Goblin - Cherry Five: Cherry Five (1976)

Tohle album by společně s dílem Il Pozzo dei Giganti vydaným roku 2015 mělo náležet pouze kapele Cherry Five a nikoli nepřesně zařazeným k discografii Goblin. Ona historie alba i souboru je trochu matoucí, ale dle dostupných informací ji vdechl život zpěvák Tony Tartarini a bubeník Carlo Bordini, kteří se spojili s trojicí hudebníků, kteří poté založili právě kapelu Goblin. Debut byl nahrán už v roce 1974 a další dva roky čekal na vydání. Zbylá trojice právě pod názvem Goblin vypustila desku Profondo Rosso, po jejímž úspěchu konečně vyšel i tento klenot.


Toto fantastické album musí potěšit ty, kteří milují a obdivují první klasické období kapely Yes. Ihned mě sice napadá paralele k mé nedávné recenzi kapely Druid, ale Cherry Five jsou ještě lepší. Ani tak nejde o to jestli Yesovatější než Druid, či samotní Yes, ale lahodně melodičtí a vřele muzikální. Virtuózní (bez toho by to snad ani nešlo), hraví jako malé děti a především nápadití. Toto debutní album je opravdovým zážitkem pro všechny milovníky určitého hudebního protokolu (obzváště posluchači vyhledávající hammond budou nadšeni), který se v té době drápal na světlo. Silné, harmonicky plné a plynulé skladby hrané v pořádně svižném tempu s důrazem na kláves jsou pro staromilce živou vodou. Někoho možná může překvapit anglický jazyk místo italštiny, ale nemusíte se bát, vrásky vám z něj na čele určitě nevyskočí.

Jestliže Goblin prosluly tím, že skládali hudbu k italským béčkovým hororům, tak i u Cherry Five můžeme v rovině hudební určité děsivé momenty postřehnout. A dle názvu skladeb (texty k dispozici nemám) se o žádné bujaré veselí jednat také nebude. Občas jde vycítit určité napětí a dramatičnost.


Takže milovníci Yes i ELP a vlastně celé italské progresivní scény dlouho s Cherry Five neváhejte, jde totiž o další ohromující jednorázovku z Apeninského poloostrova let sedmdesátých. A to i přesto, že se onomu zajetému italskému stylu dosti vzdaluje, ale to má na svědomí nejspíš pobyt v Anglii a turné ve společnosti právě oněch Yes.
reagovat

steve @ 10.03.2018 06:18:04
Horynovo pobídnutí mě dostrkalo k tomu si desku vyhledat a poslechnout. Z toho co jsem slyšel jsem byl unešený. Mohl bych napsat překvapený, jenže to by přesně nevystihlo moje pocity. To je sakra dobrej matroš a anglina mě tady pasuje víc, než kdyby zpívali italsky. Fakt bomba. Jde to sehnat?

horyna @ 10.03.2018 20:26:24
Poradil i sehnal mi je dávný známý s tím, že jde o nejlepší Italskou nahrávku pocházející ze sedmé dekády. Osobně bych byl v podobných výrocích zdrženlivější, ale výborná věc to bezpochyby je.

PaloM @ 11.03.2018 12:06:36
Horyna, trošku mi trvalo, kým som pochopil, ako je to s názvom. Ale to nevadí. Zrozumitelnejšie je to vysvetlené v tunajšej biografii.
Ďakujem za pripomienku.
O skupine viem a dávnejšie som počul pár albumov.

steve @ 11.03.2018 18:53:17
Cherry nezní zrovna italsky, což mluví proti nim. Ty nejlepší grupy z této oblasti v sobě nesou národní punc. Jsou nezaměnitelné právě proto odkud pochází.

horyna @ 12.03.2018 14:10:29
V tomto případě absolutně neřeším odkud Cherry Five jsou. Jasně, na taloše nehrají příliš jižansky, ale možná že i ano, jen ta angličtina je posouvá mimo teritorium. Opravdu je mohu jenom doporučit, ne jako blízké příbuzné Yes, ale jako další zapomenutou a mimořádně schopnou kapelu. Schopnější než Goblin.