Lennon, John - Live Peace in Toronto 1969 (1969)

24.10.2012 Petr Gratias | #

Album Live Peace In Toronto znám obsahově už od r. 1970, ale poštěstilo se mě na něj dosáhnout až po řadě let, kdy mi je jako japonský originál poslala moje japonská penfriend-girl Kyioko z Tokia…. Krásně modrý obal s lehkým bílým obláčkem jakoby demonstroval mírumilovné záměry Johna Lennona a jeho narychlo poskládané skupiny The Plastic Ono Band, která vystoupila naživo na mírovém festivalu v kanadském Torontu. Lennonovou podmínkou bylo, že koncert bude ZADARMO pro všechny bezvadné lidi, kteří se zúčastní vystoupení pod širým nebem. Kapela se dávala narychlo dohromady. Eric Clapton přijal Lennonovu nabídku, aniž věděl, co se bude hrát a Klaus Voormann, Lennonův dávný kamarád ještě z hamburských časů, také známý výtvarník a člen Manfred Mann nemohl odmítnout a tak do téhle party přibyl méně známý mladíček Alan White, kterého budeme znát jako občasného studiového doprovazeče na Lennonových albech, ale po odchodu Billa Bruforda jako suverénního bubeníka artrockových Yes (!) Repertoár prý sestavili cestou v letadle mezi Londýnem a Torontem….

Na začátku John Lennon pozdraví přítomné publikum a oznámí, že tahle kapela nikdy nehrála pohromadě a že se jedná o jejich první živé ztvárnění. Samozřejmě to bylo pro všechny překvapení, protože nedlouho předtím vyšlo legendární album Abbey Road a John byl stále vnímán jako člen slavných Beatles, třebaže v kapele to už znatelně skřípalo…

BLUE SUEDE SHOES – úvodní skladba od rockandrollové legendy Carla Perkinse lidi správně nažhaví. I když kapela hraje trochu uspěchaně a snad i nervózně, je to starý dobrý výrazně syrový rock and roll, kterému dodává Lennon svým nosovým přízvukem správné emocionální grády a Clapton s výbušnou rytmikou řádí jako v dobách největší slávy tohoto revolučního hudebního stylu padesátých let…

MONEY – milovníci Beatles tuhle skladbu poznají z jejich začátků. Ani tady nebudou zklamáni. Samozřejmě je všechno syrové a dravější a tehdejší „uhlazenost“ je tatam. Zvuk Plaric Ono Bandu má takový ten správný rozostřený bažinový sound a interpretace se jakoby ještě více noří do obsahu zpívaného textu….

DIZZY MISS LIZZY – tak tenhle výrazný kytarový riff se nedá zapomenout. Clapton jej hraje více dravěji než Harrison v dobách Beatles a přidává k němu drobnou ornamentiku, která se ale víceméně utápí ve zkresleném soundu elektrických kytar. A už o sobě dává znát i Yoko Ono. Skladba nažhavuje publikum a jejich reakce to jenom potvrzují.

YER BLUES – slavná skladba z bílého alba. Je to Johnova skladba a tak se do ní emocionálně možná ještě více ponořuje. Výtečné ztvárnění. Eric Clapton je v dané době bluesový kytarový král a tak si kytarové sólo uvnitř skladby za menší asistence Johna opravdu vychutná a cítíte i na živém záznamu jeho jednotlivé rozvibrovávání tónů. Bylo to vlastně poprvé, co mohl člověk tuto skladbu slyšet naživo mimo studiovou verzi. Dodnes jsem z této podoby nadšen.

COLD TURKEY – syrová dravá skladba, se kterou John provokoval už na singlu. Tady získala ještě dravější podobu a ještě zemitější a úsečnější ztvárnění. Samozřejmě u toho nemůže chybět Yoko Ono a tak můžete vychutnávat její hlasové erupce a až kyselinovou syrovost podání v podobě dunicí rytmiky a dravých elektrických kytar. Nic nemohlo více Lennona v dano době charakterizovat než právě tato skladba a my si ji budeme ještě navíc pamatovat proto, že když Lennon vracel po poslíčkovi anglické královně Řád britského impéria nezapomněl v připojeném dopise uvést, že je to i za to, že tahle skladba vypadla z britské Top 20…..

