Discipline - Unfolded Like Staircase (1997)

30.07.2017 horyna | #

Není tomu tak dávno, co zde kolega Braňo připíchl recenzi na tohle album. Tenkrát jsem ho měl necelý půlrok objednané a pomalu nepočítal, že někdy vůbec dorazí. Objednávku jsem zrušil, ale bylo mi odepsáno, ať ještě vydržím, prý je právě na cestě. A skutečně, za pár dnů čtu informativní email, ve kterém stojí - Discipline jsou tu.

Uběhlo několik týdnů, během kterých se album Unfolded Like Staircase pomalu zotavovalo v domácí fonotéce. Průzkumná cesta do jeho hlubin dala zatraceně zabrat, ale počáteční chlad a vzájemný odstup časem přerostl v respekt a náklonnost.

Bylo by mlácením prázdné slámy, chvíli po dokonale detailně vykreslené Braňově recce, psát podobnou. Můžete mu věřit každé dobře mířené slovo, tihle Discipline jsou skutečně něco extra, ale určitě ne pro každého.
Maximální technická dovednost je podřízena muzikální stránce s důrazem na osobní kouzlo i potřebné citové zpracování posluchače. Účinné zbraně vytasili na svém druhém kotouči tihle rodáci z amerického Detroitu a v páté minutě skladby úvodní dokonce citují motiv podobný tomu hlavnímu, z písně Dance on a Vulcano, všichni snad víme od koho.

Ale ať jen nechválím. Unfolded Like Staircase je zatraceně těžký posluchačský oříšek. Řadím ho do společnosti s takovými těžko-rozlousklenci jako jsou například desky Stardust We Are od Flower Kings, Snow od Spock´s Beard, vedle stejnojmenného dvojalba Echolyn, či jejich glorifikované nahrávky As the World, nebo nedávno přijatých a dokola omýlaných posledních Edensong. Vedle Unfolded... působí ranní Van der Graaf, nebo neprodyšní Wettonovi King Crimson, jako vcelku povedená poslechovka.
Rozhodně je přínosem krájet album po skladbách. Jako na jedno z těžkých děl lze aplikovat metodu, kdy se posluchač v jednom dni věnuje pouze jedné písni a opakovaně ji poslouchá například 4x, 5x, aby se dala snáze zapamatovat.

V hudbě Discipline postrádám silnější a opakované, snáze zapamatovatelné melodie. Vše je podřízeno progrockovému veletoči a uragánu. Změny tempa a nahuštěnost různobarevných motivů v jednu skladbu, je natolik dominantní, že je opravdu přetěžké něčeho se přichytit a motivy si zapamatovat. Na takto obtížně pochopitelných dílech, jsou určitým vodítkem kratší písně, jenže ty nám Discipline jaksi zapomněli nabídnout. Jsou tu tři skladby přesahující hranici deseti minut a jedna jdoucí dokonce přes dvacet. Jenže právě tato předlouhá suita, je tou veskrz nejpozoruhodnější skladbou alba. Právě do ní naše parta propašovala fragmenty, které jsou pro lebeční závity snáz pochopitelné a vytvářejí svazek úhlednějších motivů, zlehounka vplouvající do přístavu zvaný mozek.

Kolega Braňo vynesl toto dílo až na samou střechu světa a přiroval ho k Mount Everestu progu. Jeho názoru si vážím a respektuji ho (vždyť on sám je mým dvorním dodavatelem progové a neoprogové muziky už řadu let a vypsat seznam, orientovaný se z jeho recenzní množiny, nebyl by zrovna malý :-). Zde ale stojím v první řadě oponentů. V kombinaci s porovnávaným Echolyn-ovským As The World, stojí Unfolded tak v třetí řadě (na mléko, nebo přesněji řečeno, na nějaký hodně tuhý, medový nápoj) a vedle obdivovaných děl progresivní kultury jako jsou Awake, Promised Land, Fear of a Blank Planet, Unfold the Future, ale třeba i Brief Nocturnes And Dreamless Sleep, nebo The World Is a Game (kapely si jistě odborník znalý progu dosadí sám), se tihle Discipline ztěžka prosadí.

