Pearl Jam - Yield (1998)

Jsem moc ráda, že jsem tady shodou náhod objevila profil Pearl Jam. Oni nejsou zrovna obvyklá skupina, která má své místečko na stránkách s progresivní muzikou. O to je skvělejší, že sem mají přístup i alternativní vzorky. Profil sice není vytvořený, nebo byl smazán, ale jednotlivá alba tu jsou a to mě těší. Na jeho vyrobení si netroufám, i když bych ho během několika dnů asi také dokázala sesmolit, protože mám jejich diskografii v malíčku. Něco z historie si dokážu vybavit a pak je tady přece internet.

Když jsem dorůstala do věku, ve kterém mě muzika začínala zajímat víc než jenom obecně, poslouchala jsem bráchovo vyprávění o době, kdy do světa vtrhla alternativa a zrodil se grunge. On tuhle dobu prožíval hodně intenzivně, jelikož byl v rebelském věku její součástí. Mě to sice minulo, ale tohle téma mě dodnes nepřestává fascinovat. Pár kapel ze severozápadu USA se sešlo na stejném místě a v příhodných podmínkách, aby začaly přepisovat hudební dějiny. Je zajímavé, že jediní Pearl Jam dokázali dodnes přežít. Drogy a alkohol si postupně vybíraly svoji daň, až z celé té skupinky nezůstal kámen na kameni. Alice in Chains se sice postavili na start znovu, ovšem už bez svého lídra. Soundgarden to zkusili také, ale... však všichni víme, jak hořký konec potkal Chrise Cornella. Pearl Jam přežili, dokonce si po celou dobu zachovali stejný hráčský kádr, tedy až na potíže s bubeníky. Ale ta hlavní čtveřice Vedder, Gossard, McCready a Ament je spolu už skoro třicet let. Pěkně to utíká.

Dodnes má kapela na triku deset studiovek. Chvíli jsem přemýšlela, kterou mám zvolit. Před pár dny jsem si pouštěla Yield, tak jsem vybrala Yield. O něm se tvrdí, že je poslechově náročný, experimentální a pro Pearl Jam netypický. Mně takový nikdy nepřišel. Sice jsem jednotlivá alba nevnímala v jejich průběžném uvádění, ale když ho poslouchám pozorně, žádnou velkou revoluci v projevu mých oblíbenců neslyším. Ani žádné extrémní vzdálení se vlastnímu stylu. Je tady pár neobvyklých míst, ale pokud Pearl Jam máte rádi, ani vám to nepřijde divné.

Skoro na každou desku kluci dávají několik energetických teček. Brain Of J. je na rozjezd jako dělaná. Pak se rychle zpomalí a začíná se jemně experimentovat. Můžeme tomu říkat vývoj, na který Pearl Jam přistoupili hned s první nahrávkou a nikdy se neuhnuli z cesty, jen se občas trochu zasekli (eponymní avokádové album a prachobyčejné Vitalogy). Faithfull a No Way jsou pojaty bezprostředně a zajímavě. Given To Fly a Wishlist kolují na rádiu, Pilate má zvláštní zapamatovatelný refrén a v Do The Evolution tahají Vedderovi mandle bez narkózy. Druhá strana je taková nenápadná a vyžaduje víc prostoru. Hlavní slovo mají akustiky a Vedderovo něžné pokládání se do skladeb.

Za zvuk je znovu odpovědný Brendan O'Brien, který zůstává s Pearl Jam s malou přestávkou dodnes. Desku hodnotím za čtyři, protože znám aspoň čtyři jiná alba, která jsou podle mě ještě lepší.
reagovat

pinkman @ 13.08.2018 09:16:45
Alternativní rock a grunge neposlouchám, celý ten styl prošel kolem mě a já nejevil zájem se s ním seznamovat. U kapel které takto hrají necítím melodii. Celý okruh grunge mě nechává naprosto chladným. Ale čtení o něm je zajímavé. Kolik lidí to dokázalo zblbnout.

john l @ 13.08.2018 09:34:10
Pearl Jam už dvacet let žádný Grunge nehrají. Hrají ne-obyčejný rock. Rock pro dospělé? Možná by se to tak dalo zaškatulkovat. Vždycky mě překvapí, kolik remcalů se mezi rockery neustále objevuje a kolik z nich se o Grunge nepřestává otírat. I dnes, tolik let po jeho smrti.
Nebýt změny která s ním přišla, posloucháte dnes stovky kopií Bon Joviho a jiný podobný nechutnosti.
Grugeová revoluce se dá přirovnat k té punkové o patáct let dřív. Akorát s tím rozdílem, že punk zazdil artrock. Což valná většina z nás nese se značnou nelibostí. Grunge rozdupal osmdesátky, což zas tak nevadí, jelikož tolik hovadin, které vznikly v té desetiletce, se těžko najde.

