Lee, Geddy - My Favorite Headache (2000)

Album pro fajnšmekry? Pokud ho sháníte tak ano. Pokud ho posloucháte...tak možná taky, ale hlavně album pro pravé a oddané fanoušky Rush. Pro tentokrát jsem si schválě přečetl recenzi mého předchůdce (prvotně jsem příliš nedoufal že toto vlákno zde bude zastoupeno) a nelze než nesouhlasit, hlavně s tvrzením, že si lze tuto nahrávku plně představit jako součást diskografie kapely samotné. Je jasné že chtěl Geddy stvořit desku odlišnou od svého domovského působiště, nevím jak pro něj, ale pro nás, věrné jeho stoupence, díky bohu že se to až tolik nepodařilo:-)

S titulní skladbou jako by se navazovalo na alba Counterparts a Test for Echo, zprvu trochu více modernějšího elektro vyznění, v refrénu už ale slyšíme klasický komoziční styl.S druhou příchozí se už pohybujeme v blízkosti Rush. Naprostá laskomina je třetí Window to the World- má geniální melodii, součástí skladby je tajemné předivo akustik, klasická kytara, skladba je neuvěřitelně bohatá, ale ne přeplácaná. V podobném, přesto smutnějším duchu se pokračuje i ve čtvrté Window to the World. Do tranzu mě přivádí šestá The Angels' Share- kde na sebe Ben Mink strhává pozornost nejen jako skvělý kytarista, ale i jako hráč na violu, tryská tu zvláštní melancholie a energie skladby mě naprosto strhává, chce se mi brečet. Alba z 96- se dotýkáme v Home on the Strange, více takových skladeb na něm, rozhodně bych neprotestoval. Prostřednictví baladická Slipping- se přenášíme do blízkosti Presta, zde kytara s klavírem fungují vedle sebe jako nerozlučná dvojice, nad nimi poletuje Geddyho skvostný vokál, na velice podobné vlně se odvíjí i další, klidnější Still. Závěrečná Grace to Grace- odsýpá v rychlejším tempu,jejím prostřednictvím se s albem loučíme, ovšem po vstřebaní všech zde zastoupených elementů, máme velikou chuť si ho vzápětí pustit znovu. Může být lepší reklama pro tak kvalitní muziku?

Tohle není obyčejná bokovka, je to album stojící pevně na svých (Geddyho) nohou, s velkou výpovědní hodnotou a slohově velmi rozmanité. Prostě skoro Rush :-)
reagovat

Myšák @ 03.02.2021 06:54:45
Můžete mně někdo vysvětlit, jak je možný, že takovej skvost tady má jen dvě recenze a ještě k tomu přes pět let starý? A klasičtí Rush maj přerašovaný. Copak musí kvalitu nutně přinášet jen zavedená značka? Copak tohle nejsou Rush? Celkem by mě zajímalo, kolik přívrženců Rush tuhle atomovou nálož vůbec zná? To je pořád řečí o přehledu a když přijde řeč na sólové desky, všichni najednou mlčí. Vřele doporučuju všem neználkům k posouzení.

vmagistr @ 03.02.2021 07:33:45
Myšák: Budu parafrázovat jedno ze Tvých vyjádření pod poslední sólovou deskou Stevena Wilsona a zeptám se tě: "Kam se poděl Tvůj nadhled a ochota akceptovat svobodné rozhodování místních posluchačů, o čem budou psát a jaké desky recenzovat?" Leeovu sólovou desku tu jistě zná více lidí, jen zkrátka neměli potřebu se k ní vyjadřovat.

Jako moderátor bych Tě chtěl požádat, abys v diskusích tolik "netlačil na pilu". Co je pro Tebe skvost, jiného zaujmout vůbec nemusí. A už vůbec není žádoucí hodnotit tu osoby dalších přispěvatelů. Díky za pochopení.

Myšák @ 03.02.2021 11:01:18
Dopisovatel PaloM jde do konfliktu dost často a naprosto zbytečně. Ověřil jsem si to z různých reakcí. Geddyho deska skvostem prostě je, to snad musí uznat i slepý. To mě nikdo nevymluvíte.

PaloM @ 03.02.2021 15:25:49
Konflikt sa práve snažíš vyvolať ty. Vidíš tu pod recenziou moju reakciu?? Žiadna nie je, tak čo vyrývaš.

To tvoje jedení do konfliktů sú moje kritické hodnotenia buď albumu alebo recenzie, ak mám odlišný názor, na to mám právo. Ak máš problém, tak ma ignoruj a nesnaž sa ma očierňovať.

