Spock's Beard - Brief Nocturnes And Dreamless Sleep (2013)

Ztráta, která přišla s koncem činnosti kapely Gentle Giant, je dodnes pro mnoho příznivců komplikované strukturální muziky nenahraditelná. Dlouho se nenašli žádní přímí následovníci, až v polovině devadesátých let se jako zdatní žáci a věrozvěsti progresivního směru představilo sdružení okolo skladatelské osoby Neala Morse.
Takřka na každém albu svých domovských Spock´s Beard kterým tento pilný konstruktér vdechl život, se dají vystopovat prvky mající svůj původ právě v Gentle Giant.
Ať se jedná o znásobené, na sebe navrstvené pěvecké stopy, složitou písňovou zástavbu, zálibu v jazzu, nebo jen jemnou melodikou vyzdobené kytarové linky, všechno ukazuje na inspiraci Schulmanovskou školou.

Deska Brief Nocturnes And Dreamless Sleep je postavena na pyramidovém efektu. To znamená že každá následující skladba je na pomyslném schodišti kvality postavena o jeden stupínek výš. S poslechem díla tak vzniká sugestivní zlepšující se pocit a očekávaná katarze přichází s koncem nahrávky.

Vývoj této kapely ve které její zakladatel už dávno nefiguruje je nepřeslechnutelný. Spock´s Beard se stále někam pohybují, jejich růst a potenci nejde přehlédnout.
reagovat

Brano @ 09.12.2017 18:27:28
Ja tu ten pyramídový efekt nevidím.Najväčšiu pecku páni vytasili hneď na úvod v podobe Hiding Out ,ten záver(Waiting For Me) je už dosť predvídateľný,jedná sa totiž o typický skladateľský rukopis Neala Morsa,ktorý sa predstavil ako hosť a so skladbou pomohol bratovi Alanovi.Inak súhlasím,doska je to kvalitná,mám ju v zbierke a Ted Leonard je PÁN SPEVÁK,čo už dokázal vo svojej domovskej skupine Enchant.

steve @ 10.12.2017 08:50:19
Tady žádný pyramidový efekt neslyším. Pro mě je celá deska dokonalá, ale nejvíc si užívám v její polovině. Trojka, čtyřka a pětka, to jsou stěžejní kompoziční vrcholy spoků.

horyna @ 13.07.2018 11:40:42
Včera jsem vyzkoušel další dimenzi poslechového zážitku. V podvečer jsem si na pláži pustil toto mimořádně povedené album, pod kterým mi jako kulisa šuměl mořský příboj. Byl to nový, úchvatný zážitek, který mi muziku posunul zase do jiné, neznámé roviny. Čuměl jsem na vlny, prozpěvoval refrény a byl mega spokojenej. Doporučuji vyzkoušet!

Když jsem se dozvěděl že Nick D'Virgilio už není členem kapely, vcelku mě to zaskočilo a rozesmutnělo, jelikož na jeho technicky tvárný, zajímavý a osobitý vokál jsem si hned od Feel Euphoria rychle zvykl a představoval pro mne jediné možné východisko po odchodu Neala. Jméno nového pěvce jsem samozřejmě dobře znal, ale při vědomí že zrovna on má být tím pravým v řadách spoků, nevěřil jsem, nakonec jsem ale moc rád že vybrali právě jeho, tady podává svůj zpěv jinou technikou než v jeho domovském působišti, nešplhá tolik do výšek a jeho projev se ke kapele maximálně hodí.

A jaké tedy je album se třetím zpěvákem v řadě? Přece mistrné jako vždy, oni nikdy nešli pod kvalitativní laťku a zde opět prezentují divákovi sedm neuvěřitelně přitažlivých, originálních a navíc i dost svěžích ( opět díky Richi Mouserovi) kompozic. Jelikož mám kapelu hodně rád, asi ani nepřekvapí že se mi album líbí opravdu celé. Ať jsou to mistrně zpívané pasáže v úvodní Leonardovce Hiding Out- která se pohupuje na jeho hlasovém rozsahu, Merosova drsně spurná I Know Your Secret, hitově překrásná, na klasických kytarách položená A Treasure Abandoned- kde emoce plně vyplouvají na povrch. Submerged- další perla v pomalejším tempu protkaná jemnými tóny Alana Morse, nad níž ční mistr Ted Leonard. Klasická spokovská Afterthoughts s použitím Gentle Giant(ovských) překrývajících se vícehlasů za podpory samotného Neala. Hlavně pak poslední dva drahokamy Something Very Strange a Waiting For Me jež představují to nejlepší v tvorbě kapely, artový přístup k písním samotným, orginální skladatelský vklad, množství tempových a emočních změn a široký stylový záběr.