Ale všeho dočasu, má známka 4,25 je přesto dost vysoká a pokud bude deska pravidelně rotovat v médiích ovládající soukromý posluchačův (můj) svět, věřím že ještě povyroste.
Jedno se totiž muzice Discipline upřít nedá. Přes věškerou neprodyšnost, je podprahová návyková složka rapidně vysoká a objevitelská činnost s ní spojená má slušně vysoké ambice.


reagovat

Brano @ 30.07.2017 12:27:28
Horyna:
Ďakujem,že ma spomínaš v Tvojej recenzii.Toľko pozornosti si snáď ani nezaslúžim :-).A že som roky Tvojim dvorným dodávateľom progu...tak to je pre mňa pocta,červenám sa až za ušami.Sú tu však oveľa väčší borci progu ako napr.Antony,Merhaut,Mayak...,ktorí majú neporovnateľne väčší prehlad o muzike ako je ten môj.

Tiež som sa touto muzikou doslova predieral ako cez nejaké husté krovie,dalo mi to dosť zabrať,ale chce to čas.Použijem to staré známe: tento album rastie každým ďalším posluchom.

oř @ 30.07.2017 13:29:55
Mladší bratranec poslouchá podobné techno-šílenosti už od školy a začátků Dream Theater. Sbírá Atheist, Annacrusis, Mekong Delta a končí s King Crimson. Kdysi dávno mě tohle cédo půjčil s tím, že jde o mistrovský kus. Poslechl jsem si ho jednou a vůbec nic. Napříště mu ho vrácím, ale on mě ho vnutil znovu, že mu musím dát další šance. Zkusil jsem podruhé, potřetí a výsledek byl pořád stejně nezáživný.
Proto se nad jeho vysokým hodnocením vždycky podivím. Jedinou výhodou oproti hore jmenovaným, je vcelku přívětivý vokál a odstarnění thrashových orgií. Připadal mě někde na půl cesty mezi rockem a metalem.
Stromovitý obal se povedl.

EasyRocker @ 30.07.2017 13:30:32
Horyna mi v podstatě opět mluví z duše :-) Tohle album, ani si nevzpomínám, jak moc jsem se na něj těšil, ale je to opravdu hrozně těžko poslouchatelné. Je to akademicky dokonalá hudba, ale ani po x-tém poslechu si nejsem schopen vybavit jednu jedinou melodii nebo moment, což se mi u hrdinů ze 70. let absolutně nestává - právě naopak. Echolyn jsou z podobného soudku, ale oni svou hudbu právě dostatečně, hlavně vokálně, odlehčili. Tohle je těžké sousto.

horyna @ 30.07.2017 15:51:26
Na obale není pouhý strom, kdo se zadívá pozorněji objeví...

PaloM @ 30.07.2017 18:32:27
fakt, akýsi ksicht či lebka? :-)

horyna @ 30.07.2017 18:45:51
A pro tento týden je vítězem PaloM a získává týdenní pobyt v tropickém pásmu Trenčín - Snina. Jasan, jde o lebku lebeňovitou.

horyna @ 30.07.2017 18:54:44
sory Palo, tento týden by sis ten pobyt už moc neužil, tak snad ten příští, už od zítra :-)

PaloM @ 30.07.2017 20:30:17
horyna, veľmi pekne ďakujem za výhru. Od pondelka si trópy hojne užijem v práci a ak budú pokračovať, tak aj dvojtýždenný pobyt :-) Do dovolenky, potom Vysoké Tatry.

northman @ 31.07.2017 04:57:52
Ta deska je skutečně výtečná, ale prosím tě nesrovnávej to s King Crimson a Van der Graaf Generator.

oř @ 31.07.2017 05:29:09
Nic jsem v tom nenašel a to jsem se několikrát snažil.

horyna @ 31.07.2017 12:12:53
oř: v šestnácti, sedmnácti, jsem prošel školou techno metalu a techno thrashe. Discipline nemají s tímto odvětvím, snad krom krkolomné hráčské techniky nic společného. Jak Anacrusis (solidní Manic Impression), tak Mekold Delta jsem poctivě počůval několik let. O druhých jmenovaných si myslím, že především na Kaleidoscope odvedli poctivý kus práce a hraje jim to skutečně výborně. Pro lidi, jež mají rádi techno metal (a co takoví Mordred?) a nevadí jim ostřejší hrany, jsou alba jako Principle of Doubt, nebo Dances of Death jako dělaná. Zpět k Discipline, jejich políčko leží na území prog rocku, na pilu přitlačí jen mírně a velice umělecky. To je jiná parketa.

northman: o srovnání jako takové s King Crimson a Van der Graaf Generator, mi vůbec nešlo. Ti leží úplně jinde, šlo jen o technickou stránku věci.