GIVE PEACE A CHANCE – skladba pod kterou je spoluautorsky nesmyslně podepsán i Paul McCartney (díky podepsané smlouvě), který s ní nemá nic společného. Zahájena je tak, že John odpočítává na začátku německy, čímž trochu popíchne německý živel, což si občas neodpustil. Skladba má mírně ucouraný rytmus a její ztvárnění je trochu při zdi, na rozdíl od singlové verze.

DON´T WORRY KYOKO (Mummy´s Only Looking For Her Hand In The Snow) – tahle skladby je ovšem z dílny Yoko Ono, jako B-strana singlu. Kytarové sjezdy a nasazované tóny mají drsně minimalistický charakter a opakují daný riff dokola za hlasových orgií Yoko Ono, která se v písní vyrovnává s odloučením od své dcerky Kyoko, která zůstala s jejím prvním manželem americkým režisérem Anthony Coxem. Acidický rock syrového kalibru, který může mít svoje příznivce, ale i odpůrce. Docela by mě zajímalo, co by na tento typ skladby řekli takoví milovníci Nirvany…..

JOHN, JOHN – závěr skladby je vzývání Johna Lennona a míru jako nejzákladnější lidské potřeby na světě. Znovu předesílám, že právě zde Yoko Ono použije svůj možná nejtěžší kalibr a její hlasové exhibice se vám asi nesmazatelně zaryjí do vaší mysli… Závěr je poté svěřen nekonečnému vazbení elektrické kytary, kterou John postaví před reprobednu…. Tím je také album ukončeno.

Po třech experimentálních albech přichází John s prvním zpívaným albem. Pro hodně lidí to asi byla úleva, třebaže album nepřinášelo nový hudební materiál, ale živé ztvárnění spontánního koncertu ve prospěch míru, na kterém vystoupily i další věhlasné hvězdy amerického rock and rollu, se kterými, jako se svými vzory, se Lennon jako slavná beatlesovská hvězda sešel na jednom pódiu… Pro názorný příklad je dobréo si pořídit i záznam na DVD, který vizuálně zachycuje celý koncert i mimo The Plastic Ono Band.
Dávám čtyři hvězdičky za nekompromisní rockové ztvárnění a živočišnou spontánnost podání.






reagovat

PaloM @ 25.10.2012 04:34:36
Je to legendárny koncert, videl som to asi 2x v TV, no dávno. V podstate si to v recenzii podrobne popísal. Čo ma však vyrušovalo pri sledovaní, bol "umelecký vklad" a prejav Yoko Ono. Chápem, John bol do nej zamilovaný, dovolil jej vystúpiť. Odporne jačala, čím znížila úroveň akcie. Yoko ako hudobníčku neuznávam. Nikdy mi neprekážala ako Johnova životná družka, neobviňoval som ju za rozpad Beatles, svojim spôsobom po smrti Johna som ju začal mať rád. No tak obyčajne ľudsky, ako vdovu po milovanom umelcovi, nie za jej "umenie". Ovšem za jej účasť v Toronto 1969 by si zaslúžila zopár po zadku.
Vďaka za pripomienku legendy, Petr.

Brano @ 25.10.2012 09:23:44
Tento koncert som mal na VHS kazete,nahral som si ho dosť dávno z nejakej nemeckej satelitnej televízie.Zaujímavý bol príchod aktérov z letiska na motorkách.Nie som fanúšik Lennona a už vôbec nie Yoko,ktorá zakrytá dekou strašne jačala,koncert som si nahral hlavne kvôli Claptonovi.John a Yoko,to bol teda párik na pohladanie...ako sa hovorí:vrana k vrane sadá,rovný rovného si hľadá :-).

OHNOTHIMAGEN @ 26.10.2012 16:29:42
No já teda nevím... čtyři hvězdičky TOMUHLE?!

Koncert je dle mého soudu téměř odpudivý, a nemá na tom vinu jen "John, John" (tu opravdu od Yoko jako jednu z mála jejích skladeb opravdu nemusím), ale zejména Lennonův stav, v němž se po dávce bílého prášku nacházel - a jeho výkon tomu odpovídá. Zvuk drží pohromadě jen doprovodní hráči, John na kytaru je příšerný, Yoko před ním navíc musí držet papír s texty, zpěv nezpěv ("Dizzy Miss Lizzy" je vskutku masakr)...

