Peter Green Splinter Group - Destiny Road (1999)

25.07.2012 Petr Gratias | #

Peter Green mě vždycky přitahoval jistou záhadnosti, introvertností a možná i magičností své persony. O tom, že je to kytarista par excellence věděli všichni – hudebníci, kytaroví metodici a samozřejmě i publikum. Na rozdíl od kytaristů, kteří se pohybovali v blues jako byl Clapton, Hendrix, Lee, McPhee, Page, Beck, Taylor…. neměl tak nutkavou potřebu exhibovat v nekonečných a bezbřehých sólech ani na albech a v podstatě ani na koncertech. Že to uměl není sporu, ale neměl tu exhibiční potřebu, o to víc se člověk mohl zaposlouchat do těch nejjemnější nuancí jeho kytarových partů a zastřeného hlasu.
Samozřejmě bylo škoda, že v sedmdesátých letech o něm nebylo slyšet, ale bylo tak trochu jsem předpokládal, že se vrátí, což se nakonec stalo.
Když jsem objevil v CD shopu album Destiny Road skupiny Peter Green Splinter Group, tak jsem neodolal a na album jsem se zaměřil s očekáváním, co tahle nová hudební parta nabídne…

BIG CHANGE IS GONNA COME – velmi příjemný zvuk elektrického piana Fender-Rhodes zezadu podporovaný hammondkami otvírá první skladbu. Greenův hlas poznávám zcela bezpečně. Má v sobě tu netajenou melancholii, která přitahuje. Výtečné sboristky se perfektně s jeho hlasem doplňují a tak nezbývá než pochválit i správně dusající a nijak komplikovanou rytmiku. Green vystřihne kytarové sólo. Je úsporné a stylové a následuje ho jeho kolega Nigel Watson jako kytarový sparing-partner. Co říci, k samotné skladbě? Má aranžérský i bluesový rukopis stylu, který není daleko od J. J. Calea nebo Chrise Reyi. Sází se tu na nálady než na nějaké superprogresivní postupy a instrumentace hraje velmi střídmě, přesto účinně…

SAY THAT YOU WANT TO – klavírní téma hraje sekaný rytmus doplněný rytmickými akcenty, kdy do blues vstupují prvky kdeco. Bicí nástroje hrají výtečné doprovody stejně jako baskytarové party. Ani zde nikdo nic nekomplikuje. Všechno je předem dáno a instinktivně cítím, že mě nečeká žádné překvapení, ale poctivě odvedená čitelná instrumentální a zpívaná práce.

HEART OF STONE – velmi dobře sejmutý zvuk baskytary a tepající bicí. Kdyby tahle skladba byla zvukově mírně rozostřena a bylo použito více rozevlátých činelů, mohla by být součástí repertoáru starých Fleetwood Mac, třebaže jsou zde ženské sbory a občasné čitelné elektrické piano a varhany. Rytmický tikot v další fázi proříznou elektrické kytary a foukací harmonika. Po ní se ovšem o slovo přihlásí výtečné kytarové sólo, není dlouhé, přesto do skladby vtlačí výrazný otisk, ale už jede opět kapela „jako jeden muž“ včetně výtečných sborů a další mezihry. Greenův hlas je správně zastřený a opotřebovaný cigaretami a dospělými panáky…. je ale nepředstíratelně věrohodný a působivý.

YOU´LL BE SORRY SOMEDAY – rhythm and blues jako blesk z čistého nebe. Green krásně citlivě ohýbá tóny svého gibsona a svým vokálním projevem do písně vnáší stejnou emocionální bombu, jako to uměl kdysi dávno v šedesátých letech v Need Your Love So Bad. Klavírní doprovod a tremolo hammondek jemně čeří sound. Jestliže kdysi dávno se chtěl dotknout černošské formy a interpretace za každou cenu, teď teprve si uvědomuji, jak dospěl k niternému vyjádření zralého chlapa, který má co bilancovat. Tyhle snahy korunuje i výtečná foukací harmonika. Kytara bez zkreslení s čistým tónem s výtečně ohýbanými tóny v mezihře vévodí a jeho hlas naléhá na instrumentaci jedinečného doprovodu. Krásné klavírní finále! Zhmotněná krása do neokázalé prezentace mě zcela pohlcuje….