Brano @ 31.07.2017 17:06:25
Chlapi,robíte z toho moc vedu.Niektorá hudba sa jednoducho zapamätať nedá.Ako príklad uvediem Gentle Giant.Roky ich už počúvam a nepamätám si z nich nič,ale absolútne nič.A takých skupín je veľa,napr.Happy The man...

oř @ 31.07.2017 17:19:03
S nadpoloviční většinou Gentle Giant nemam sebevětší problém. Tam ty melodie jsou. Tady...

steve @ 31.07.2017 18:09:41
Po Octopus se v Gentle Giant orientuju, ale třeba Interviev a pozdní desky mě už splývají. Extrémě náročná muzika bývá neposlouchatelná, pokud si z ní nic nepamatuju, k čemu je to dobré?

EasyRocker @ 31.07.2017 18:15:37
Gentle Giant jsou při vší své náročnosti a výlučnosti pro mě mnohem přístupnější, mám-li srovnat s Discipline. Je to právě paradoxně právě práce skvělých vokálů, která nese skvělé, výrazné melodické motivy, to převzali od nich mistrně i Echolyn. Discipline, i když jsou tam geniální okamžiky (závěr Before the Storm), tak s nimi mám velký problém. Mimochodem, pokud někdy dojde na recenzi, určitě bych tam použil taky KC a VDGG jako příklady kapel, jejichž hudba i přes komplikovanost má u mě spousty motivů, které jsem si schopen klidně doma hvízdat :-)

northman @ 01.08.2017 05:08:37
horyna: ty srovnáváš Discipline se skupinami, ze kterých vycházejí a jejich originalitě se nepřibližují. Deskou Unfolded Like Staircase nikoho neurazíte, mně se líbí si ji poslechnout, a to je tak všechno.

PaloM @ 01.08.2017 10:55:13
Braňo, niektorá hudba sa ťažko pamätá alebo sa nedá pamätať, ako píšeš. No to je jedna z nádherných a mnohorakých vlastností hudby. Niektorá hudba je tak na ho..., že je len dobre, že si ju nepamätáme.
Ale na druhej strane kvalitná a zložitá hudba dáva silnejšie zážitky, ako taká, ktorú dokážeme rýchlo opočúvať. Tak to aspoň vnímam.
Aby to nebolo jednoduché - keďže na rovnakú hudbu môže byť u rôznych ľudí rôzny vnem (dokonca v rozdielnom čase aj u toho istého človeka), tak je strašne ťažko definovať všeobecne platné pravidlá. A to už je fušovanie do hudobnej psychológie, tak nech to riešia odborníci :-)

Brano @ 01.08.2017 12:06:43
PaloM:Súhlasím,v podstate máš pravdu.

28.06.2017 Brano | #

Detroit,štát Michigan.Bývalá mekka automobilového priemyslu,slávny hokejový klub Detroit Red Wings a miestni králi progresívneho rocku-páni Parmenter,Kennedy,Bouda a Dzendzel,ktorí tvoria skupinu Discipline.Takáto asociácia ma napadne,keď sa spomenie názov tohto mesta.

Discipline sú na scénu už dlhých 30 rokov a na konte majú zatiaľ tri štúdiové albumy(ten štvrtý uzrie svetlo sveta už o pár dní 7.7.2017). Iba tri šúdiové albumy??? Áno,ale aké!!!

Unfolded Like Staircase patrí medzi mimoriadne kvalitné hudobné diela a vlastne medzi to najlepšie z rokov deväťdesiatych.Že nepoznáte?Vaša chyba!Že nemáte CD v zbierke a ste progrocker?Tak to sa môžete hanbiť! :-)

Discipline vychádzajú z toho najlepšieho zo zlatej éry progresívneho rocku,z rokov 1969 až 1975.Príchuť starých Genesis,Van Der Graaf Generator,Gentle Giant a King Crimson sa jednoducho nedá prehliadnuť,no napriek tomu sa v prípade Discipline nejedná o Neo-Prog ako ho poznáme od skupín ako Marillion,Iq,Pendragon či Pallas,ani o retro-prog stavajúci vyslovene len na nostalgii.Je to zložitý symfonický progresívny rock určený pre náročného poslucháča.Trochu temný,avšak nenapĺňa človeka depresiou a horkosťou.Negatívny stav medziľudských vzťahov a sociálno-politickej mizérie je síce pomenovaný,ale dej nakoniec smeruje k nádeji. Unfolded Like Staircase je vzrušujúca dobrodružná cesta,ktorou sa z temného predpeklia dostaneme až do raja.

Spevák a multi-inštrumentalista Matthew Parmenter je majstrom melanchólie.Farba jeho hlasu osciluje niekde medzi Petrom Gabrielom a Petrom Hammillom zo slávnych Generátorov.Frázovanie a celkový vokálny prejav sa však blíži skôr k Hammillovi.Parmenter je vlastne taký chrapľavejší Peter Hammill.Spoločné s raným Gabrielom a Fishom majú aj vystupovanie s pomaľovanou tvárou.