Na DVD není zaznamenaný celý koncert, to rozhodně ne, ale předobraz Primy, tehdejší TV Premiéra, vysílala někdy tak před patnácti, šestnácti lety postupně většinu vystoupení i dalších interpretů (vzpomínám na Little Richarda, Jerryho Lee Lewise a zejména na mého oblíbence, zde v Torontu však přímo otřesného Chucka Berryho). Bohužel jsem neviděl jiné, kteří ten den účinkovali - Alice Cooper, Chicago a Doors, kteří jako hlavní tahák celý festival uzavírali.

A mimochodem, album se jmenuje "Live Peace in Toronto", nikoli "Leave".

PaloM @ 26.10.2012 18:20:34
Máš pravdu, názov som opravil na "Live..."

Petr Gratias @ 26.10.2012 19:21:37
Zdravím, PaloM....
dovolil bych si Tě požádat, zda by jsi mohl seřadit Lennonovu diskografii následovně:

1) TWO VIRGINS
2) LIFE WITH THE LIONS
3) WEDDING ALBUM
4) LIVE PACE IN TORONTO

další alba už jdou chronologicky za sebou.
Moc Ti děkuji a zdravím!

PaloM @ 27.10.2012 07:49:58
Petr, nedá sa mi to rozumne opraviť, dôvod som napísal vo vlákne >> odkaz

Petr Gratias @ 27.10.2012 08:32:45
Omlouvám se, PaloM.... nedíval jsem se do diskusního vlákna, teď už je mi to po dovysvětlení jasnější. Sna d bude Poki tak laskav a dá to do žádaného pořadí. Už v této chvíli mu za to děkuji.
Zdravím!

Petr Gratias @ 27.10.2012 08:50:50
Zdravím, OHNOTHIMAGENE, samozřejmě po přísné stránce shlédnutí koncertu tyhle věci vidím podobně ne-li stejně, nicméně, vycházím tak trochu z toho, že koncert Plastic Ono Bandu byl neplánovaný a improvizovaný. John Lennon dlouho jako hudebník na veřejnosti nevystupoval a určitě musel být i nervózní. Když k tomu přidám nějakého panáka a "bílý prášek", tak už věci mají ostřejší kontury.
Také si dokážu představit, že ne před dlouho dobou měl za sebou nahrávací frekvence a finalizaci poměrně náročného alba ABBEY ROAD a ta živočišná potřeba se nějak uvolnit a zahrát spontánně byla docela namístě. Kytarové party a občas selhávající hlas sice nejsou dobrou vizitkou pro legendárního Beatla, ale ten už dlouho nestál na pódiu. Jistá nervozita z davů a vlastního výkonu musely sehrát svou roli. Myslím, ale že to davy tak nebraly a že to byl pro ně Lennon z legendárních Beatles, který se vrátil v jiné podobě naživo.
Není to první koncert, kde John Lennon má problémy s uměleckou prezentací, ale i když před tím nechci zavírat oči, přiznám se, že pořád má pro mě takové charisma, že se dokážu dívat na Live Peace In Toronto shovívaje a díky té atmosféře a dravé nekompromisnosti jsem vnitřně legitimizován udělat ty čtyři hvězdičky......
ASle jinak jsem ten koncert viděl celý - Bo Diddley, Little Richard, Jerry Lee Lewis, Chuck Berry..... kritéria na uměleckou kvalitu se mohou různit a třebaže je pro mě CHUCK BERRY skutečným králem rock and rollu (na rozdíl od Elvise), i tady si pohrává se svou pověstí.... ale myslím, že v daném ranku platí jiná kritérie. It´s Only Rock And Roll, But I Like You (to přece známe....)
Kdyby ale takhle zabhrál třeba Al DiMeola, John McLaughlin, Steve Howe, Allan Holdsworth... tak to by byl opravdu malér - tohle jsou skuteční virtuosové, ale myslím, že Ti by zdaleka nic neponechali náhodě a před koncertem by byli koncentrováni a připraveni....
Já myslím, že jsem to vyjádřil dost jasně. Koncert je pro mě spontánním uvolněním energie a živočišnosti v tom pozitivním slova smyslu, i když "šrouby jsou u toho povoleny šrouby"...
Zdravím (a těším se na Kouzelného Kristiána, za kterého předem moc děkuji!)