Jeseter - Proměna (2012)

Prostorem se právě začíná linout hudba, u které se dá klidně meditovat. Citlivě vystavěné klávesové plochy jsou protkané rozloženými akordy a kytarovými tématy, jež ukazují neoddiskutovalné skladatelské schopnosti Jana Gajdici. Motivy se mění, ale koncept zůstává stále stejný. Hudba nádherně vyjadřuje děj celého opusu, který pravděpodobně popisuje proměnu člověka (dospívání?) a jeho snahu stát se někým jiným, jak koneckonců sami můžeme slyšet... Žádné ohrané klišé, ale vskutku originální ztvárnění zajímavého konceptu. Dramatické zvraty, kde se mění tempo a hudebníci exhibují se svými sóly, střídá refrén a opět silně melodické zpívané pasáže. Robert Hejduk a Jan Gajdica pak překvapí s malým disharmonickým motivem, který rozvíjí až do mírně gradující synťákové plochy. Pak příchází typické „stá – á – á – át...“ a tklivě znějící kytarové sólo, jež v mnohém připomíná Davida Gilmoura. Piano jemně nastiňuje další část, pak se přidá i akustická kytara a ženský vokál. Každá stopa má v nahrávce nezaměnitelné místo, což má za následek to, že vše šlape jako hodinky a nic nikde „nevyčnívá”. Meditativní nálada se vrací a opět můžeme být svědky dalšího zvratu. Vlastně několika zvratů. David Tobiasz se svým hlasem vpluje do skladby a prezentuje velmi kvalitní text, stejně tak dále kouzlí i se svými kytarovými vyhrávkami. Baskytara hraje skvěle poutavé linky, občas dosti komplikované, ale vždy tvoří bezproblémovou rytmickou oporu. Vracíme se k ústřednímu motivu a přes perfektně zvládnutou unisonovou gradaci opět slyšíme ty – pro někoho možná až patetické – citlivé kytarové tóny, jež si pak vezme „na milost” Robert Hejduk se svými klávesami, aby načal „nový den a nový čas”. Davidovi výborně všichni sekundují s výtečně proaranžovanými party. Následuje další kytarové sólo, za které by se ani Steve Howe nemusel stydět. Konec. Již první skladba představuje naprostý vrchol alba a můj pocit, že těch 20 minut je ukrutně málo, jen tak nemizí... Toto je zkrátka hudba, která mě baví. Od začátku až do konce. Ještě že se Jeseter neohlíží na nějaké „hitové ambice”, které skladba bezesporu má, protože to by asi následoval „ořez” celého opusu na tři minuty. A to by si nikdo nepřál... Dlužno říci, že Proměna za své kouzlo vděčí mimo jiné také pečlivě vystavěným vokálům.
A je to tu. Začíná V zahradách stromů. Oproti Proměně citelně méně komplikovaná skladba, ale i tak velmi působivá – vícehlasy dělají své. Rozvleklejší tempo přidává pocit „vzdušnosti”... a hned se to, chlapci, rozhodli změnit. Exploze všech možných – pro někoho možná opět trochu patetických, pro mě však vůbec – motivů, které se různě přelívají a tvoří sugestivní, umělecky bohatý obraz. Jak to V zahradách stromů začalo, tak to i skončilo... za zvuku akustické kytary. Ovšem svěřené tomu správnému člověku.
Dramatické piano otevírá V baru Tam na předměstí a společně s baskytarou navozuje výbornou atmosféru. Každý tón je promyšlený, má přesně stanovené místo. Bicí Lukáše Krejčího pak výborně pomáhají s vytažením důrazů. Nyní se ve skladbě dostáváme dál, k explozi klávesových a kytarových vyhrávek, které společně žijí v bezchybné syntéze. Zkrátka si rozumí. Piano a David citlivě vykreslují sloku, aby se pak mohli přidat další instrumentalisté. Tato skladba mi velmi připomíná brněnské Synkopy a Blue Effect, už jen těmi neskutečně propracovanými zvraty, které má „na svědomí” Jan Gajdica s kytarou a Robert schovaný za klapkami svých klaviatur. Refrén se pak nese ve zvukově nabaleném duchu, kdy je výsledný sound opravdu hutný.
Následující skladbě Milovník života pak velmi přidaly houslové party Daniela Tlolky, jež se do Jeseteří hudby neobyčejně hodí. Text je – a že to není překvapivé – opět kvalitní, a domnívám se, že i nějaké ty metafory by se tam mohly najít. Nicméně se jedná o další nesmírně kvalitní kousek na albu, kde jsou docela čiré aranže a člověk se může zaposlouchat, do čeho zrovna chce. Milovník života byl první ze dvou bonusových tracků, přestože si myslím, že alespoň ten by se do koncepce alba svým vyjádřením ještě vešel. Pokud jde o zachování klasické „vinylové” stopáže, tak tomu pak rozumím.
Šepot, jehož sdělení jsem nikdy nijak nezkoumala, to se přiznám rovnou, otevírá 2. bonus – skladbu s názvem Homunkulus. Temný úvod předznamenává jistý obrat, jenž mi zvláštním způsobem připomíná ranou tvorbu jistého seskupení jménem Emerson, Lake & Palmer. Náhoda? Možná. Pak se hudba ovšem přeorientuje v až hard rockový kousek, kde jsme sice klasicky opět v „těžším” rytmu, ale kytary tu ... prostě riffují. Klávesy pak zajímavým způsobem „předělují” skladbu v progresivní změť nápadů. Zajímavá kompozice, říkám si. Na jednu stranu přímočarý chytlavý refrén, na stranu druhou pak posluchačsky náročná prostřední část. Patrně to byl záměr. Jinak si to vysvětlit neumím.

