Pendragon - Men Who Climb Mountains (2014)

V moři hudby, která mezi nás každým rokem proudí se vždycky najdou zajímavý a velkolepý objekty. Sama si říkám, jak musí být hudebník geniální, když dokáže vygenerovat příběh, doplnit ho zajímavým a poutavým dějem a navíc ho provázat s hudbou takovou, která nejen že příběhu dodá autenticitu a podtrhne jeho silné stránky, ale navíc s ním dokáže korespondovat a souznít tak, že je posluchač do jeho děje sám vtažen a stáva se jeho součástí. Určitě není lehké vytvořit dobré, spíše výborné libreto, je potřeba aby na takovou věc komponista dozrál, potřebná inteligence napomůže jeho stvoření, zkušenosti a nápaditost básnickému přerodu do lyrických vokálních struktur a příslovečná genialita je ku pomoci sepsání poutavé muziky, u které si řeknete, ta se k tomu příběhu opravdu hodí, ta přesně sedne.
Takové pocity mám při poslechu posledního díla kapely Pendragon, pojednává o horolezecké turistice, objevováním nepoznaných končin míst a veškerém dobývání ledových prostor, ale i o osamění, devastaci a smrti.

Začátek třetí minuty (zhruba 2:07-2:23) druhé písně Beautiful Soul oplývá mrazivým chladem atmosféry místa, až se mi nechce věřit, že je tohoto účinku tak málo prostředky dosaženo. Hodně má na svědomí zvukové inženýrství, hodně dokonale naplánované nástrojové a vokální (i dámské) obsazení daného momentu. Zvuková kulisa je poutavá a iluze místa a prostoru dokonalá, parádní zvuk baskytary, bohaté bicí, chladné samply a akustický podklad dotváří prostor pro práci s hypnotickým hlasovým rejstříkem.

Začátek Come Home Jack ve mě symbolizuje vidinu zasněžené bílé pláně táhnoucí se do nedozírna, pocity strachu, odcizení, samoty i smrti.

Nádhera i smutek současně je přetavený do Faces of Light.

Iluze ducha bílé s kosou a mrazu putující celým vašim tělem v písni Faces of Darkness je nejdokonalejší, zjevné progresivní uchopení slyšitelné v baskytaře, decentních tónech kytary, technických bicích(to jak Craig Blundell vyplňuje prostor) i slušivých samplech nemá chybu, jde o nejfantastičtější věc alba.

Depresivní poselství For When The Zombies Come sem snad ani neměla zkoumat, už tak je muzika dost trpká a text to ještě podtrhuje.

Explorers of the Infnite září všemi barvami muziky Pendragon jako jasná večerní hvězda, dokonale vyvážené instrumentální prostředky staví na odiv jedinečnou práci v jejich ovládání svými pány.

Muzika je i o představách, tady mi je evokuje hodně míst.

reagovat

horyna @ 26.09.2016 16:55:19
Mrazivě temná hudební výpoveď, u které si občas připadám jako bych byl skutečně někde na nehostinné pustině, uprostřed toho všeho zmaru a bezmoci. Tak temné dílo ještě Pendragon dosud nevyprodukovali a když ho člověk postaví vedle např. The World, kontrast nemůže být markantnější. Většině závistivé konkurence utíká o míle napřed. Napsat něco takového už potřebuje hodně fištrónu :-) Poklona pánové

alienshore @ 26.09.2016 18:34:21
hmm toľká poézia ..., nuž mne tá autenticita, genialita, libreto a smršť mrazivých plôch vychádza na skromné tri hviezdičky ...

b.wolf @ 26.09.2016 20:34:32
Pustil jsem si nedávno tuhle desku a pak na základě recenze i fosnu Jadis More than meets. Pendragon mám celkem rád, ale tohle album me nějak nechytlo. To ta deska Jadis je parádní. Nějak mně ta deprese nesedla. 3/5

