Gift - Gift (1972)

Po pátraní po tvrdých hardrockových formáciách, ktoré sa na prelome 60. a 70. rokov rodili v každom vyspelom kúte sveta, som skôr alebo neskôr musel naďabiť na nemeckú úderku Gift. Najprv som sa dostal k druhému albumu Blue Apple (1974), ktorý je veľmi dobrý, ale výrazovo predsa len prívetivý. Až minulý rok sa mi pošťastilo vyštúrať debutový kúsok Gift (1972), o ktorom si niečo povieme.

Netajím sa tým, že mám slabosť pre tie „najprimitívnejšie“ hrubozrnné hardrockové nahrávky, ktoré mali svoj raj v USA. Grand Funk Railroad, Sir Lord Baltimore, Bloodrock, Power Of Zeus... Zástup je nekonečný. Inde na svete boli tieto trendy potlačené, hoci všelikde sa našli výnimky potvrdzujúce pravidlo (napr. Leaf Hound v Británii). Ešte jedna krajina inklinovala k drsným, surovým, ba až kmeňovým prejavom. Nemecká scéna sa vedela zakukliť do brutálnych psychedelických a monotónnych tripov, o nekompromisnom hlučnom hard rocku nevraviac. Skupiny ako Hairy Chapter alebo Guru Guru sú len pre odolnejších poslucháčov. A práve do tejto kategórie patrí aj debutový album Gift.

Deväť skladieb neučesane vtrhne na ples v opere, drgne do vyštafírovaných tanečníkov na parkete, prevrhne občerstvenie, vysŕka alkoholické nápoje, rozkope orchester a miestna smotánka sa zrazí od muziky, ktorú spustí.

Hneď na úvod vyfasujeme silnú dávku gitarového hardrockového halucinogénu pomenovaného prorocky Drugs. Pokus o citlivejšiu náladu v You'll Never Be Accepted by som prirovnal k amputácii dolnej končatiny v poľnom lazarete za prvej svetovej vojny, kedy po mäsiarskom zákroku lekár veľkodušne vydezinfikuje ranu alkoholom. Lepšie to vyšlo vo flautou podkreslenej takmer hitovke Groupie. Načim sa prinavrátiť k ostrejšej nálade, predpoveď pre Time Machine je v pomere striedavo oblačno. Občas sa zdá, že bude pekne, ale náhly príval štipľavého dažďa priam ubíja niavného poslucháča.

Sme v Nemecku a nemáme v ponuke ani náznak psychedélie? To tak! Úvodné pazvuky v ťažkotonážnej kanonáde Game Of Skill túto potrebu krátko sanujú. Skladba je však guilty pleasure pre hardrockových veteránov. Na záver sa dokonca pretaví do baladickej vsuvky, ktorú osadenstvo rozbombarduje psychedelickým útokom. Toto je najlepšia vec na albume! Hoci ďalšia hrubá posadená skladba Don’t Hurry so spevom bez slov jej zdatne konkuruje. Miestami sa cítim ako na vesmírnom tripe bez skafandra. Ešte, že je tu Your Life, šialená exkurzia po sanatóriu pre mentálne narušených jedincov. Pokiaľ ste vydržali počúvať až sem, odmenou vám bude záverečná skladba s marketingovým názvom Bad Vibration. Keby sa rozdávali ceny za strašidelnú muziku, tejto skladbe by sa ju porota bála udeliť.

Myslím si, že tento album je lepší ako jeho nasledovník. Toto je skrátka moja muzika. A vaša?
reagovat

Judith @ 11.03.2023 14:34:27
Takové pozvání k hrubozrnně brutálnímu stolu nelze odmítnout. Při poslechu alba mi vytanula vzpomínka na paní bytnou ze studentských let - jak mi jednou lehce zrůžovělá s nepatrným chvěním v hlase sdělovala, že se "hrozně rozzlobila" na jakéhosi řemeslníka: ani kávu mu nenabídla! Tolik ke tvrdosti... ale pak jsem poslouchala a vzpomínala dál. Na její ručníky, které za svůj dlouhý život nepoznaly aviváž, a hadr na podlahu, tkaný patrně z kopřiv. Na sváteční bramborový salát sestávající z cibule a octa. Na její bezelstně netaktní poznámky.... Byla to dáma se zdravým kořínkem (zemřela na covid tři neděle před stými narozeninami) a takové je i tohle album: zdravě drsné, místy až žahavě přímočaré, nenazdobené, nepřekomplikované - a nezapomenutelné.

Mirek Kostlivý @ 11.03.2023 18:18:35
Album není špatné, ale pro mě je Blue Apple přeci jenom o trochu lepší. Oceňuji na něm vedle kláves hlavně můj oblíbený mellotron, což na jedničce trochu postrádám. Ale jako hardrockové album by se toto album vedle zmňovaných GFR nebo SLB určitě neztratilo. Na první poslech by člověk ani nehádal, že to hraje německá kapela. To na dvojce slyším už typický německý krautrock, kterého se ani na stará kolena nemohu nabažit.
Každopádně díky za připomenutí této výborné kapely. A můžeme jednom litovat, že toho více nenatočila.

hejkal @ 11.03.2023 20:06:49
Judith, vďaka za spomienku.

Mirek, oba sú výborné, úvahy nad tým, čo by bolo, keby, mám pri muzike rád. Aj keď história nás naučila, že drvivá väčšina rockerov časom vymäkne.