TRIBAL DANCE – začátek zní trochu santanovsky (i když ne tak ortodoxně), ale elektronické vibráto kytar a perlení elektrického piana je velmi přesvědčivé. Potemnělá tančírna, zapálené svíčky na stole, vyzývavě oblečené tanečnice a opojná vůně latinsko-amerických lokálů. Krásné instrumentální intermezzo na albu, v němž se všichni hudebníci krásně doplňují a nikdo nikoho nevytěsňuje. Bubeník ovšem vedle bicích zdatně používá percussion a baskytarista moduluje zóny bezpražcové baskytary. Nádherný příklad další kytarové kooperace Greena a Watsona, kteří si pohrávají s čitelně jednoduchými harmoniemi a vytvářejí houpavě perlivou atmosféru s jemně erotickým podtónem. Do hudby se vloudí občas nějaké smítko jazzu, což hudbu podmanivě koření…

BURGLAR – dobře vypilovaný riff pro kytarové unisono. Dusající rytmus latinizujícího soulu s jedinečnými ženskými sbory a Greenovým vokálním podílem. Ano, tady by klidně mohla participovat i pro rockery poněkud „kontroverzní“ Sade Adu. Hudba se možná mírně posouvá k acid-jazzu, ale nijak se zde instrumentace nechystá k nějakému běsnění. Výtečné kytarové party jsou drženy stále v mezích přijatelného víru tónových proměn, doplněné nahazovanou foukací harmonikou. Možná zde trochu cítím i Little Feat, ale nijak mi to nepřijde jako vykrádání nápadů. Nejde o nic jiného než náladotvornou a emocionální erupci v houpavých a mírně mystických intencích

TURN YOUR LOVE AWAY – tady se dostáváme na ryzí bluesovou platformu. Hudba je přímočaře drsnější a energičtější. Green zpívá s velkým feelingem, přesto neforsíruje a nesípá. Kytary jsou pružné a elastické a foukací harmonika správně zakouřená a občas zaslechnu i hostující saxofon, který je součástí terénu a zatím nijak nevyčnívá. Rytmus se poněkud rozdrobí na pokraj jazzu, ale Green kouzlí svými čistými vzdušnými tóny v jedinečné kytarové obsažnosti a teď přejímají výraznější úlohu řezavější hammondky, které se vzápětí zklidní a vykrývají prostor v umírněném duchu. Kdo má rád Toma Waitse, myslím, že při skladbě zbystří pozornost. Skladba více než jinde dodá rockovou dravost, ale opět jen částečně, a další postupy zachovávají správné proporce. Výtečná věc.

MADISON BLUES – skladba zní poněkud tradičněji a puristicky čistě. Je to coververze skladby legendárního Elmora Jamese, kterého obdivoval ve Fleetwood Mac Greenův tehdejší kolega Jeremy Spencer. Černošský podíl na skladbě je velmi čitelný. Saxofony mají neučesaný a místy stylově skřípavý tón, což se do skladby velmi hodí, klavírní tóny společně s baskytarou dusají ve správném tempu spolu s bicími a Green se svou interpretací dá zaměnit na černošského interpreta. Green používá slide-kytaru se kterou výtečně kouzlí a spolu s Watsonem si opět popřávají hudbu jejich bytostného přesvědčení….

I CAN´T HELP MYSELF – krásný začátek s hladivou akustickou kytarou a rozjímavou elektrickou kytarou a opět máme v tématu vedle bicích i percussion. Elastické rytmy dotvářené i bezpražcovou baskytarou nemohou zanechat jiný, než velmi dobrý dojem. Hammondky v pozadí zatěžkávají atmosféru čitelné melodické linky a jsou tady opět výborné sboristky. Melodická linka je příjemná a zase nijak komplikovaná. Příjemné k poslechu i k tanci a s velkým feelingem. Výborné vokální pasáže, vedle Greena zde výtečně zpívá i Watson a dobře nabuzené dámy. Radost poslouchat a nechat si prorezonovávat tuhle hudbu do morku kostí. Kytarová ornamentika kreslí krásné obrazce a posluchač má tendenci se s jejich hudbou nějak ztotožnit a propojit.