Sajgon3 @ 27.09.2016 12:53:22
Mne tento album príliš pochmúrny nepripadá. Tak ako som to už asi spomínal - hlavnou devízou "HOROLEZCA" je práve to, že chalani pekne skĺbili zvukovú drsnosť álb " PURE " alebo "PASSION " s klasickým obdobím álb " NOT OF.... " a "BELIEVE . Už tam nie je toľko samplov a všetko pekne do seba zapadá. Čo sa týka prepracovanosti ( aj keď PENDRAGON ) nikdy nehral extra sofistikovanú odnož hudby, skôr pocitovú - je to tak akurát. Je to zase akýsi posun trošku niekam inam - 4 až 4,5 určite -)

kamila @ 01.10.2016 06:22:48
Někomu se líbí víc, někomu míň, každýmu taky nechutná čokoládová:) Kdybych měla desku víc zažitou, možná bych sáhla i po známce nejvyšší, ale chce to hodně soustředění a času, třeba nová kolekce bude přístupnější.(až nějaká bude)

horyna @ 20.06.2017 08:35:26
Mohli by nám Pendragon udělat opět radost a vydat letos novou desku. Mezi několika posledními výtvory je vždy tříletá pauza. Toto album je dokonalé. S každým poslechem se mi líbí víc a víc. Instrumentálně brilantní a atmosféricky strhující muzika.

Je mi až s podivem,že více než rok je tohle album venku a stále tu na něj chybí řádná recenze,zkusím to tedy jen ve stručnosti napravit.
Poslední a tématické album,zabývající se horolezectvím,pokračuje přesně tam kde předešlé album končí,zcela plynule navazuje na své dva předchozí počiny a korunuje tak cestu nastolenou mistrným albem Pure i jeho následovníkem,neméně zdařilým Passion.Opět se tedy noříme do temnějšího soundu,který vyznívá velkolepě,je proaranžován naskrz progresivním přístupem a opět různými až hororovými zvuky které dotváří onu místami až děsivou atmosféru.Kapelník Nick Barrett si přidal k již tak nezaměnitelnému vokálu a kytaře i mnohem více různých klávesových zvuků a samplů,přispívá tedy k mistru Nolanovi ještě větší rozmanitostí.Zaznamenáváme zde i změnu na postu bubeníka a onen nový,více jazzovější styl hraní desce nejenže prospívá,navíc ji i obohacuje(nic proti zemitějšímu stylu jeho předchůdce).Minutáž skladeb i celku je na velice pozitivní úrovni,tudíž nic nepřevyšuje,nic nechybí,nudu zde opravdu nenajdete.Nebudu zde prozkoumávat jednotlivé tracky,album se poslouchá jako celek a plynule jim posluchač proplouvá,i když přes provotní nepřístupnost (opravdu mi několik poslechů trvalo se naplno do alba ponořit),posleze bude posluchač odměněn opravdu překrásnou hudbou.
Závěrem tedy:Pendragon opět potvrdili své kvality a jedinečné postavení na prog-rockové scéně,svým posledním albem upevnili pozici nanejvýš originální party z ostovní Británie a to není málo.
reagovat

Mohyla @ 04.03.2016 17:56:13
Vďaka za recenziu! Kľudne sa pusti do napravovania ďalších albumov bez recenzií!

horyna @ 23.12.2017 08:06:00
S jemnou nostalgií jsem si připomenul album které mě poprvé přinutilo tady něco naškrábat. Vychutnal jsem si ho na domácí aparatuře a vyklubala se z toho dokonalá hudební i audio vymazlenost.
Opravdu skvělá (alespoň pro mě) muzika, vyšperkované instrumentální výkony, děsuplná polární atmosféra, zajímavý koncept a výborný zvuk.
Nick je můj osobní oblíbenec a hrdina. Cesta na kterou své Pendragon posunul se mi moc líbí a je škoda že ohledně nového alba nejsou žadné zprávy. Snad se v roce 2018 dočkáme, čtyřletá pauza bude už tak dost dlouhá.

Škoda že se v kapele neohřál technicky dokonalý bubeník Craig Blundell. Stihnul jenom tohle album a na wiki je už uvedeno jméno jeho nástupce. S bubeníky má v posledních letech kapela zřejmě
problémy, sotva se některý z nich ohřeje... I jeho předchůdce Scott Higham je úžasný, ale to co dělá horolezce jedinečným je právě jazzový feeling mistra Blundella. V některých momentech je až neuvěřitelný, pomalé pasáže vyplňuje precizně rychlou a bohatou hrou, zalepí každičkou skulinku a vír jeho paliček je všudypřítomný. Ani minutku se posluchač nenudí, ten kolotoč je zkrátka k nezastavení. Poklona jemu i celému souboru.