Latte e Miele - Passio secundum Mattheum (1972)

Bývali doby, kedy mi stačilo niekde začuť, že niekto začul, že akýsi album, prípadne dajaká kapela, spadá do kolónky classical rock a okamžite som zareagoval ako Pavlovove psy. Latte e Miele ma oslovili v časoch, keď som sa začal masovejšie zaoberať talianskou progresívnou scénou. Avšak dlho-predlho som na jej albumy nemal šťastie v obchodoch, ako tuzemských, tak talianskych. Napokon ma to prestalo baviť a to tak, že (s pribúdajúcim vekom) som sa dostal do situácie, že albumy v obchode síce boli, ale už som dával prednosť vždy dačomu inému. Napokon som sa nedávno rozhodol, že skompletizujem svoju taliansku zbierku o tých pár albumov, ktoré som kedysi chcel mať a z dajakého dôvodu mi chýbali. Našťastie sa všetky až na jeden dali minimálne objednať, takže som šťastný ako blcha. Album Passio Secundum Mattheum patrí k tým vyvoleným.

Celé dielo je rozsekané na množstvo kratších častí, spolu tvoria akýsi koncept. Vo všeobecnosti sa vyžíva v zborovej atmosfére, celá muzika akoby sprevádzala nejaký chrámový muzikál, poprípade rôzne scény historického filmu, v ktorom tí spravodliví mužíci v sutanách páčia z diablom posadnutých strigôňov a najmä bosoriek nevyhnutné priznanie. Často má človek pocit, že sa ocitol kdesi uprostred hôľ a lenivo vylihuje, kým sa ovečky napasú. Ešte aj dunčo si len tak podriemkava v tráve. Namiesto spevu sa často zjavuje pokojné recitovanie, k nálade diela sa hodí. Dokonca dôjde aj na krátku psycho-džez-hlukovú pasáž (Giuda). Osobne preferujem momentky, kde sa kapela snaží hrať naplno, či už je to „emersonovsky“ zaonačená Ultima cena, alebo hoci spolovice rozbúrená Getzemani. Zaujímavá je aj úvodnou akustickou gitarou podfarbená dvojdielna „džezovka“ I testimoni, klavírne i gitarové improvizované sóla výnimočne trvajú niekoľko minút. Tento album je však jeden z mála, kde naozaj platí, že sa vníma ako celok, a to až do mrazivého „bachoidného“ finále Il calvario –Il dono della vita.

Bonusový singel Mese di maggio/Tanto amore neprináša nič navyše, dve relatívne pokojné skladby by som v pohode oželel.

Passio Secundum Mattheum je prekvapivo príjemné dielko. Ak máte radi miernejšie zákutia vážnej hudby a zároveň vás baví nasadiť ofrakovaným interpretom rockové spodky, určite si tento album nenechajte ujsť.
reagovat

Snake @ 13.03.2015 08:44:22
Prima. Myslím, že vidíme to zhruba stejně. Máš i následující album Papillon ? Zdá se mi ještě o chloupek propracovanější a lepší. Trojka Aquile e scoiattoli má skvělá hodnocení, ale tu se mi sehnat - zatím - nepodařilo...

Hejkale, díky. Recenzí alb italské scény není nikdy dost :)

hejkal @ 13.03.2015 08:53:53
Nie, svoju taliansku zbierku si budujem, až na výnimky, jednoalbumovo. Samozrejme, nevylučujem, že sa niekedy rozhodnem rozšíriť zbierku, aktuálne to však neplánujem. Inak, tretí album majú u nás v Bratislave v jednom obchode na predajni.

Snake @ 13.03.2015 14:29:33
Zřejmě slušný obchod. Projel jsem eshopy a u nás je v nabídce jen asfalt. A přemrštěné ceny na ebay nehodlám akceptovat. Jednou bude...

Moje cesta k italské art rockové skupině Latte e Miele byla trochu kostrbatá. Debut Passio Secundum Mattheum je sice součástí box setu Progressive Italia gli anni ´70 vol.1, ale když jsem ho tenkrát doma rozbalil, zrovna zmiňované cd v něm chybělo. Rozběhlo se klasické reklamační kolečko, ale protože jsem byl trochu netrpělivej, koupil jsem si mezitím i reedici od Polydoru. Z šestadevadesátýho. No, nakonec to dobře dopadlo a tak mám tohle cedlo 2x, verze od Polydoru má navíc aspoň dvojstránkový "booklet" s texty.

Passio Secundum Mattheum je prima album a neváhal bych ho ocejchovat puncem art rocku té nejvyšší kvality. A jestli ne, tak ať se do země propadnu. Bachem inspirovaná hudba, texty podle evangelia Sv. Matouše, vyvážený mix klasiky a rocku, jazzové vsuvky, neotřelé a velmi působivé melodie. Je to velice ambiciózní, přitom pastorální a svým způsobem hodně teátrální album se sbory, kvazi operním zpěvem a mohutnou baterií klávesových nástrojů vyvolávající dojem, jako kdyby stál za tříčlenou skupinou velký orchestr. A nejenom ten. Snažil jsem se vypátrat, jestli kapele někdo nevypomohl s vokály, ale nic jsem nevyčmuchal. Zní to, jako smíšený pěvecký sbor o padesáti hlavách. Něco podobného dovedli k naprosté dokonalosti Queen, nebo hollywood metalové kapely typu Rhapsody, či Therion, ale přátelé, tady psal se rok 1972 a možnosti nahrávacích studií nebyly ani zdaleka na takové úrovni, jako je tomu dnes. Nu, nejlepší bude, když si album poslechnete a posoudíte sami.

Tři velmi mladí hudebníci měli své přestavy, svůj sen o náplni koncepčního art rockového alba. Možná se jim to díky omezenému rozpočtu a nedostatečnému vybavení nahrávacího studia nepodařilo dokončit tak úplně podle svých představ, ale nechť. Z nahrávky čiší entuziasmus, energie a chuť experimentovat. A to je mi mnohdy bližší, než k naprosté dokonalosti vypiplané a zvukově vycizelované album, které je nahrané sice s nejmodernějším vybavením, leč bez emocí a je tak studenější, než psí čumák.

Vynikající doplněk do každé prog rockové sbírky, tedy za čtyři.




reagovat