Toto byl prosím Jeseter a jejich Proměna. Co k tomu říct... Když dáte dohromady výtečné muzikanty s výtečnými schopnostmi, výtečným vkusem a výtečnou vlastní tvorbou, nemůže vzniknout nic jiného než výtečné album.
Narozdíl od spřátelené skupiny Kazachstán, Jeseter si v sobě nese více z moravských Synkop. Myslím, že Oldřichu Veselému by se toto album velice líbilo. I když se tady Jan Gajdica se svou kytarou objevuje více než často, v lecčems mi Proměna přecijen připomíná jedno z nejlepších československých art rockových děl, Sluneční hodiny. To už ale nechám na posouzení jiných.

Závěrem chci říct, že tak pěkně stylizovaný digipack už jsem dlouho neviděla. Snad jen u minimalistických Kazachů.

Výborná deska!
reagovat

Mayak @ 19.06.2013 18:55:31
...skvelé, Kristýnko :-))) veľmi milá recka,... si proste zlatíčko :-)

Brano @ 20.06.2013 06:31:37
Áno,Kristínka je veľký talent.

alienshore @ 20.06.2013 19:25:30
pripojím sa tiež, Kristýna skvelo ovláda popis jednotlivých skladieb a evidentne si dáva záležať na svojich recenziách :-) ... pekné čítanie naozaj a som rád že podporuješ vašu domácu scénu, ktorá si to určite zaslúži ...

Kristýna @ 07.07.2013 16:44:22
Opožděne všem děkuji za reakce! :-)

alienshore: Souhlasím, naše scéna si to zaslouží. Škoda, že si to neuvědomuje více "progrockerů".

alienshore @ 07.07.2013 18:05:20
Krystína, progresívny rock je menšinový žáner a aj ním ostane ... ale prežije vďaka takým nadšencom ako si napr. aj ty :-), ktorí budú propagovať či už písomne alebo slovne všetko čo je kvalitné ...

kaktus @ 15.01.2014 10:03:13
TKristyna-ProgArchives***** = Kristýna-Progboard****?
Jestli ano, tak fajna recenze na progarchives - jednoduchá, odkaz na inspirace.
Já zatím nemám naposlouchany, ale 1.skl.- Proměna je dobrá, ale bonusy jsou mínusy.

