnost než muzikantská brilance, jsou The Fugs docela instrumentálně zdatní. Zvuk nahrávky je ovšem nejen na dnešní poměry dost kanální, i když oproti debutu přece jen čitelnější. The Fugs tu ale nebyli od toho aby ohromovali hráčskými finesami, ale aby pořádně hnuli žlučí spořádanému americkému občanovi a jeho vůdcům a ještě si u toho užili kopec srandy. Politická satira, protiválečná agitace (úderná Kill for Peace), sexuální tabu, drogy, vulgarismy, všechno náležitě společensky nekorektní a zabalené do odvázaných bigbítů (Frenzy, Group Grope) či téměř líbezných melodií s folkově rozevlátými vícehlasy. Taková jsou třeba vrcholná čísla I Want to Know či Morning, Morning, kterou před časem nahrál i náš Echt!(stejně jako píseň Wide, Wide River, která je na CD reedici zařazena mezi bonusy). Na druhou stranu se ale v závěru desky pustí i do rozsáhlé kakofonické koláže Virgin Forest, která je spíš jakousi zvukově-slovní performancí.

Blíž než k nastupujícímu naivnímu kytičkaření hippies mají The Fugs k beatnikům, Allenu Ginsbergovi či ještě sarkastičtějšímu Franku Zappovi a snad i proto je v následujících letech komerční úspěch, o který ostatně zřejmě moc nestáli, minul. Zato se stali velmi důležitým kamínkem v dláždění vedoucím k Velvet Underground, PPU, ale i k punku a dodnes dokážou být docela zábavní.
reagovat

peelie @ 14.04.2014 09:50:22
Opísaná recenzia zo stránky xplaylist.cz.Skús vlastné postrehy.Zdalo sa mi to nejako podozrivo knižné a fundované.

vmagistr @ 14.04.2014 10:04:06
peelie: Myslím, že se mýlíš. Autor zde jen použil svůj vlastní text, který předtím uveřejnil už i jinde.

peelie @ 14.04.2014 10:46:14
vmagistr,samozrejme pokiaľ je tomu tak,atk je všetko v poriadku.Ako ale zistíš,či autor je ten istý.

peelie @ 14.04.2014 10:59:18
Ospravedlňujem sa Akanovi.Na stránke je aj jeho foto.Sorry.Potom klobúk dole.vynikajúce recenzie.

hejkal @ 14.04.2014 13:38:10
Mám niekoľko "fugsáckych" albumov, ale zatiaľ som sa neodhodlal ich recenzovať. Po tomto pripomenutí sa na to v dohľadnom čase dám. Ďakujem.

Mirek Kostlivý @ 14.04.2014 16:17:35
Ještě před PPU přebírali jejich tvorbu pražští The Primitives Group. Zajímalo by mě, zda je znal v 60. letech Milan Knížák. Jeho samostatná tvorba s Aktual měla k tvorbě The Fugs asi tak nejblíže.

vdeck @ 14.04.2014 18:43:51
Mirek Kostlivý:

V zahrádkářské kolonii, co máme za barákem, potkávám chlápka, co tvrdí, že hrál s Primitivama na kytaru. Dám s ním řeč a pokud bude mít chuť zavzpomínat, tak to sem dám. Třeba mi něco řekne i o tom Knížákovi.

Včera mě uzemnil, když si stěžoval, že má rýmu: "Kape mi mi z rypáku, jak ženichovi z prutu..."