Morse, Neal - The Grand Experiment (As The Neal Morse Band) (2015)

V čemž že tkví velký experiment, a čím by nás mohl starý lišák Neal Morse ještě překvapit? To jsou určitě dvě nejčastější otázky všech, kdo tohoto barda zámořského progresivního rocku již delší dobu sledují. Tak především, Neal Morse se neprezentuje už jen svým jménem, ale jak sám říká, nazrál čas zviditelnit i další dva spoluhráče, protože hudba vznikala společnými silami a to je odpověď i na první otázku, neboť velký experiment spočíval v tom, že veškerý materiál byl tvořen spontánně až přímo ve studiu. A to překvapení? Žádné se nekoná, Morseho fanoušci mohou zůstat klidní, dostali opět to, proč svého guru milují. Progresivní rock se vším, co němu patří – vygradované hymnické melodie, dlouhé instrumentální pasáže, zklidnění v podobě akustických vyhrávek a především excelentní výkony pánů muzikantů. Neal Morse je až neuvěřitelně aktivní, poprvé dal o sobě na rockové scéně vědět jako zakladatel, klávesový hráč, téměř výlučný skladatel a samozřejmě sólový zpěvák dnes již legendy SPOCK BEARD. Kromě sólové kariéry je ještě členem projektů TRANSATLANTIC a FLYING COLORS. Co se týká různých hudebních aktivit -ruku by si mohl podat se svým kolegou, přítelem a především výborným hráčem na bicí nástroje – Mickem Portnoyem, který ho provází ve všech aktivních projektech a nechybí ani na tomto albu. Neal Morse nezklamal, ale na svého Seržanta Pepře stále ještě čeká.
reagovat

Tak se nám Neal Morse rozhodl zajít si zase jednou místo do kostela do nahrávacího studia s cílem, usmažit všem svým dychtivým fanouškům novou hudební placku.
Už samotný název desky "The Grand Experiment" a i přejmenování na THE NEAL MORSE BAND slibovalo mnohé a věřím tomu, že nejen já jsem doufal v alespoň lehké odbočení ze zaběhnutých kolejí - takový "nový začátek".
A dovolil jsem si dokonce zajít až tak daleko, že jsem úplně poprvé v životě objednal album v předprodeji a ještě k tomu na LP za cenu, za kterou bych pomalu koupil i menší stánek s hamburgery!
Měl jsem totiž v plánu tzv. koupi "na slepo", žádný kontrolní MP3 předposlech, jako to dělám vždy než si nějakou tu desku koupím... Ó jaký jsem to byl ale naivní vůl!
Mno - nakonec z tohoto plánu díky mojí vrozené zvědavosti, zkombinované se silně vyvinutou slabou vůlí, sešlo... No ještě že tak!
Je to jednoduché... po prvním zkušebním MP3 poslechu jsem byl totiž opravdu zklamán a cítil se podveden - takže jsem předobjednávku šmahem zrušil. Než je vypláznout za tuto desku, tak ty prachy raději vnutím prvnímu bezdomovci, aby si za ně mohl minimálně na rok předplatit třeba časopis Bydlení.
Hudbu na tomto albu není ani potřeba nějak popisovat, protože už tady všechno bylo.
Neal se vykrádá snad ještě více než kdy předtím... Stále ty stejné postupy, harmonie - pro mne už opravdu všeobjímající nuda.
Jsem toho názoru, že si po posledním albu s názvem "Momentum" (když nebudu počítat jednohubku "Cover 2 Cover" a oddechovku "Songs From November"), které osobně považuji za vrchol jeho tvorby, měl uložit svou sólovou kariéru tak na pět let k ledu.
Ano, je pěkný, když je člověk tvořivý a sype z rukávů stále nové nápady... ale pokud je sype z rukávů pořád té stejné, už značně obnošené košile, tak to už fakt není dobrý - tot' skromný názor letitého fanouška.