Po viac, než štyroch rokoch vydali ostravskí art rockoví matadori JESETER svoj druhý regulárny album, ktorý je viac, ako plnohodnotným nasledovníkom ich prvotiny „Slavnost pro jednoho!“ a ktorým definitívne potvrdili, že moravská scéna, rešpektujúca tradície legiend, ako boli (a sú) SYNKOPY Oldřicha Veselého, či BLUE EFFECT Radima Hladíka (v jeho art – progovej ére), ale hlavne slovanská odpoveď na najvýznamnejšie obdobie tvorby legendárnych britských YES sa vydarila nad všeobecné očakávania...
Predsa len, ak kapela na skutočne chudobnom, česko-slovenskom progresívne rockovom poli vydá nečakane sľubný prológový počin, zvedavosť, čo príde potom, je pochopiteľne nadštandardná ... a pravdu povediac, prvé kontakty s albumom „ Proměna“ boli vo mne rôznorodé, aj keď filozofia a koncept albumu mi boli vopred ... jasné.
20 - minútový epický kolos, a dve ďalšie chronologické kompozície evokujú spôsob, akým vydávali dve svoje najväčšie perly (Close To the Edge, Relayer) YES v ranných 70. rokoch, keď stopáž vinylových placiek zriedka presahovala 40 - minútovú dĺžku. Dodatkové, či bonusové skladbičky viac - menej dopĺňajú istú efektívnu využiteľnosť kompaktného nosiča na únosnú mieru, aj keď konečný rezultát to môže subjektívne ovplyvniť u každého inak.
Titulná „ Proměna“ pozostáva formálne z troch častí a predstavuje to, prečo ľudia, ako som aj ja, doslova prepadli kedysi ešte termínu art rock tak, ako narkoman svojej droge. Dodnes som ochotný ísť s kýmkoľvek do verbálneho stretu a tvrdiť neochvejne, že nie krátky a chytľavý „popový“ song je zmyslom skutočnej Hudby, ale rozsiahle, variabilné dielo, plné emócií, dramatických zvratov a komplikovaného členenia. Pri každom prepočutí tohto, klasického artrockového eposu som si plasticky predstavoval najmä Honzu Gajdicu, ale aj Roberta Hejduka, ako si plnia jeden zo svojich, možno aj životných snov - vytvoriť niečo, ako je „Close To the Edge“, či „Gates Of Delirium“, alebo ktorákoľvek zo štyroch kompozícií z dvojalbumu „Tales From Topographic Oceans“. A ono sa to podarilo !
Konštrukčne a inštrumentálne yesovská (gitarové pasáže evokujú - samozrejme Steve Howe-a), no spevnosťou slovanská suita sa dá prirovnať z regionálneho aspektu snáď len k tomu, čomu sa venovali kedysi, v čase svojho najväčšieho kompozičného rozmachu poľskí SBB. Široká škála melodických nápadov, riffov, protirytmov a zvratov, umne a šikovne prepojených, dáva tejto megakompozícii status niečoho, čo sa v tomto teritóriu (prog)rockového sveta deje skutočne veľmi výnimočne. Skladateľský a autorský Opus Magnum v doterajšej tvorbe Jana Gajdicu. Aj textová zložka, pojednávajúca o túžbe muža, zmeniť zásadne svoj život, smerovanie a mentalitu pridáva na istej snivosti a tajomnosti a vyjadruje istý optimizmus vo vlastnom smerovaní na životnej Ceste ...
Výraznou zložkou je aj precítený a často dramatizovaný spev Davida Tobiasza a jemné vokálne vsuvky hosťujúcej Pavly Míčkovej v záverečnej tretine suity. Globálna klávesová kulisa ale aj časté nosné plochy, v podaní Roberta Hejduka razantne gradujú dynamiku a prirodzené art rockové plynutie kompozície k finálnemu vyvrcholeniu.
Skladbička „V zahradách stromů“ začína pokojne, akustickou gitarou, ale postupne v strednej pasáží inštrumentálne graduje , aby sa v závere opäť stíšila do atmosféry a polohy, v akej sa rozbiehala. Autorsky je to produkt celej kapely.
„V baru Tam na předměstí“ je mimo titulného eposu najvýznamnejšou skladbou na albume a spoločným dielom tandemu Hejduk/Gajdica. Dominujúca inštrumentalita, striedanie pasáží s klasickým klavírom versus syntetické klávesy, dofarbené gitarou, ale aj výrazné vokálne časti, s filozofujúcim textom muža s neproduktívne ubiehajúcim životom, pretekajúcim mu pomedzi prsty ...
Bonusová, sarkastická štvor-minútovka „Milovník života“ je skôr vtipne a textovo sebakriticky ladená pesnička, ktorá by sa iste nestratila ani v produkcii ľubovoľného, komerčnejšie ladeného rádia.
Druhý bonus albumu „Homunkulus“ je vyložene hard rocková záležitosť, aj keď stredová vsuvka s citovanou výpoveďou a klávesovými variáciami jej dáva predsa len punc vyššej poslucháčskej náročnosti. Skladba bola natočená ešte na jar 2010, teda vyše dva roky pred majoritnou a nosnou časťou albumu a kompozičný a aranžérsky posun predošlých skladieb a tejto bodky na albume je celkom evidentný.
Oproti prvému albumu JESETER „Slavnost pro jednoho!“ kapela evidentne vyzrela vo všetkých faktoroch, skladateľsky, aranžérsky, kompozične a nepochybne aj hráčsky. Jedinou personálnou korekciou je výmena na poste bubeníka, keď Viktora Doričáka nahradil Lukáš Krejčí.
Keď na jar v roku 2009 hrali v Ostrave JESETER spoločne s poľskými progermi QUIDAM a AFTER, Maciej Meller, gitarista vo svete vysoko rešpektovaných QUIDAM sa vyjadril o hudbe JESETER, že niekto podobne hrajúci na veľmi bohatej prog rockovej poľskej scéne vlastne ani nie je. Iste mal pravdu, dokonca v podstatne širšom kontexte. Kombinácia prvkov inšpirácie YES a art rockovej hudby moravských a českých kapiel zo 70. rokov je výnimočná a ojedinelá. Paradoxne stále progresívna hudba, ale akoby aj z konzervatívnej, ale zásadnej a pritom rokmi overenej škatuľky, či priehradky.
Páni z kapely JESETER majú byť na čo hrdí....sú totiž jedineční...