INDIANS – indiánské téma je stále vděčným objektem zájmu skladatelů a textařů. Nejinak tomu bude i na tomto albu. Foukací harmonika a šlapající rytmy už rozvíjejí další skladbu. Před mikrofonem je Nigel Watson. Tempo je dáno ve středním pojetí a do hry se nám dostává clavinet, který vhodně doplňuje basovou linku. Dokázal bych si představit, že by tuhle skladbu zpíval třeba Roman Dragoun se skupinou T4, kteří mi při poslechu skladby nějak vytanuli na mysli. Greenova kytara nasadí procítěné sólo, v němž se neplýtvá tóny, ani se nepoužívá žádného zkreslení. Písňové pojetí sice není výbojné, ale také neodrazuje. Není to reggae, ale zrovna tak by mohla být v jistém období součástí repertoáru Boba Dylana v jeho různých proměnách…

HIDING IN SHADOWS – krásně melancholická skladba od prvního tónu. Promyšlená a procítěná. Někde v dálce možná zavanul vítr Hanka Marvina z Shadows, ale pak už sound získal greenovský rukopis. Hammondky v pozadí dotvářejí důležité atmosférické klima, stejně jako mírné zvonění akustických kytar a bicí s baskytarou hrají opět v tom přehledném nijak komplikovaném duchu. Žádná nuda. Atmosféra je sice ponurá, ale vyvolává jistý nespecifikovatelný stesk. Dlouhé doznívání skladby má svou podmanivost se závěrečnými bludnými tóny elektrického piana…a konečným flažoletem baskytary.

THERE´S A RIVER – závěrečná skladba je coververzí autora Steveho Winwooda a Willa Jenningse. Na chvíli mě napadl raný Elton John, ale zrovna tak by to mohl být Chris Stainton pro Joe Cockera…. Klavírní téma jako zvon. Zpívá Nigel Watson. Dokáže do interpretace vložit velkou přesvědčivost a ryzí odevzdanost. Je to soul, gospel… v každém případě jedinečné aranžmá dělá z téhle písně krásnou záležitost. Sonické tóny Greenovy kytary se krásně nesou prostorem. V písni je cosi slavnostního a mimořádného, aniž by se zde přikračovalo k nějakému patosu. Skladba graduje v sevřené instrumentaci až k výtečnému závěru…. Opravdu závěru???!!

K mému překvapení je na albu uchystáno překvapení, které není na bookletu uvedeno. Myslím, že jsem doma – ano, tohle jsou přece Fleetwood Mac a jejich MAN OF THE WORLD. Kapela Splinter Group se zhostila tématu velmi dobře, i když vláčněji, ale přesto velmi velmi přesvědčivě. Třešnička na dort a krásná nostalgie…

Album je velmi dobře natočeno. Zvuk basů, bicích a melodických nástrojů včetně hlasů jsou ve výtečné pohodě a zvukové komplexnosti, čehož si hned na první poslech nejde nevšimnout – mám na mysli onu ne vždy běžnou vyváženost. Velmi zdařilé album. Nic progresivního a dryáčnického – prostě hudba vzniklá z čisté potřeby vyznat se z pocitů...
Není na čem dlouho přemýšlet…. pět hvězdiček je podle mě zcela objektivní řešení.



reagovat

Mohyla @ 25.07.2012 13:54:38
Green Peter, tu už profil má. Nemal by si celý príspevok zaradiť tam?

hejkal @ 25.07.2012 15:56:10
Peter Green Splinter Group býva v encyklopédiách aj oddelene, to by som nevidel ako problém, skôr to, že diskografia je podstatne bohatšia ako jeden album.

Óin @ 25.07.2012 20:38:45
A tebe to u Petra překvapuje? :-)

Petr Gratias @ 26.07.2012 08:26:22
Zdravím Vás všechny, pánové...
moc se Vám omlouvám za práci navíc, kterou
jsem Vám způsobil připojením jediného alba.
Moc Vám děkuji za vstřícnost, ochotu
a toleranci a nezlobte se na mě¨, že Vás
tím asi dost nasírám..
Zdravím!

Mohyla @ 26.07.2012 10:12:59
Petr, taká technická otázka. Keď vieš pridať jeden album, vedel by si ich pridať aj viac, že? Fotky doplnia moderátori.

