Kazachstán - Bojím se bát (2008)

Kazachstán síce ešte nemá nejakú siahodlhú diskografiu za sebou, ale ich tvorba je hneď od začiatku na svoje pomery veľmi vyzretá. Nehanbia sa sami nazvať svoju hudbu ako art-rock či progresívny rock, čo si na nich veľmi cením. Ich prvý mini-album "Bojím se bát" musí naplniť nadšením tých, čo so slzou v oku spomínajú na kapely ako Blue Effect či Pink Floyd. Líder a hlavný skladateľ Robert Hejduk má príťažlivý autorský rukopis a ako gitarista je značne ovplyvnený českou gitarovou legendou Radimem Hladíkem. So cťou vzývajú minulosť a rovnako vkladajú do hudby aj svoj tvorivý potenciál, ktorý nie je vôbec zanedbateľný. Naopak si myslím, že v budúcnosti môžu prekvapiť skutočnými skvostami na českej progresívnej scéne. Zaujímavou persónou je taktiež spevák a výtvarník v jednej osobe Alan Grezl. Na to, že sám seba nazýva introvertom je jeho vokál expresívnym prvkom v skupine Kazachstán. Dokáže príjemne pohladiť, ale aj podráždiť a to je (podľa mňa) aj pravým poslaním skutočného frontmana.

Nerád by som prirovnával kapelu k známym progresívnym formáciám, ktoré spájali husle a progresívny rock, no myslím si že v tomto prípade budú niektorí fanúšikovia nepochybne nadšení. Tento nástroj dáva hudbe väčšiu pestrosť, vyváženosť a hlavne dušu. Ďalším zaujímavým faktorom pre mňa je striedanie akustických a elektrických zvukov, ktoré znejú dokopy harmonicky a precítene. Samostatnou kapitolou sú určite texty Jaroslava Žilu. Nesnažím sa ich pochopiť, ale majú celkom dômyselnú stavbu a používajú inteligentné slovné obraty. V spojení so šikovne naaranžovanou hudbou tvoria kompaktný a hlavne pôsobivý celok.

"Introdukce" je klasická ouvertúra obalená do klávesových zvukov. Hneď na to nadväzuje "Hadí mléko" s výborným textom a rovnako ohnivo je podoprená prog/jazzovou hudbou v strednom tempe a husľovými vyhrávkami. Pocta ich rodnému mestu mohla dostať len jeden názov a to "Ostrava". Tu je podobnosť ku gitarovej hre Radima Hladíka až kontaktne blízko. Imponuje mi prelínanie blues-rockových verzií s vyložene melodickými plochami. Je to krásne spojenie a ešte krajšie vyznanie nielen svojmu mestu, ale aj významnej českej skupine Blue Effect. Titulná skladba "Bojím se bát" začína jazz-rockovo a Grezl využíva aj jazzový spôsob spevu tzv. sketovanie. Prekvapivo sa to pomaly presúva do pochmúrnych nálad a celkom osviežujúco padne flauta (kaval) alebo aj akustická gitara. Za ďalší sedem-minútový (a posledný) song "Za čtyři rohy" by sa naozaj nemusel hanbiť ani sám veľký Radim Hladík. Harmonicky dokonale zvládnuté pasáže sú jednoducho nádherné a je to taká prog-rocková perla, ktorá sa na konci tohto diela náramne hodí.

Album má jednu chybu a to takú, že trvá len pol hodinu. Za ten čas však stihli chlapci z Kazachstánu povedať svojou hudbou to podstatné. Emócie počujem hádam z každej noty, ktorú vykúzlili páni muzikanti zo svojich nástrojov. Hudba aj zvuk pôsobia veľmi profesionálne a oceňujem ich prístup, ktorým sa snažia zaujať prog-rockové publikum. Kazachstán je vyrovnaná a silná kapela, a aj tento debut je odrazom ich vnútornej pohody a harmónie. Cítiť to aj z aranžmánov, ktoré majú ten správny súzvuk a ladnosť tónov. Je to znamenitý začiatok v kariére tejto skupiny a Kazaši potvrdili svoju vysokú úroveň hneď nasledujúcim albumom V hrudi pták.
reagovat

Snake @ 10.05.2014 14:45:10
Jojo, pěkná deska a nic na tom nemění ani fakt, že jsem jí lípnul "jenom" tři hvězdy. Škoda jen, že cd není lisované. Nezbyde než doufat, že hrát vydrží hodně, hodně dlouho...

zdenek2512 @ 11.05.2014 04:44:09
Ahoj Slavo, loni jsem si koupil obě dvě jejich desky a když jsem si to doma pouštěl, tak se to líbilo i manželce. Nejen hudba, ale i texty jsou prima. V hrudi pták je mírně lepší, ale obě jsou ve své kategorii na tuzemské scéně to nejlepší, co si můžeš poslechnout. Díky za recenzi a připomenutí velmi dobré kapely, která by vynikla i na evropské scéně. :-)

alienshore @ 11.05.2014 09:07:31
Ahoj Zdeněk. Určite s tebou súhlasím, dúfam len že im to spolu vydrží čo najdlhšie a budú pribúdať aj ďalšie kvalitné nahrávky od nich.