reagovat

Jarda P @ 01.03.2013 06:24:28
Proměnu jsem slyšel zatím jen jednou, ale chytla mě na první poslech. Myslím, že se jedná o kapelu, která u nás nemá srovnání. Vřele doporučuji všem milovníkům progrocku, Mayak to popsal bezchybně.

Mayak @ 01.03.2013 13:21:40
...ďakujem, Jardo :-)

Snake @ 01.03.2013 18:21:27
Pěkně napsané,zaujalo mne to.Pár skladeb jsem si pustil na Bandzone,ty ale s materiálem na Proměně asi
moc společného nemají.Před rokem jsem si koupil dvě cédéčka zpřízněných Kazachstán a to je fajnová muzička..

PJG @ 01.03.2013 18:57:58
Ukázky z Proměny jsou na stránkách >> odkaz

PaloM @ 01.03.2013 19:11:35
Priatelia, keby ste poriadne čítali Progboard, natrafili by ste na môj niekoľko týždňov starý odkaz, že kompletný album vo výbornej kvalite si môžte vypočuť na progstreaming.com >> odkaz Zarazila ma kvalita skladieb, a tak vďaka aj Mayakovi za postrehy a pripomienku dobrej hudby.

PJG @ 07.03.2013 12:11:34
Taková malá domů,Jeseter začíná fungovat i na Progarchives, >> odkaz
tak když se nějaký progrocker odváží napsat, recenzi (anglicky), či jen tak přidá rating bude odměněn za dobře vykonanou práci a to není málo.