Jelikož jsem The Oblivion Particle poslouchal nedávno, musela přijít na řadu i tato deska, lhal bych, kdybych říkal že jsem na ni neměl obrovskou chuť.
Na tři roky starou, pro mě v nejlepším slova smyslu památnou desku X. se podařilo navázat neméně zdařilou kolekcí.

A ještě poznámka na závěr: cítíte ten propastný rozdíl v tvorbě Spock's Beard a Neala samotného? Je obrovský, on jen kolovrátkovsky opakuje, oni se stále posunují kupředu.
reagovat

Dal jsem si s hodnocením posledního alba Spock'Beard trochu delší časový odstup od prvního poslechu v loňském roce, aby moje hodnocení bylo co možná nejobjektivnější . K albu jsem se několikrát vrátil a nutno dodat, že nad zvědavostí kromě prvního poslechu vždy vítězila chuť , poslechnout si kvalitní muziku.
Přestože kapela utrpěla za posledních deset let dvě poměrně citelné personální ztráty , je nutno podotknout , že zaplať pán Bůh to na kvalitu jejich hudby nemá výrazný vliv. Zatímco po odchodu N. Morse po albu "Snow" si jen málokdo dokázal představit , jak kapela fungovat bez něj dál a řekneme , že plným právem, neboť to byl hlavně on, kdo jako skladatel , zpěvák a multiinstrumentalista byl hlavním tahounem kapely. Po odchodu N. Virgilia tomu tak už nebylo. Ačkoli se pravé on stal tehdy novým leaderem , zpívajícím bubenikem a také skladatelem, jeho vklad už nebyl tak výrazný a rozložili se mezi ostatní členy kapely spolu s externím spolupracovníkem J. Beogoholdem. Nedošlo také k tak výrazné změně stylu a image kapely.
Volba nového zpěváka a kytaristy se ukázala jako velmi dobrá, svou barvou hlasu a intonací Ted Leonard do skupiny výborně zapadl. A to i jako skladatel - podílel se hned na třech kompozicich . SB se nikdy netajily svými vzory - a je to na jejich písních stále znát . Těmi nejsou nikdo jiný , než dvě legendy britského artrocku - YES a GENESIS. A ačkoli v jejich kompozicich slyšíte zcela zřetelně jejich odkazy, je hudba SB dostatečně originální a soběstačná na to , aby se vám vryla do paměti jako něco naprosto svébytná. Album hodnotim jako dynamické, pestré a chvílemi pompézní , přičemž nechybí ani křehké mezihry a hlavně skvěle sladěné vícehlasé vokály - typická a silná stránka SB. Z tohoto hlediska je je silná druhá polovina alba počínaje songem "Submerged" a konče krásnou hymnickou skladbou " Waiting for me" , která neskutečné vygraduje a důstojným rozloučením s celým albem. Za zmínku stojí autorská spoluúčast ztraceného syna Neala Morse , který určitě velmi pozitivně ovlivnil celkové vyznění alba.
V rámci celé diskografie hodnotím album velmi vysoko. SB se pohnuli opět trochu jinam, neustrnuli na místě a neopakují se. Kdo má rád kvalitní prog s reminiscencemi artrocku let 70. , nechť toto album ochutná.
reagovat

Mohyla @ 23.01.2014 08:28:26
Hodnotím CD podobne, aj slovom aj hviezdami! Nickov odchod ustáli excelentne!