Uff, je pro mne jako pro člověka, který díky jeho hudbě objevil moderní prog rock opravdu těžké sestřelit jedno z jeho alb - ale už mne nebaví nadhodnocovat...

Dvě a půl hvězdy, zaokrouhleno dolů.

reagovat

Brano @ 21.07.2015 13:11:18
Znovu brilantná recenzia,radosť čítať.Bezdomovcovi vnútiť predplatné časopisu Bydlení,to by ma fakt nenapadlo :-))).Inak,súhlasím s tým,že tento album je úplne zbytočný.Momentum bolo ešte celkom fajn,ale tento Grand Experiment to niééé...Nealovi by sa zišla tá päťročná pauza.Najmenej.

Petr87 @ 22.07.2015 09:48:36
Ahoj Braňo a díky moc! ;)
Jinak, já mám Nealovu tvorbu opravdu moc rád, ale tohle album jsem už vážně nepřekousl - nudná šablona, sice dobře zahraná, ale pro mne už nezáživná... ale to už bych se opakoval.
Zdravím!

Predstavte si,že idete piecť bábovku.Máte formu + nejaké ingrediencie.Bábovčička sa vydarila,hladoši spapkali a na druhý deň upečiete ďalšiu,akurát dáte menej hrozienok a viac čokoládových gulôčok.Je to tá istá bábovka?Áno,či nie?Na tretí deň rovnaká bábovka,akurát po upečení na jej kopčeky prilepíte malé čerešničky ako bradavky.Je to tá istá bábovka?Je aj nie je.Ale ďalšia bábovka už bude fakt celkom iná!Bude black.Pridám do nej trochu sadzí z komína...čo na tom,že forma bude stále tá istá?

Ako z toho von?Jednoducho.Treba zobrať veľké kladivo a bábovkovú formu roztrieskať na márne kúsky!Vystúpiť zo začarovaného kruhu a narušiť zabehnutý rituál,v ktorom sa človek síce cíti bezpečne a isto,ale predsa len je stále v zajatí.

Čo by mal urobiť Neal Morse?Ak to myslí s hudbou poctivo tak je nevyhnutné dať okamžitú výpoveď pánom Portnoyovi a Georgovi a celý band jednoducho rozpustiť.Dať gitaru do puzdra,batoh na chrbát a vybrať sa krajinou hľadať nové podnety a inšpiráciu.Zahrať si s pouličnými muzikantmi,obklopiť sa konvenciami nezviazanými polobláznami a šialencami,nasávať atmosféru ošumelých vlakových staníc,zamestnať sa na stavbe pri miešačke...Čokoľvek,len nesedieť doma v kuchyni a nepiecť bábovky!!!
reagovat

Petr87 @ 27.03.2015 11:29:22
Ahoj Braňo, skvěle napsané. Souhlasím do puntíku...
Tohle album mne, upřímně řečeno, opravdu zklamalo.
Neal vaří stále podle stejného receptu, který mi už za ty roky taky nějak přestává chutnat...
Jinak, jsem moc rád, že jsi se zase vrátil k psaní recenzí.
Zdravím. :)

yngwie3 @ 27.03.2015 12:03:16
Otázka znie ... bude Neal Morse po návrate z blázinca, ošumelých vlakových staníc a makačke pri miešačke ešte stále tým Nealom Morseom, ktorého si pamätajú jeho priaznivci ? ... alebo to bude úplne niekto iný a nad jeho tvorbou sa bude len neveriacky krútiť hlavou ? ...

V určitom veku a pri určitých zvykoch, nie je rozbíjanie bábovkových foriem také jednoduché ...

Ja som s The Grand Experiment spokojný ...

Snake @ 27.03.2015 17:44:48
Brano zvolil pěkný příměr a tak jsem se u recenze opravdu pobavil. A tak to má být...