PaloM @ 03.02.2021 15:27:40
Pozerám, že ide o recenziu spred 5 rokov. Myšák tu šmejdí jak Stb a pátra, čo kto kedy napísal 😂😂😂

steve @ 04.02.2021 06:44:37
Pokud by ta deska vyšla jako regulérní Rush, mohl být dnes stejně slavná jako třeba Test for Echo. Tak se z ní stala záležitost jen pro fajnšmekry.
Palom ty seš tak nepříjemnej člověk. Přestaň si tady hojit komplexy.

Tento album pomohol fanúšikom Rush preklenúť hluché obdobie po roku 1996. Geddy Lee sa na tomto svojom sólovom albume ako tak snažil vyhnúť hudobnej koncepcii Rush, ale nepodarilo sa mu to už tak celkom lebo stále je cítiť rushovský esprit, samozrejme vďaka jeho charizmatickému spevu. Po zvukovej alebo hráčskej stránke tu nie je čo vytknúť a hudobníci tu predvádzajú nenápadné muzikantské majstrovstvo.

Titulná skladba nemá svojim vyznením ďaleko od King Crimson hlavne v samotnej inštrumentácii. Výborná melódia je pre Geddyho typická aj s jeho farbistými emocionálnymi linkami. Po skvelom a hlavne energickom štarte nasleduje The Present Tense, ktorá už je ďaleko lyrickejšia. Po jemných verziách nastupuje silný otvorený refrén, ktorý je sprevádzaný akustickými aj elektrickými gitarami čo v mnohom pripomína Rush. Moja obľúbená Window To The World je doslova nadýchaná krásnymi melódiami. Hudba je ako jedna báseň a je to samá harmónia. Trochu smutnejšia Working At Perfekt zasahuje plnou silou v citlivom refréne, ktorý je doplnený aj o orchestrálne aranžmány. Elektronickými prvkami nasiakla Runaway Train nestráca svoj rockový feeling a je tu zase ten geniálne jednoduchý refrén, ktorý sa prihovára priamo do duše. To čo som miloval na Rush bolo presne to, keď to vyvrcholilo takýmito úžasnými melódiami. Akustická gitara otvára song The Angels' Share a tentoraz to má trochu jednoduchšiu pesničkovú formu s orchestrálnymi vsuvkami. V Moving To Bohemia si všímam výborné basové vychytávky a refrén predstavuje ďalší odpal do slastného sveta melódii. Bubeník Matt Cameron je tiež veľmi kvalitný hráč tak ako to dokazuje nielen v tomto songu, ale na celej ploche albumu. Groove nálada a aj rytmika sprevádza Home On The Strange, ktorá zaujme hlavne tvrdším inštrumentálnym spracovaním. Balady sa k hlasu Geddyho Lee veľmi hodia a presne taká je aj Slipping s úžasne znejúcim klavírom a silnou melancholickou melódiou. Ďalšia podobne ladená skladba je aj Still a o krásne emócie nie je núdza ani v tomto prípade. Tak ako sa album otvoril skvelou titulnou skladbou tak je rovnako uzatvorený ďalšou peckou Grace To Grace. Hitový refrén je z kategórie takých, že by som si to vedel kľudne predstaviť aj na albume jeho domovskej skupiny. Výborné gitary, skvelá melódia a úžasný koniec celého albumu.

Netajím sa tým, že ma tvorba kapely Rush od roku 1996 nejako neoslňuje. Geddyho sólový album bol pre mňa ako blesk z jasného neba. Viem si totižto túto nahrávku predstaviť ako štúdiový album samotných Rush a určite by to nebola nejaká priemerná záležitosť, keď by som k tomu pripočítal vklad skvelého bubeníka Neila Pearta. Som rád, že sa Geddy rozhodol toto svoje samostatné dielo vydať. Nič iné ako kvalitu som ani od tohto muzikanta nečakal a Ben Mink tiež pomohol tomuto albumu výrazným spôsobom. Dávam reálne krásnych 4,5 hviezdičiek.

reagovat

Kristýna @ 24.03.2013 20:22:54
Hmm, úplně bych na tohle album zapomněla. Před nějakou dobou - když jsem objevila pro mě naprosto ohromující zjevení jménem Rush - už jsem měla v plánu si ho sehnat, jenže z toho nějak sešlo.

Geddy je skvělý muzikant a žádnou průměrnou desku bych od něj nikdy nečekala. Díky za připomenutí!

alienshore @ 24.03.2013 20:49:04
Kristýna nechaj sa kľudne unášať hudbou skupiny Rush, tak ako sa to stalo mne v dobe môjho dospievania :-) ..., je fajn že postupne objavuješ poklady rockovej hudby, tak nech ťa to sprevádza čo najdlhšie :-)

martin69 @ 25.03.2013 09:51:23
Velmi dobré album. Líbí se mi, a to dost.