Spock's Beard - Brief Nocturnes And Dreamless Sleep/CD/
Insideout Records 0506472 Germany 2013

Spock´s sú moje "koníky", takže na novinku som bol riadne zvedavý. Odchod speváka a muzikanta formátu Nick D'Virgilio zo skupiny vyvoláva oprávnene viacero otáznikov. Bicie Jimmyho Keegana som videl na koncerte, náhrada bez obáv! Spev, hlavný otáznik! Skupina angažovala Teda Leonarda, voľba sa podarila. Nayše Ted sa zapojil do tvorby skupiny aj autorsky. Možno sú paradoxne takéto personálne zmeny na osoh/nielen tu/. Skupina sa výrazovo máličko posunie a oživí sa jej prejav. Napadá ma príklad, povedzme Sagy, po odchode Michaela Stadlera nahrala s Robom Morattim skvelý album The Human Condition, ktorý sa mi páči viac ako ďalší s navrátilcom Stadlerom 20/20.

Nováčik Leonard sa ako autor predviedol v úvodnej Hiding Out, je to Spock´s, pekná melódia a inštrumentácia. Alan a Ryo ju vyšperkovali skvostnými sólami.
I Know Your Secret, Merosova skladba s výraznou basovou linkou, podporovaná bohatými hudobnými obrazmi z kláves. Alan sa opäť pohral s gitarovými "krabičkami" a vydoloval zo svojho Fender Stratocastera úžasné zvuky.
A Treasure Abandoned, jemná flauta v úvode naznačuje, že pôjde o citlivú záležitosť. Nasledujúca krásna melódia a jemný spev to potvrdzujú. Zhruba v polovici skladba naberá monumentálnu podobu s istou dávkou pompéznosti, pekné vygradovanie.
Submerged, ďalšia Leonardova skladba, tento krát pomalšia, s jednoduchšou inštrumentáciou. Ale krásny melodický refrén ťahajúci sa do výšok, ten stojí za to!
Afterthoughts, ako spoluautor je uvedený hosť skupiny, jej bývalý zakladajúci člen Neal Morse. A je to počuť, hlavne v jeho typických vokálnych "prekáračkách" a niektorých klávesových partoch/ a la starý Spock´s/. Hlavne tie prekáračky by som s ľahkosťou oželel.
Something Very Strange "spáchal" ich dlhoročný spolupracovník J. Boegehold. Kozmický úvod s použitím vocoderu prechádza do spievanej časti, s peknou melódiou. V nasledujúcej excelujú so svojimi nástrojmi Alan a Ryo Vo finále prichádza opäť trochu pompy, skladbe to sluší.
Bratia Morseovci sú autormi záverečnej, dvanásť minútovej kompozície Waiting For Me. Zhruba do polovice mi pripadá akási nevýrazná, potom ju zdvíhajú opäť majstrovské sóla gitary a kláves, zvyšujúce sa tempo a prechod do mohutného finále.
Záver. Spock´s Beard ustáli odchod spievajúceho bubeníka Nicka D´Virgilia so cťou, výber nového speváka Teda Leonarda sa podaril, do výrazu skupiny zapadol po vokálnej, aj autorskej stránke. Skupina nahrala kvalitný album, hodnotím 4 hviezdami.

reagovat

Na tento album som sa celkom aj tešil keďže predošlý počin X ma svojou kvalitou zaujal. Mne osobne viac reže tvorba Spock’s Beard po odchode Neala Morsea. Tentoraz ho pravdepodobne asi samotná kapela prizvala na skladateľskú výpomoc. Je otázne či to bol dobrý ťah, lebo predsa len Spock’s Beard ide svojou vlastnou cestou a nehľadí veľmi už na minulosť. Keď som prvý krát počul, že na miesto Nicka D’Virgilia prichádza Ted Leonard tak som pochyboval o správnosti tohto rozhodnutia keďže kapela Enchant, v ktorej spieval je štýlovo dosť odlišná. Po vypočutí tohto albumu je môj názor úplne iný a páni muzikanti zo Spock’s Beard opäť dokázali, že majú dobrý nos na spevákov.