Petr Gratias @ 26.07.2012 10:41:34
Zdravím, Mohylo....
já jsem to tady před delším časem vysvětloval.
Jsem schopen poslat veškeré informace kolem recenzovaného alba, které mám doma ve sbírce k dispozici.
Ta představa, že bych zadal třeba kapelu nebo interpreta kterého mám doma na jednom nosiči k recenzi a přitom měl napsat dalších patnáct až dvacet alb s kompletními informacemi se mi jeví jako neschůdná. Jednak ta ostatní alba doma nemám, nevím kde je hledat a kromě toho mě živí psaní, stylizace, korektury a vůbec práce s textem na knihách, novinách a časopisech a to už bych od PC vůbec nevstal a nemohl dělat nic jiného....
Já bych nerad, aby to bylo vnímáno jako sobectví a potměšilá práce pro jiné (nevím, jak to jiní dělají....), ale pokud třeba někdo dělá manuálně, tak je pro něho mnohahodinové vysedávání nad PC vítanou změnou.
Proto se bojím sem třeba zařadit takového JOHNA LEE HOOKERA, protože vím, že má šílené množství alb (stejně jako jiní), ale já mám doma jenom výtečné album The Healer.....
Je to trochu začarovaný kruh, ale prostě to jinak už nedokážu dělat a znovu se moc OMLOUVÁM.
Přemýšlím, proč vlastně nemůže být na Progboardu zavěšena jedna kapela a proč nemůže každý recenzent přispět jenom tím albem, které má k dispozici. Za nějaký čas by se diskografie kapel a intzerpretů završila bez časové náročnosti na přípravování dalšího textu. To není o pohodlí, ale i přístupu.
Chceš recenzovat album? Ano, ale doplň celou diskografii, tedy i alba, která nemáš k dispozici, nebo neznáš.... To jsou další hodiny hledání a vyhledávání.
Omlouvám se všem, kteří to vidí jinak a považují mě za nějakého egocentrika. Tak to není!
Díky za pochopení!
Zdravím a zachovej mi přízeň!

PaloM @ 26.07.2012 11:31:41
Tiež ma to spočiatku štvalo, lebo na Progboard je to zaužívané, kto pridá biografiu, doplní aj diskografiu. Sebakriticky musím priznať, že som pridal niekoľko úplne nových profilov aj s diskografiou a nenapísal som k nim žiadnu recenziu alebo iba k minimálnemu počtu albumov. Neviem, čo je väčšie zlo - asi to druhé.
Ja Petrovo vysvetlenie, dôvody a ospravedlnenie prijímam.

Cossack @ 26.07.2012 12:11:57
No já nevím… Jednou tu byl zaveden nějaký systém (dávno před mým příchodem), tak by se měl dodržovat.
Připouštím, že to je namáhavé až únavné, ale jak by to vypadalo, kdyby tu byl odkaz na interpreta, o něm ani slovo nebo pár strohých informací, a k nim jedno či dvě alba s recenzemi (přičemž interpret by jich měl na kontě deset)?
Člověk by měl přidávat takové kapely či sólisty, u nichž tu práci obětuje, protože je má rád a stojí mu za to. Přidat jen album, které od někoho znám jako jediné, mi nepřipadá správné.

pito63 @ 26.07.2012 12:17:15
Mňa to nehnevá, naopak, som hrdý, že "ožratí učni", ktorí počúvajú Katapult, to vedia.

Cossack @ 26.07.2012 12:18:16
P. S.
Protože má poznámka nemá s albem "Destiny Road" absolutně nic společného a vlastně sem nepatří, bude-li smazána, je to naprosto v pořádku (včetně tohoto P. S.).

Jarda P @ 26.07.2012 12:54:54
Nevím, jestli je dobré odrazovat lidi chtivé psaní recenzí tím, že musí doplňovat kompletní discografie. To je pak psaní za trest.

Borek @ 26.07.2012 13:30:20
Gratias: Můžu tě ubezpečit, že ani dvaadvacet let v kolbence nezměnilo nic na tom, že vyhledávání informací a doplnění kompletní diskografie k danému interpretovi vnímám jako maximálně nezáživnou činnost a bohapustou ztrátu času. Přesto jsem tak učinil ve více než šedesáti případech. Proč? Kvůli respektu ke stanoveným pravidlům, jednotlivým interpretům i zdejším kolegům. A pro dobré jméno Progboardu.

Petr Gratias @ 26.07.2012 13:59:27
Snažím si představit, jak sem nějaký zoufalec dává
jediné album "krále rock and rollu" ELVISE PRESLEYHO a teď mu zvyklost přikazuje nasadit sem jeho šílenou diskografii.
Myslím, že i CHUCK BERRY, JOHN LEE HOOKER, HOWLIN´ WOLF, B. B. KING musí být taky pořádná robota, když si představím tu nekonečnou řadu alb, skladeb, názvů, jmen, nástrojových obsazení, hostujících hudebníků, autorů.....ano, složit vagon cementu je podobná práce.....
Jak to tak vypadá, nebudu raději přidávat nic ze své sbírky co mám jenom v jednom zastoupení a vkládat sem jenom to, co vyšlo v počtu jednoho alba, anebo reagovat na to, co je zde už zavedeno....
Je to omezující a limitující....ale podle některých reakcí by bylo nevítáno, kdybych to dělal jinak.
Trochu mi to připadá tak, když člověk přijde na úřad (státní instituci) jako občan a žádá o nějaké razítko, povolení...tak musí absolvovat ve většině případů martýrium byrokratických nařízení skrze neprůstřelné kožené úředníky, ze kterých má někdy člověk pocit, že byli kdysi dávno aktivní při inkvizičních procesech čarodějnic....
It´s only rock and roll, but I like you!