Po inštrumentálnej stránke je tento album naprosto dokonalý.Všetky nástroje sú podriadené celku,nič nechýba a ani nič nevytŕča.Mellotron nás vracia kamsi na začiatok rokov sedemdesiatych,do doby Nursery Cryme,In The Wake Of Poseidon,Pawn Hearts...Hudba má spád od prvej až po poslednú sekundu!Obrovská naliehavosť úvodnej skladby Canto IV (Limbo) vydrží až do konca celého albumu.Prísun stále čerstvej a okysličenej krvi do žíl je zaručený!Discipline sú jeden veľký kardiostimulátor!Perpetum mobile hudby.Veď udržať poslucháča v napätom očakávaní počas celých 65 minút,to dokáže len málokto!Nie je tu ani štipka nudy!Naopak, ten vnútorný nepokoj,ktorý táto hudba u poslucháča vyvoláva je jednoznačne ku prospechu veci.Je nadávkovaný tak,aby hneď po prvých minútach poslucháča neodradil,ale aby ho naplnil zvedavosťou čo bude ďalej a ako to všetko nakoniec skončí.Asi ako tabletka s predĺženým uvoľňovaním účinnej látky.

Tri štvrťhodinové kompozície a jeden monumentálny 22-minútový epický opus nenechajú chladného ani toho najväčšieho flegmatika!Zvuk je vskutku famózny,mikrodynamika obrovská,DR 11.Čím vyššia hlasitosť,tým lepšie!Z kresla vstávam ohromne vnútorne obohatený,posilnený a naplnený úctou a vďakou.Tento album je Mount Everest progu!




reagovat

horyna @ 28.06.2017 13:03:02
Branislav, díky za prima počteníčko/připomínku. Mám je asi půl roku objednané a nejdou a nejdou, už jsem si říkal že je zruším a buď se poohlédnu jinde, nebo půjdu "po krku" jiné bandě. No a v tom je ty k nebi poponeseš, takže povinnost:-)

Brano @ 28.06.2017 18:33:09
Horyna,ďakujem za Tvoju reakciu.Tiež som mal dlhé roky problém zohnať CD od Discipline.To Shatter All Accord som zohnal v Poľsku a Unfolded Like Staircase v Nemecku.CD Unfolded... vyšlo aj v Maďarsku vo vydavateľstve PERIFIC Records,avšak moja snaha bola márna.V našich domácich e-shopoch sú tieto CD nenormálne drahé,otázna je aj doba dodania.Najlacnejšie sa dá zohnať prvý album Push & Profit,CD vyjde zhruba na 10 euro+poštovné.

Brano @ 28.06.2017 18:55:37
..opravujem:to maďarské vydavateľstvo je Periferic Records >> odkaz

horyna @ 29.06.2017 06:55:39
Braňo: když ji ještě nějakou dobu neseženu, koupím ji z nějakého bazaru, nebo přímo z druhé ruky od prodejce. Občas to s nesehnatelnými tituly tak dělám a vůbec mě to nevadí. Mega prachy za novou nažehlenou zabalenkyni dávat nabudu, ona už i ta bazarovka bude stát k pětikilču. Ale zase to bude kvalitka :-)

EasyRocker @ 29.06.2017 09:44:54
Desku jsem si kdysi taky objednal. Čekal jsem na základě recenzí hodně, možná mě to ale nakonec neoslovilo tak, jak jsem čekal. Cituje to hodně z crimsonů a vandergraafů, ale pořád mám problém, že si prostě po doposlechnutí nejsem schopen absolutně nic zapamatovat. As the World od Echolyn mě rozebrala, Discipline ne tolik.

Brano @ 29.06.2017 10:42:08
EasyRocker:Ono to chce častejšie počúvať,aby si si z tohto albumu niečo zapamätal.U mňa tento album rastie každým ďalším počutím.Úvodnú Canto IV(LIMBO) viem už fakticky naspamäť.V porovnaní s Echolyn-As The World mi príde tento album o triedu lepší.Ale to je iba môj subjektívny názor.