Snake @ 11.05.2014 17:14:41
Hehe, při dnešním poslechu znova všiml jsem si takové "blbůstky". Nepřipomíná vám vzdáleně splašená instrumentální vsuvka ve skladbě Ostrava , čas 3:57 - 4:23, hudbu z filmu "Jáchyme, hoď ho do stroje" ? Mě pokaždé, když to slyším...S ohledem na text si říkám, jestli to nebyl úmysl ? Kdo ví...

Vzhledem k tomu, že už mám tvorbu skupiny Kazachstán zmapovanou poměrně dobře, nezbývá mi, než napsat krátkou recenzi na jejich debutové album Bojím se bát. Už jen proto, že je to deska, která mě osobně neobyčejně oslovila, by byla škoda vám ji touto formou alespoň krátce nepředstavit.

Album začíná atmosférickou klávesovou Introdukcí, po níž následuje kytarová exploze ústící ve skladbu Hadí mléko. Počáteční wah-wahové akordy připomínají novovlnný Pražský výběr (a ve skladbě je možné podobné „výběrovské“ záblesky zaslechnout častěji), ale pak už jsme opět u typického stylu této ostravské partičky. Souhra houslí Vladislava Georgieva a kytar pánů Hejduka a Grezla je opravdu výborná. Když k tomu přidáte solidní rytmickou složku a expresívní zpěv, vznikne ... vznikne po Kazašsku dobrá, a to opravdu velmi dobrá, skladba. Baskytara zde slouží perfektně, pěkně podbarvuje houslová a kytarová preludia. K vyzrálému a svým způsobem i svéráznému projevu této kapely připívá atypicky položený text.
Ostrava začíná jako typické art rockové opusy tuzemské scény – odkaz na Blue Effect, ať už záměrný či ne, je zcela patrný – a k podobnému feelingu se často vrací. Kytary občas rockují, občas přenesou a rozvíjí motivy až do jazz-rockových výšin, a k tomu všemu jim sekundují originálně položené housle, bez nichž by byla hudba Kazachů o moc chudší. V Ostravě si každý najde to své, ať už jsou to spletité progresivní motivy, nebo přímočaré blues-rockové riffy. Důmyslně zaranžovaný kousek prokládají jemné rozklady akustické kytary a vše je, jak má být. Všechny party do sebe pěkně zapadají a dohromady vytváří mozaiku toho nejlepšího současného art rocku, jaký lze na naší scéně najít. Tahle hudba mě baví. A jde vidět, že i pánové mají k Ostravě (a teď mám opravdu na mysli to město) podobně pozitivní vztah jako já.
Titulní Bojím se bát nabízí vskutku libé tóny flétny kaval, jež u českých kapel, přiznejme si, nejsou moc obvyklé, a s pomocí kláves a perkusí přináší krásně zadumanou, až meditativní náladu. To se mění s příchodem sloky a prezentací textu Jaroslava Žily, který do hudby z autorské dílny Roberta Hejduka vnesl cosi kouzelného, více než elegantního a poeticky přesyceného. Jednotlivé motivy a témata se mění s naprostou lehkostí, bez jakéhokoli nuceného kalkulu. Klasicky si zde pak Robert Hejduk střihne kytarové sólo. Bojím se bát je skladbou skutečně progresivní, a to v tom nejlepším slova smyslu. Zachovává vše, co se od tohoto žánru vyžaduje... a vlastně přidává i něco navíc.
Následující Za čtyři rohy považuji za harmonicky nejbohatší a zároveň jednu z nejsilnějších skladeb na albu. Silná melodičnost se pojí s výraznými motivy a nepatrnými tématickými proměnami, které jsou zde provedeny opět s úplnou lehkostí. Obzvláště se mi líbí ten „předěl” v půlce skladby a následné rozvíjení hlavního kytarového motivu. Decentní klávesy, které nahrál Robert Hejduk, se mi jeví přiměřené podílu ostatních stop.
Je důležité zmínit, že album končí prakticky stejně, jako začalo. Do Introdukce si tedy pánové pro efekt vypůjčili vlastní motiv ze Za čtyři rohy.

Ten progres je tam znát, opravdu ano. Narozdíl od spřízněných Jeseter ale není tolik do uší bijící. Přestože toto album nemá slabší místo, je vyrovnané a – nenalhávejme si nic – neoddiskutovalně nadprůměrné (vzpomeneme-li si na některé výplody současné české scény), svou finální hudební polohu si Kazachstán našel až na následující desce V hrudi pták, která má ambice na to stát se jedním z klenotů tuzemského art rocku. Bojím se bát bylo spíše jen takovou předzvěstí toho, kam se bude kapela v budoucnu ubírat...
reagovat

Mayak @ 26.07.2013 04:21:40
... heeeezky, Kristýnko ...
... na "Bojím se bát" som mal kedysi, tesne po vydaní písať recenziu, aj na prosbu Richarda Witteka, veľkého kámoša a propagátora Kazachstanu i Jeseteru ... ale bol som proste lenivý, písať o minialbe....
Díky za ostravskú (art)rockovú scénu, aj za seba :-))