martin69 @ 26.07.2012 14:08:53
Nazvat někoho,kdo po tobě doplňuje discografie zoufalcem....

Borek @ 26.07.2012 14:28:31
Že Progboard potřeboval nastavit určitá pravidla, víme všichni. Pohrdání jimi není v tomto případě odvážným činem svobodymyslného jedince, ale projevem zakořeněného papalášství.

Petr Gratias @ 26.07.2012 14:58:09
Přemýšlím, jak ještě vhodněji, účinněji, opatrněji
a přehledněji deklarovat svůj názor, ale duševně mě to vysiluje.... nechám hudbu hudbou a půjdu si pustit raději film s Chaplinem, než půjdu večer do redakce.
No, Borku.... myslím, že bych s Tebou nechtěl mít dvojdomek, soudě podle toho, jak jsi hned hotov se svým úsudkem, mně nic jiného ani nezbývá.

hejkal @ 26.07.2012 15:47:39
Petr - myslím, že by bolo fajn, keď už sa tu nejaká tá tvoja nová doska zjaví, keby si aspoň napísal v nejakom diskusnom vlákne (napr. Biografie), že sa tak stalo. Aby sa aspoň dalo odsledovať, čo pribúda a je na tom treba popracovať. Myslím, že si Progboard trošku upravuješ na facebook - napíšem o niečom a tým to hasne. Tvoje dôvody chápem. Ja vnímam progboard v prvom rade ako zdroj informácií (hm, encyklopedických) o skupinách, a preto si považujem za povinnosť pridávať aj diskografie. Plus to v mnohých prípadoch nepovažujem za stratu času, keď zozbieram na jedno miesto informácie, ktoré nikde inde na webe v tak komplexnej podobe nie sú. Šetrím tým čas pre budúce, beztak unáhlené, generácie. :)

Mohyla @ 27.07.2012 09:37:47
Petr Gratias, s tými argumentami o úradníkoch, inkvizícii a podobne si trafil hodne vedľa. Ako tu už niektorí kolegovia spomenuli:
1. Sú stanovené určité pravidlá, ktoré sme sa všetci zaviazali rešpektovať.
2. Progboard má určitú úroveň, na ktorú ju svojou mravčou prácou dostali stovky členov od založenia stránky. Návštevníci sú zvyknutí, že dostanú pri návšteve drobný popis skupiny, kompletnú diskografiu s fotografiami obalov albumov/ľudia si pamätajú skôr obrázky, ako názvy/ a ako bonus prípadné recenie. Pokiaľ by sme pristúpili na to, že k nejakej skupine, ktorá vydala povedzme desať albumov, priradíme iba jeden album, z Progboardu sa stane niečo podobné stavbe lastovičieho hniezda, polepené, nehotové, nedokonalé. Ja osobne som proti takémuto úpadkovitému smerovaniu Progboardu. Ja to vidím takto!
Ubezpečujem Ťa, že všetci " mravci" vedia čas využiť lepšie, ako pátraním na internete. Celkom presne to napísal aj Hejkal. Zdravím Ťa a neboj sa" přízeň Ti napriek koženým úředníkům a a inkvizičním procesům" zachovávam.
Zdraví Igor/Mohyla/!

PaloM @ 26.07.2012 19:28:14
Otvorené vyjadrenie názorov na účinkovanie Petra Gratiasa na Progboarde viselo dlho vo vzduchu. Reakcie vnímam ako veľmi úprimné.

