Black Crowes, The - Amorica (1994)

Kapelu Black Crowes jsem zaregistroval v devadesátých letech u příležitosti vydání desky Amorica. Její šokující obal se mně navždy vryl do paměti, ale jakou kapela hrála muziku jsem dlouhá léta vůbec netušil. Ještě krátce k obalu: obléci dámský klín (pipku) do americké vlajky tak, aby z horní části kalhotek trčelo černé ochlupení, tomu říkám bizarní nápad. Jelikož kapela startovala v době právě probíhající grungeové horečky, automaticky jsem ji zaškatulkoval mezi ostatní trendaře a víc po nich neprahl.

Byly to až EasyRockerovy a Balůovy recenze, které podnítily moji zvědavost, a posléze zjištěný fakt, že se o žádný grunge nejedná, ale že kapela představuje dokonalou esenci jižansko-rockového naturelu. Vlastně stačil krátký nástřel a bylo vymalováno. Moderně znějící verze Lynyrd Skynyrd byla vítána s otevřenou náručí a "trenýrková" deska zakrátko putovala směr Plzeň-Jižní Morava.

(Ještě maličkost k jejímu vydání: dle stránek firmy se mělo jednat o remasterovanou verzi s nižším DR, což jsem malinko obrblal, ale za cenu v pravdě směšnou. Přece jen jsem nechtěl pětkrát dražší originál z druhé ruky. Jaké pak bylo moje překvapení, když poštou nakonec doputoval původní výlisek.)

Se začátkem devadesátých let nebylo úplně běžnou věcí, aby člověk narazil na kapelu, která jako svoje vzory uvádí právě Lynyrd Skynyrd nebo Allman Brothers Band. Dvojice bratrů Robinsonů, kteří kapele s koncem osmdesátek vdechli život, má v sobě southern rock pevně zakořeněný a dovede ho přehrát se vší parádou a autenticitou. Třetí desku Amorica zdobí malinko modernější produkce i zdravěji vyhlížející a razantnější feeling. Možný vrchol jejich kariéry ozdobil ještě invenčnější skladatelský přístup než na předchozí The Southern Harmony And Musical Companion. Kapele nejsou cizí experimenty vně i mimo svůj country prostor. Právě díky neotřelému a až mega-souther rockovému feelingu vyznívá deska nebývale svěže a mnozí Američané berou její nákup v době vydání jako vlasteneckou povinnost z hrdosti. Další dobře poskládaná nahrávka vynáší Black Crowes na vrchol popularity v době, kdy grunge a alternativa "ničí" vše původní okolo sebe. Zvláštní, že?

Nahrávka se dá rozčlenit do několika pater. Začátek zmáknou hitovky Gone a Conspiracy. Zpomalí trojice High Head Blues, Cursed Diamond a Nonfiction. Vše se poslouchá moc pěkně, ještě lepší je druhá půle. Tu otevře klasická She Gave Good Sunflowers a na ni naváže foukací harmonikou opepřena energická jízda P.25 London. Nejhezčí místa desky přijdou v lahodné baladičce Ballad in Urgency a podobně intenzivní Wiser Time, které vystřídá country-texas Downtown Money Waster a "lynyrdovina" Descending.

Deska Amorica v sobě nese kus amerických národních tradic. Její nezkrotný jižanský feeling vás vrátí na začátek sedmdesátých let, do doby, kdy Kansas, Lynyrd a Allman patřili k tomu nejlepšímu, co nabubřelá americká kvočna strýčka Sama dokázala vysedět. Mám rád takové návraty a kapely, které mě svou atmosférou dokáží vcucnout o desítky let nazpět.
reagovat

PaloM @ 06.11.2018 09:13:52
Black Crowes je živel, hrali doslova živočíšny, energický a žánrovo premenlivý hardrock, ktorý vyvrcholil spoluprácou s Jimmy Page a nádherným live albumom r.2000. Total rock predviedli o rok neskôr na albume Lions, neskutočne tvrdý nárez.
Ja som ich spoznal cez "emtívíčkom" donekonečna omielaný hit Remedy z albumu Southern Harmony... (1992).
Potom som sa k nim nepravidelne vracal, a to iba k tomu živáku s J.Page a s repertoárom Led Zeppelin.
Minulý či predminulý rok som si vypočul celú diskografiu a dostali ma, teraz mám v zbierke všetky podstatné štúdiovky.
Vďaka za pripomienku, horyna. Amorica je dobrý album, ale mojim favoritom je Lions.

horyna @ 06.11.2018 09:19:26
Ahoj Palo: hold každý máme toho svého favorita, nebo favoritku :-)
U mne boduje především tojice alba z let 92, 94 a 99. Z pozdních jsem slyšel jen útržky a zatím je pořizovat nebudu, už tak jsem předimenzovanej :-)

EasyRocker @ 06.11.2018 10:14:43
Další hromsky skvělý soubor. Tohle je tak 120% ně americká hudba, že snad jen Creedence nebo LedZep prodchli zámořským naturelem intenzívněji. Nevím, která v prvních tří desek je geniálnější.

steve @ 06.11.2018 10:21:40
Tak tohle nemá chyby-" Ještě krátce k obalu: obléci dámský klín (pipku) do americké vlajky tak, aby z horní části kalhotek trčelo černé ochlupení, tomu říkám bizardní nápad." Chlape kam ty na ty slovní spojení chodíš? Výborně jsem se pobavil, to u recenze nebývá pravidlem. Dík

Voytus @ 06.11.2018 15:10:38
Souhlas s Vám všemi, přátelé! Já si totiž jednu dobu připadal ve svém okolí jako sám voják v poli, každému, kdo alespoň trochu rád rockovou hudbu, jsem cpal Black Crowes jako smeč na tvrzení, že rocková hudba v 90. letech stála za prd. Však jsem na ně kdekoho naučil. No a teď zde na progboardu čtu takový kladný ohlasy. Paráda! Také mám nejraděj psychedelií nasáklé Lions, ale ono je od nich vážně dobré všechno. Jo a ke mě se dostali prostřednictvím Live at the Creek potom, co jsem v patnácti propadl Led Zeppelin a ve Sparku tuto desku hodně chválili.

northman @ 06.11.2018 15:27:58
Zaujal mě obal, a tak jsem si tohle CD koupil v Praze v Popronu krátce po tom co vyšlo. Hudba se mi líbila a pořídil jsem si i předcházející CD, to druhé se mi hodně líbí dodnes. Desku s Jimmy Pagem jsem slyšel, ale už jsem si to nekupoval, skutečně je to hodně podobné Lynyrd Skynyrd a nepodobá se to Nirvaně. Black Crowes jsou muzikanti a nejsou to trhači rekordů, hrají takovou muziku, že jim to věřím.

Martin H @ 06.11.2018 17:03:52
Pánové, hlásím se též do spolku infikovaných virem Černých vran. Cítím v nich vlivy jak jižanské, tak i CCR, no a samozřejmě stouní drzost a zeppelínovský tah na bránu. Bezvadná hudba.

Brano @ 07.11.2018 12:57:53
Pri pohľade na obal už len čakám,kedy z gatiek vykukne ryšavá hlava Donalda Trumpa s pokrikom Never Ever.