Flash - In the can (1972)

Pred nedávnom som si doplnil zbierku o druhý album kapelky Flash, ktorej debut ma očaril a Banksovi musím nechať, že ponúka vľúdnejšiu hudbu, než Yes.

Napsal bych to podobně jako hejkal, jen už to bude delší dobu, co jsem si dvojku přikoupil. Malinko nerozumím třetí části jeho věty, jakou vlídnější hudbu má hejkal na mysli..? Možná chtěl říct, že Flash jsou víc rock než art a jejich hudba nemusí být za každou cenu krkolomná. Chris Squir volil složitější cesty pro své Yes než to dělal Banks v demokratickém státě Flash. Nebyl takovým diktátorem a pedantem. I Flash si rádi hrají jako malí, jenže se nebojí půjčovat hračky ostatním a třeba takový Ray Bennett je stejně pracovitý a hráčsky vychytralý jako právě Chris. Mám pocit, že dobrá polovina hracího času je vymezena pro něj. Často sóluje a chce být dominantní, baskytaru využívá spíš jako kytaru. Jakoby chtěl zastínit samotného Petera, proto to mezi touto dvojicí taky pořádně jiskří.

Dvojka In the Can se netěší takové oblibě jako debut. Je to škoda, protože na něj přímo navazuje a rockový motor jede pořád na vysokéh obrátky. Banksův kytarák má k Howeho Yes celkem blízko, tyhle dvě kapely nemají ve shodě jen jméno kytaristy, který tady i tam působil. Osobně maličko postrádám Tony Kaye. Ne že by větší klávesová síla nějak chyběla, ale možná mohla být deska s jeho účastí, nebo dokonce s Patrickem Morazem ještě barvitější. Ale nechápejte mě špatně, nepláču nad ukáplým mlékem z prsou vyobrazených na obale alba.
Živelnost a hráčská pospolitost si zde razí cestu napřímo a pěkně úderně.

reagovat

hejkal @ 12.03.2018 12:01:57
Muzika je to pre recipientov percepčne ľahšia na vstrebanie. A je skvelá.

Pred nedávnom som si doplnil zbierku o druhý album kapelky Flash, ktorej debut ma očaril a Banksovi musím nechať, že ponúka vľúdnejšiu hudbu, než Yes. Rok vydania je zhodný s debutom, klávesy síce neobsluhuje Kaye, ktorý sa rozhodol „jazvečiť“ s vlastnou formáciou Badger, ale inak ide akoby o druhú dosku dvojalbumu. To naznačuje aj vkusne erotický obal, rovnako ako minule. Vlastne, lepšie, vlasy padajúce na ženské prsia lákajú lepšie než kupci s dušami.

Päť skladieb ani netreba predstavovať, tona melodiky, dve tony nápadov, tri tony zmien, štyri tony tónov a päť ton tônivých nálad, čo viac si môže letisková váha priať. Spevák má prívetivý prejav, ale zároveň mierne jačí, ako sa na správneho rockera patrí. Rytmika exceluje, a to v dobách, kedy ešte Microsoft o niečom podobnom ani nesníval. Sem-tam sa ozve náznak funky rytmizovania (Monday morning eyes), pri frekvencii striedania motívov však rýchlo zapadne do bahna výpadkov pamäti, čo je fajn. Istý „yesovský“ nádych kapele uprieť nemožno, našťastie sa nepúšťa do vesmírnych samoprezentácií a vždy dbá na istú prízemnosť (ehm). V momentoch, kedy sa drsnejšie vyhrávkuje (napr. v Black and white), chrochtám blahom. Minútové bubenícke sólo Stop that banging bohato stačí. Milujem basové sóla, krátke prináša skladba There no more a je kúzelné.

CD od Esoteric má dva bonusy, nealbumový jednoduchší popevok Watch your step a Lifetime, čo je úvodná skladba albumu, skrátená, ale skvelá.

Úžasný art rock s dôrazom na rock, to je In the can. Kde sú tie časy, keď takúto hudbu tvorili prakticky decká a šlo im to od ruky?
reagovat