Po všetkých skúsenostiach, a možno s príťažou pracovnej deformácie (zo zamestnania), vnímam to z mojho pohľadu asi takto (aj za cenu, že si niektorých pohnevám):
- porušovanie zabehnutého systému logicky nasiera každého, kto tu odpracoval aspoň čas tej mravčej činnosti,
- zjavil sa tu človek, ktorý je plodným autorom recenzií, so širokým záberom a veľkými znalosťami v žánroch, ktoré obľubuje, no vďaka svojej vyhranenosti vie občas riadne rozprúdiť kontroverznú debatu a úprimne povedané, občas sa aj osobne dotkne ľudí, čo určite pri jeho čestnosti nemá absolútne v úmysle (to sa "darí" aj iným, nevynímajúc mňa),
- tento úkaz zvaný Gratias otvorene a kultúrne napísal, čo si o systéme Progboard a encyklopedickej či databázovej kompletácii v ňom myslí. Možno to určito brať ako jeho konečné stanovisko, vyjadril svoje maximálne možnosti, čo časovo a technicky zvládne a čo nie.

Z uvedeného, čisto pragmaticky to vnímam tak, že buď bude pokračovať v zadávaní svojich recenzií bez kompletácie diskografií a profilov, alebo bude postupne odradený a vypudený prejavmi nevôle ostatných.

Základná otázka je, čo z toho chceme a odpoveďou bude to, ako sa zachováme.

Môj názor:
- nedopĺňal som a ani nebudem po Petrovi dopĺňať diskografie úplne z rovnakých dôvodov ako uviedol on,
- veľmi si vážim tých, ktorí si ten čas nájdu a robia to,
- akceptujem jeho činnosť.
S radosťou budem súhlasiť alebo oponovať mu v reakciách na recenzie.
S nevôľou budem s ním polemizovať o názoroch na historické súvislosti.
Naštvaný mu budem vytýkať, keď sa dotkne robotníckej triedy.
S úctou budem čítať jeho odkazy na hudobné dianie v mailoch, s vedomím, že si na mňa spomenul.
Urobím všetko, čo budem vedieť, aby som tu zmiernil ťažko riešiteľné dilemy a zmieril protiľahlé tábory.

Napriek (i vďaka) všetkému povedanému, neprajem si, aby Petr Gratias zbalil kufre a odcestoval z našich stránok.
Napriek nesúhlasu niektorých ľudí s mojím názorom, ktorých mám rád a vážim si ich.

Petr Gratias @ 26.07.2012 19:28:27
Zdravím Hejkala a Mohylu...
díky pánové, za Váš přístup a vysvětlení.
S tou Biografií se to jeví zajímavé, Hejkale.
Je to asi tím, že nemám čas "studovat" dál
všechny možnosti Progboardu a tak nevím co k čemu dál slouží.
U mě to funguje tak, že si přečtu recenze a postřehy a názory u alb,
která mě zajímají a případně napíšu vlastní recenzi nebo doplním nové nezařazené album (kapelu)
a dál se věnuji jiným věcem....
Teď už je mi to přece jenom o něco jasnější...
Sorry, mám 57 let a neovládám všechna zákoutí a úskalí fenoménu počítač tak jako ostatní mladší ročníky....
Díky za pochopení.

Cossack @ 28.07.2012 10:35:00
Nedalo mi to a ještě jednou se vracím k „polemice o přidávání osamocených recenzí”… Taky vzhledem k některým (nepatřičným) reakcím.
Nikdo tady nikomu nezakazuje psát recenze (Jardo P), jen je třeba dodržovat jistý řád a nenastolit tu chaos; zkrátka psát recenze k albům, která tu jsou a v případě, že chci přidat nové album nového interpreta, tak si prostě trochu „máknout”.

Pro příklad:
Já bych taky mohl napsat recenzi na debut anglických THE QUIREBOYS z roku 1990 "A Bit Of What You Fancy", který se mi velice líbí, ale další alba neznám (ani přesně nevím, kolik jich mají); protože se mi však nechce ani doplňovat biografii kapely (dala se do kupy už někdy v 84. roce), ani diskografii, tak to neudělám.
Nechci, aby chaos ovládl zaběhnutý řád (přítomností „jednoalbových zlomků” z kompletních diskografií), ani přidělávat práci jiným, kdož by museli doplňovat, co mně se nechtělo.
Názor, že „by se to postupně doplnilo”, nesdílím; tak by to mohlo fungovat v případě známých a obecně oblíbených spolků, ne u intertpretů, o nichž mnozí čtou prvně v životě (a takových Petře přidáváš rovněž dost).

A to je vše, už se k tomu víc vracet ani vyjadřovat nebudu. Jsem tu pouhý člen, moderátorská práva nemám (a ani bych mít nechtěl!) a jak psal PaloM, doplňovat po Petrovi diskografie (stejně tak nic jiného) taky nebudu. Howgh!
;-)