Mayak @ 27.03.2015 19:49:02
...presne takéto recenzie v konkrétne takýchto prípadoch majú opodstatnenie, veľmi trefné, nápadité a vtipné, bez nejakých invektív.
Úplne súhlasím s výpoveďou (správnejší termín sú razantné kopačky) M. Portnoyovi a R. Georgovi (samozrejme po schválení príslušnou miestnou odborovou organizáciou)...
Horšie však je, že Neal Morse má už ten svoj verklík tak zakorenený vo vlastnej hlave, že neverím, že by mu v tejto dobe zásadnejšie pomohli invenční pouliční (hudobní) blázni. Tá miešačka a nosenie pytlov s cementom vyzerá na užitočnejšiu činnosť, aspoň na 10 rokov ...potom sa uvidí ...

Brano @ 27.03.2015 19:56:23
Ďakujem za vaše reakcie. :-)

Tomáš Rojt @ 27.03.2015 21:33:29
Hodně vtipná a především dokonale vystihující recenze. Gratuluji k originálnímu nápadu. Minulý týden jsem odevzdával recenzi na posledni počin Neala Morseho do Rockandpopu a kdyby nebylo po uzávěrce, tak se té své na úkor Tvojí dobrovolně vzdal Brano. Jinak Neala mám už od dob ve Spock Beards, je to pan muzikant.

PaloM @ 28.03.2015 07:36:37
Keď sa diskutuje na tému Neal Morse, tak sa vyjadrím aj ja. Jeho sólo diskografia mi nesadla. Počul som CDs od začiatku po Testimony (vrátane), skúšal som viackrát - a nič. Na ďalšie albumy so rezignoval. Zo skupín, kde Morse účinkuje, počúvam iba Transatlantic.

Progresívny rock sa stal počas svojej dlhej púte už akousi šablónou, podľa ktorej sa táto hudba tvorí. Niekto to robí lepšie, niekto horšie. Neal Morse patrí jednoznačne do tej prvej skupinky umelcov. Používa hudobný jazyk, ktorý vynašli kapely ako Yes, Genesis, Pink Floyd a mnohé iné. Čo mu však nemožno uprieť, je stále kvalitný skladateľský rukopis a podľa hlasu ho spoznáte aj o polnoci. To sú celkom dobré vyhliadky na to, aby mohol vydávať ďalšie a ďalšie zaujímavé projekty. Jedným z nich je aj The Neal Morse Band, v ktorej sa zišlo niekoľko skúsených muzikantov z art-rockového podhubia. Najviac udrie do očí bubeník Mike Portnoy, ktorý s Morseom vytvoril už akýsi dlhoročný tandem.

Oproti skvelému predošlému počinu Momentum došlo aj k nejakým maličkým zmenám. Primerane rázny zvuk pripomína niekedy hard-rock a cielene je do tejto polohy zakomponovaný aj hammond organ a rôzne klávesové registre. Zmeny sú však len malé, stále je to Neal Morse ako ho poznáme už niekoľko rokov. Zastrešiť svoje meno pod kapelu je vskutku dobrý nápad. Autor hudby je uvedený ako jeden celok, teda The Neal Morse Band, avšak je nadmieru jasné, že Morse je hlavným tvorcom nápadov a melódií. Jeho láska ku kapele The Beatles je očividná a ani tu nechýbajú typické harmónie, ktoré si človek môže zaspievať napr. aj pod sprchou. Teší ma fakt, že už nejaký ten piatok prestal tlačiť seba aj muzikantov do toho, aby za každú cenu hrali. Pochopil, že ľahkosť a nenútenosť je viac než inštrumentálny maratón. To však neznamená, žeby na albume chýbali klasické art-rockové plochy, na ktoré sa asi každý poslucháč teší.

Úvodná veľkolepo poňatá kompozícia The Call predkladá typické Morseove motívy a rytmické obmeny. Cítiť však v nej príval čerstvej hudobnej energie, ktorý sála aj zo samotného zvuku. S hard-rockovými prvkami sa chlapci pohrávajú v titulnej The Grand Experiment. Tretia skladba Waterfall mi pripomína svojou atmosférou Crosby, Stills & Nash a folk-rocková téma je veľmi osviežujúca. Modernejšie poňatá Agenda ma baví hlavne v rovine aranžérskej a taktiež vhodne vybratými zvukmi rôznych efektov.