EasyRocker @ 29.06.2017 10:58:05
Brano: díky, ještě se pokusím :-)

22.04.2013 alienshore | #

Keby mi niekto pustil kapelu Discipline a mal by som uhádnuť odkiaľ je, tak tou poslednou krajinou by bola Amerika. Skôr by som dal na Veľkú Britániu alebo Škandináviu, ich hudba totižto znie naozaj anglo-európsky. Matthew Parmenter spieva teatrálne ako Peter Gabriel v staršej ére Genesis. Okrem toho sú ich hudobné kreácie inšpirované kapelami ako Van Der Graaf Generator alebo King Crimson. Temnejšie podanie má svoje osobité čaro a Parmenter je charizmatický spevák a aj multiinštrumentalista. Štyri kompozície predkladajú kompletne všetky ich hudobné kvality a nadanie pre veľmi inteligentne vystavané inštrumentálne plochy. Z tohto hľadiska je vidieť, že o komerciu nestoja a chcú poslucháčovi podať svoj umelecký pohľad na progresívny rock.

Dĺžka všetkých štyroch kompozícií presahuje desať minút čo silne pripomína art-rockovú éru 70-tých rokov. Aj samotné nápady odkazujú na toto obdobie, avšak všetko je brilantne spracované so zvukovými možnosťami roku 1997. Iste znie to dosť retro, ale celkový zážitok z tejto hudby je mimoriadne pôsobivý. Je tu však ešte niečo osobité a neuchopiteľné čo chcú Parmenter a jeho banda svojou hudbou povedať. Takúto kvalitatívne hodnotnú a výdatnú hudobnú porciu vytvoria naozaj len mimoriadne talentovaní muzikanti a to bezpochyby kapela Discipline je, hlavne ich frontman Matthew Parmenter.

Prvá skladba Canto IV (Limbo) zaujme okamžite spevom a gradujúcou formou. Jemnejšie a ostrejšie nálady prelievajú svetlo a temnotu z jednej strany na druhú. K tomu všetkému sa počítajú aj nádherné gitarové sóla. Máme tu druhú skladbu Crutches a už len samotná melódia musí chytiť každého fanúšika tohto žánru. Úžasne zložená hudba sa spočiatku hrá s vyložene jemnými plochami. Dôjde aj na zmenu kde sa prejaví aj trocha depresie a temnoty, asi tak ako to býva aj v živote. Do detailu premakané nápady a melodické linky nenudia ani na chvíľu. Najdlhšia kompozícia Into The Dream je nádherne zádumčivá s využívaním náladotvorných plôch, symfonických klávesov a melotrónu. Na konci sa to rozbalí majestátnymi klávesovými motívmi a vrcholný moment celej skladby nadobudne silný emocionálny charakter. Záverečný epos Before The Storm je opäť temnejšou exkurziou s výpravnou tematikou. Spevácke linky sú zahalené ťažkými pocitovými spádmi a koniec je opäť geniálne citlivý a veľkolepý. Skladbám nechýba myšlienka a obdivuhodná nápaditosť, ktorú podopiera svojim výkonom Matthew Parmenter. Využívanie saxofónu, violy alebo aj melotrónu je obohacujúce a dodáva hudbe potrebný rozmer. Rytmická sekcia ctí tradíciu klasických prog-rockových kapiel, no vie byť samozrejme aj dostatočne kreatívna.

Unfolded Like Staircase je dielo vysokej hodnoty. Jasné sú tu tie inšpiračné vplyvy, na ktorých zakladajú svoju hudbu mnohé skupiny. To však nezaručuje vždy úspech a nedostatok invencie sa vždy prejaví plytkosťou pri citovaní prog-rockových dinosaurov. To ale u kapely Discipline nehrozí, oni dávajú poslucháčovi dušu na dlani. Už spomínané svetlé povznášajúce momenty skvelo dopĺňajú temnejšie melancholické plochy. Zároveň to nie je zbytočne predimenzované a krásne sa tu prejaví aranžérska estetika. Tento album patrí medzi ozajstné skvosty v progresívno-rockovom žánri 90-tých rokov.

reagovat

EasyRocker @ 19.08.2014 16:16:48
Už dlouho se mi u spolehlivého US Amazonu nestalo, že by někde udělali chybku. Měl jsem objednané album "To Shatter All Accord", ale s omluvou mi došlo právě toto album, což mi vůbec nevadí. Po prvním poslechu zatím fantastické dojmy, ale musím to ještě nechat uležet. Hned zpočátku jsou cítit moji titáni King Crimson, paráda...

Mayak @ 19.08.2014 16:42:49
"Unfolded Like Staircase" je v kontexte tvorby skvelej kapely Discipline ich jasne najlepším albumom. Istým spôsobom, EasyRocker, si vlastne "vyhral" - stala sa Ti tá lepšia vec, ak si tento album nepoznal ...