S Grungem přišla obnova a jeho jemná síta vyčistila zrna od plev.

EasyRocker @ 13.08.2018 09:59:05
Pro mě jedna z nejzásadnějších desek všech časů. Nejen díky nostalgii.

Jarda P @ 13.08.2018 10:43:36
Já to mám s grounge stejně jako Pinkman, jedinou věc s Pearl Jam mám Mirror Ball, kde ale tu melodii dodal Neil Young.

Martin H @ 13.08.2018 10:44:09
Pearl Jam mám hodně rád, každé setkání s jejich hudbou je malým svátkem. Terko, dík za připomínku.

pinkman @ 13.08.2018 10:55:20
Haha, vyčistila zrna od plev? To nymyslíš vážně? Vždyť grunge zabil všechny melodické kapely, které v té době hráli. Sám jsem to zažil. A při pohledu do historie zjistíš, že se jich 90% rozpadlo. Polovina ztrátou smlouvy z důvodu nových větrů ze Seattlu a druhá si vykopala hrob sama, protože přes noc otočila a začala hrát totožně jako PJ, AICH a další. Brzdi chlapče, brzdi. Když už se chceš célého tohoto hnutí zastávat, bylo by dobré ho vsadit do skutečných souvislostí.

Jsem ochotný akceptovat porovnávání a dopad punku a grunge. Ten výsledek je podobný a důvody zjevně totožné. A že se před příchodem grunge hráli jenom hovadiny je ta největší hovadina, kterou jsi mohl vypustit. Rush hráli hovadiny? Dire Straits hráli hovadiny? Yes hráli hovadiny? Pink Floyd hráli hovadiny? Art rock přežíval, sice v ústraní, ale přežíval. Jeho zlatá doba byla minulostí. Ale jak se říká, i v těžkých dobách se rodí výborná díla.

northman @ 13.08.2018 13:07:55
Díky za pěkné čtení o kapele, kterou mám stejně jako Nirvanu, Soundgarden, Mudhoney atd velice rád. Nástup těchto kapel mi spíše než punkovou vlnu v polovině sedmdesátých let připomíná nástup mersey soundu v čele s Beatles. Mimochodem Nirvana, Pearl Jam a spol jsou nejmelodičtější kapely z poslední doby, které znám.

jirka 7200 @ 13.08.2018 13:36:27
to pinkman : nějak přibližně to tak bylo, john l to vyjádřil trochu nahrubo, nicméně se s jeho výrokem dá souhlasit. V osmdesátých letech zase spoustu kapel zabilo honění gramo firem za co největší melodičností a měkkostí, za deset let se vše obrátilo naruby.

Revoluce jsou občas namístě. Posledních dvacet let se na hudební scéně nic moc nemění, neotřelé kapely často živoří beze smluv na okraji zájmu, takže dnes na Bandcampu člověk najde velmi interesantní věci spíše než v katalogu nějakého labelu.

Takže člověk musí více hledat a nebo se prohrabovat starými nahrávkami, které člověk nestihl v mládí naposlouchat. Oboje má své kouzlo.

terka @ 13.08.2018 14:58:28
Drazí kolegové. Děkuji vám za názory a připomínky k Pearl Jam. Jestli vás můžu poprosit, zdržte se prosím osobních invektiv na stranu kapely, nebo stylu. Nedávno jsem měla tu čest vyslechnout si nemístné poznámky a hrubosti z úst vašeho kolegy jménem Nazired, což nebylo zrovna příjemné.
Kapelu Bon Jovi za žádnou nechutnost nepovažuji a termínem hovadina se dá označit ledasco. I v hudbě a v každé její epoše.
S Pinkmanovým hodnocením se dokážu srovnat, jeho postoj mně přijde zdravě střízlivý.