Ocenenie – "najlepšia skladba albumu" pripadne samozrejme Alive Again. Neal Morse opäť zdokonaľuje svoje majstrovstvo na rozlohe takmer 27-minút. Kolosálna dĺžka však prekvapivo neubíja a kompozícia je mimoriadne prepracovaná, a tematicky aj celkom silná. Obsahuje všelijaké vyhrávky, sóla, zmeny tempa a pekné melodické linky. Najlepšia časť prichádza v 17-tej minúte, kde na seba púta pozornosť nádherná melódia v pomalšom rytme. Tento úsek však spieva jeden z členov kapely. Na vokálnych partiách sa podieľajú Gillette, Hubauer aj Portnoy, čo je samozrejme počuť takmer na celej doske.

Neal Morse je starý lišiak, ktorý dosť dobre vie, čo na jeho fanúšikov platí. Istej skupinke predkladá kresťansky zamerané albumy a progresivistom zase tieto art-rockové opusy. Môžeme donekonečna diskutovať o tom, či je jeho hudba taká alebo onaká. Morse je muzikant, na ktorého sa dá viac menej spoľahnúť a stále vie niečím zaujať, občas dokonca prekvapiť. Zatiaľ mu to všetko vychádza a The Grand Experiment je ďalší kvalitný zápis do jeho úctyhodnej diskografie.
reagovat

Mayak @ 26.03.2015 16:32:54
Asi takto ... hudba je síce stále navýsosť subjektívna záležitosť, ale niekedy (možno aj často ...) je problém porozumieť tomu, prečo to iní práve v tomto prípade cítia práve takto ...
Pomerne razantne a kriticky si zhodnotil novinku Stevena Wilsona, pritom je v jeho hudbe posun (úkrok) možno viac v ústretí širšej škále poslucháčov, ale stále je to vysoký (nad)štandard a stále je v tom aspoň niečo (a možno aj viac) nové ...
Celkom pozitívne si zhodnotil tento album ... ale pritom je to (aj keď rutinne a remeselne hodne slušne odvedená práca) už len ďalšia variácia na variáciu predošlej variácie ... stále toho istého. Nič, vôbec nič nové. Veľmi ľahko a priehľadne čitateľný kolovrátok, ani štipka prekvapenia. Možno som v tomto "vadný" ja, ale od momentu, keď vyšiel tento album, je to asi piaty pokus nájsť na ňom aspoň iskierku niečoho invenčného. Nenachádzam nič, žiaľ, vôbec nič. Pompézne, pozlátené, "príjemne americky" znejúce ... kolovrátkové klišé, ktoré tu už bolo v podaní Neala Morse-a (a to si ho vážim, uznávam ho a jeho koncert s N.M. Bandom bol skvelý a s Transatlantic - fantastický!!!) prežuté zo všetkých strán, ale stále je to to isté žrádlo ...
Mal by som značný problém dať tejto novinke tri hviezdy ...

alienshore @ 26.03.2015 17:18:04
Miro, v prvom odseku píšem že progresívny rock sa stal už šablónou, s ktorou niekto narába lepšie, iný horšie. The Grand Experiment mi nestrká pod nos spásonosné umenie, je to len príjemný art-rockový album, môžme to nazvať v rámci tvorby Neala Morsea aj rutina. Avšak nový Steven Wilson vo mne zanechal pocit prázdnoty, preto je hodnotenie také aké je ...

Mayak @ 26.03.2015 17:51:54
... práveže u N. Morse-a je to už len a len ŠABLÓNA (a nenazval by som to art rock, ale uniformný, stereotypný "prog rock", ktorý už je sotva progresívny, stáva sa jasne mainstreamový), u S.Wilsona je stále aspoň "nejaká" variabilita :-)