Prekvapivo výborný štart Hiding Out je z pera Teda Leonarda a je vidieť, že si s kapelou sadol aj v skladateľskej rovine čo je dobrý prísľub do budúcnosti. Spevná melódia je vyšperkovaná kvalitnou inštrumentáciou. Energické sóla gitár a klávesov sú typickým dielom tejto kapely. Dave Meros sa výrazným spôsobom podieľal na predošlých albumoch a tak je škoda že tentoraz prispel len jednou, ale zato skvelou rýchlejšou skladbou I Know Your Secret. Ozveny basovej gitary sú jasne počuteľné a parádna melodická linka je presne to, čo očakávam od nich. Pomalší song A Treasure Abandoned je epicko-symfonický kúsok s ďalšou kvalitne napísanou melódiou. Okumotove klávesy sú proste úžasné a tu sa jeho talent uplatňuje v plnej sile. Pesničková Submerged svojou jednoduchosťou neurazí, ale predošlým trom skladbám sa rovnať určite nemôže. Afterthoughts nie je vôbec zlá, ale tie multi-vokálne aranžmány ala Gentle Giant sú naozaj nepodarené. Neal Morse bude asi stále tvrdošijne tvrdiť, že tieto veci vie robiť pričom tomu tak podľa mňa nie je. Po nej nasleduje vrcholný moment v podobe Something Very Strange. Je to inštrumentálny skvost s nemenej dobrou melódiou. Hlavné je však to, že má silný emocionálny dopad čo ju radí na čelo celej dosky. Spoločná skladba bratov Morseovcov Waiting For Me uzatvára album a dalo by sa povedať, že celkom úspešne. Evidentne sa trochu posnažili, lebo po melodickej stránke pôsobí príjemne a nenútene. Hlavný refrén sa dobre počúva a vypracované hudba s veľkolepým finále je už samozrejmosťou.

Bonusový disk nie je až tak úplne zanedbateľný keďže je to takmer pol hodina hudby. Prvý song The Man You’re Afraid You Are je trochu nudný a neprináša mi nejaké extra hudobné vyžitie. Zato Down A Burning Road je skvelá pomalšia pieseň. Nechápem prečo je na bonusovom disku, toto by sa určite nestratilo na hlavnom albume. Je to krásna emocionálna skladba s wishbone-ashovskými gitarami. Tretia v poradí Wish I Were Here je opäť nemastná neslaná vec a nápadovo ma tu nezaujalo skoro nič. Pesničková forma Something Very Strange je jednoducho skvostná a neviem či sa mi nepáči ešte viac ako hlavná verzia. Posledná Postcards From Perdition je prog/fusion inštrumentálka s nápaditým rytmickým spracovaním a efektnými klávesmi.

Album je hlavne v réžii Alan Morse/John Boegehold. Hlavne John Boegehold už neraz na predošlých nahrávkach dokázal, že je skvelý skladateľ a jeho vklad do Spock’s Beard je veľmi dôležitý. Chýba mi však silnejšia skladateľská pečať Davea Merosa a napr. taký Ryo Okumoto tu nemá žiadny svoj autorský príspevok. Pozitívum je opäť veľmi priestranný a silný zvuk. Má obrúsené hrany pričom nástroje znejú farebne a harmonicky. Výkon Teda Leonarda je kvalitný a svojim spôsobom osviežil hudbu tejto kapely. Myslím, že tento album spĺňa nároky kladené na ich hudobnú produkciu. Nepovažujem ho však za zásadný, skôr je takým premostením do novej budúcnosti a bude zaujímavé sledovať kam sa budú uberať. Stále sa im totižto darí vyrovnať sa s odchodom speváckych osobností. Spock’s Beard je silná kapela, ktorá bude aj napriek nepriazni osudu nahrávať ďalšiu kvalitnú hudbu.

reagovat

catcher @ 13.03.2013 17:18:30
Taky jsem byl na tohle album zvědav, i když ta 'klasická' doba kapely s Nealem za kormidlem je už pryč...
První dojmy jsou velice dobré, např. 'A Treasure Abandoned' nebo 'Waiting for Me' (s patrným vkladem Neala)jsou brilantní progrocková čísla.

zdenek3 @ 24.04.2013 21:00:28
Já jsem byl na poslední výtvor mých oblíbených Spocků docela zvědav co přinese změna zpívajícího bicmena za dva nové členy.
Poslechl jsem si celé album dvakrát po sobě a nejsem si tedy vůbec jist, zda se k němu ještě někdy vůbec vrátím. Spíše ne, neb je dost lepších a zajímavějších alb, která si pustím i mnohokrát.

Prostě za mne s bídou 2*.