PaloM @ 13.08.2018 14:59:04
Pearl Jam ako celok preplával mimo mňa. Urobil som viac posluchov s časovými odstupmi, nezabral som. Nirvana, tá ma bavila aj dnes ju znesiem. Som presvedčený, že všetky uvedené odnože rocku, ako alternatíva, indie, grunge zmysel mali. Kvalita sa tu nájde, aj keď nie celoplošne. Ako to vždy bolo a bude.
Viem, že Pearl Jam mali obrovský úspech, to akceptujem.

PaloM @ 13.08.2018 15:08:18
Terka: múdre slová. Mňa staršieho človeka táto skupina neoslovila, no možno mala obrovský, pozitívny dopad na mladých.
Môj syn spoznával rock aj cez Bon Jovi, keď dospieval a ja som mu ich muziku zohnal na CD. A prečo nie, skupina mala pekné melodické pop rockové pesničky.

horyna @ 14.08.2018 07:12:59
S Pearl Jam jsem prožil mládí a dospívání, na tu dobu nejde zapomenout. Grunge jsem kdysi hodně miloval, pak jej rychle opustil a zatratil. Dlouho jsem ho nenáviděl za to, co napáchal okolo sebe. Časem jsem se k některým věcem vrátil a dnes uznávám jeho přínos pro vývoj moderní hudby. První alba Pearl Jam jsou hodně dobrá, stejně jako Alice in Chains. Díky za prima čtení.

Petr59 @ 14.08.2018 08:07:33
Pearl Jam patří mezi mé srdcovky, kde vlastním celou jejich originál diskografii. I když jsem bezmezný fanda (a posluchač) progresivního rocku, nedám na ně dopustit. Kaňkou, která se neodpouští (ale za kterou oni nemůžou), byl příšerný zvuk při jejich nedávném koncertu v O2 aréně.
PS: Off topic - to PaloM...jeden z nejstrašnějších výrazů, jaké znám, je "pekné melodické pop rockové pesničky".

misa @ 14.08.2018 11:36:00
Ahoj Terko. Už nějakou dobu sleduji tvé pisatelské kroky a ráda si čtu tvoje recenze. Zatím jsem nenašla odvahu, vstupovat s ostatními do konfrontace, ale když jsi tu uvedla moje oblíbené Pearl Jam, pobrala jsem odvahu a chci také reagovat. Ještě bych ti chtěla vyjádřit podporu, protože jsi asi jediná, která se mezi tolika chlapy dokázala prosadit. Já bych na to neměla. Pearl Jam mám tuze ráda, sice nedovedu všechny písničky zařadit na desky ze kterých pocházejí, ale to se v počtu deseti studiovek dá už těžko určit. Skvělé jsou jejich začátky, ty asi nejvíc. Povedli se poslední studiovky Backspacer a Lightning Bolt. No Code, Yield, nebo Binatural jsou složitější. Možná proto je fanoušci nemají tak rádi. Ještě jednou děkuji za Pearl Jam a piš dál.

Pacman @ 14.08.2018 13:04:32
Misa - nepodceňovat se! Začala jsi reakcí, skončit to může třeba recenzí nebo novým profilem nějaké skupiny!
My tu holky vítáme, nepřátel se nebojíme, na množství nehledíme! :-)

PaloM @ 14.08.2018 13:17:30
Petr59: :-)) Prepáč, nechcel som ti privodiť nevolnosť. Dám si od teba poradiť, skús navrhnúť pre teba prijatelé pomenovanie. Vďaka.

Petr59 @ 14.08.2018 13:40:20
Nemusíš se omlouvat, ani nevolnost jsi mi nezpůsobil . . . jen jsem napsal svůj názor. A nepřísluší mi někomu něco radit.

VaclavV @ 14.08.2018 13:49:06
Grunge zabil všechny melodické kapely? Nezabili je spíš trendoví fanoušci, kteří se k nim otočili zády? Já tedy nevím, ale mám rád třeba Black Sabbath a na tom nic, co hraje momentálně v rádiu, nezmění :-) Zkus se nad tím malinko zamyslet...

PaloM @ 14.08.2018 13:58:11
Petr, všetko je OK.

horyna @ 14.08.2018 14:34:51
Pacmanovo nepodceňovat se, mi přpomnělo jeden legendární film:

- Podívejte, oni lidi dobře vědí, když si to rozkradli, že to nemůžou vyhrát. A taky moc dobře vědí, že jsou všichni podezřelí. Lidi nejsou hloupí, nejsou hloupí.
- Nepodceňovat, pánové, nepodceňovat lidi.
- Ano, nepodceňovat, lidem musíme věřit.
- Ano, nepodceňovat a věřit lidem.
- Vopravdu, to radši pětkrát nosit… Proč to ten vůl tam vracel, tu tlačenku.
- Nech toho.
- Ticho, počkej.
- Co je? (hasiči poslouchají) Jděte se někdo podívat, co se tam děje v sále…

není to krása?

terka @ 15.08.2018 06:08:50
Ahoj Míšo:jsem ráda že ses ozvala a že tady nejsem jediná s tou hordou mužských. Klidně piš častěji, pokud posloucháš také jiné věci než Pearl Jam, což asi ano, ráda si tvůj názor přečtu. Neboj se. Napsat fundovanou recenzi není jednoduché, od toho jsou tady jiní, daleko povolanější. Já považuji hudbu za pocitovou záležitost a ráda se ze svých pocitů prostřednictvím recenzí vysoukávám.
Jinak desku Lightning Bolt považuji spolu s Ten od PJ za úplně nejlepší.

PaloM @ 15.08.2018 06:51:32
Prepáčte, že sa do vás miešam. Chcem vás povzbudiť do písania. Ako jeden s dlhoročnou účasťou tu na fóre vás informujem, že Progboard bol a je web stránka amatérskych nadšencov a fanúšikov, ľudia tu píšu najčastejšie o pocitoch z obľúbenej hudby. V minulosti tu písali aj profesionáli, ako Jaroslav Merhaut a Petr Gratias. Nemali za to žiadnu odmenu ani privilégiá, proste ich to bavilo.

Na prvej stránke Progboardu sú odkazy na Pravidlá Progboardu, ako písať a podobne.

Při poslechu tohoto skvostu alternativní hudby mám dodnes husí kůži a je tomu tak už od někdy roku 1998, kdy jsem si ho těsně po vydání jako student střední školy koupil. Spolu s Down on the Upside od Soundgarden, In Utero od Nirvany, Dust od Screaming Trees, Dirt od Alice in Chains a Purple od Stone Temple Pilots je pro mě jedním z vrcholů seattleské scény.

"Ten" je sice prodejností legendou mezi alby PJ, ale kvalitativně mají tito hoši u mě dva majstrštyky - No Code a právě následující Yield. Naprostá stylová volnost a různorodost je společná oběma, takže se tu dočkáme oscilace od rockových řežeb (Brain of J., Do the Evolution), přes střední proud (No Way, fantssticky gradující eposy Given to Fly a In Hiding) až po meditativní skladby Faithfull, Pilate či poloakustické kouzlení Low Light. Album doslova prýští bezprostředními emocemi, gradovanými skvělým Vedderovým vokálem, a naprosto skvělým, mohutným rockovým zněním. Právě tady podle mě vykvetli PJ v absolutní rockový skvost. Plný počet!
reagovat

tykeww @ 24.01.2014 22:36:41
Super, díky za recenzi. Pearl Jam si tu už zatraceně dlouho nikdo nevšímal.

Voytus @ 27.01.2014 14:54:10
I pro mě dnes s odstupem jedno z nejlepších alb skupin ze Seattlu. Přičemž je narozdíl od jasně hitových Ten a Vs vcelku nenápadné a vyžaduje víc poslechů. Low light je opravdu kouzlení, Given to fly si sice půjčuje ze zepelíňácké Going to California, ale alespoň to členové PJ uvedli v bookletu. (Nechci rýpat, ale kdyby LedZep uváděli na přebalech svých, především prvních, alb, své inspirační zdroje - nebo spíš interprety od, kterých si "vypůjčili" hudební motivy, to bychom se dozvěděli také spoustu zajímavých věcí)